 Je to obvyklá zkušenost prarodiček: když byly mé děti malé, na podobné hraní jsem neměla čas, nebo ani náladu, pořád jsem cítila nutkání stíhat něco jiného, co mi připadalo důležitější. Teď si to naopak užívám a jsem ráda, že mi vnoučátka poskytují pro hraní vhodnou záminku. Nejvíc hravého kutilského nutkání se ve mně probudilo s narozením vnučky, která je z nich nejmladší. Mohla jsem se pustit do domácí výroby domečku pro panenky a do šití panenčích šatiček!
A já jsem měla v gauči plný šuplík různých odstřižků a
odložených kusů textilu, ze kterých by byly tak hezké sukýnky a šatečky s
nabíráním a volánky!
Jasně, mohla jsem tvrdit, že mi jde hlavně o upcyklaci
– kdo neví, co to je, tak jde o recyklaci, při které se materiál použije
dokonce k něčemu lepšímu, než k čemu sloužil původně. Ale to byla samozřejmě
jen záminka...
Začala jsem domkem pro miniaturní panenky. Vytáhla
jsem ze sklepa starou bedničku (máme tu výhodu, že náš dům má rozlehlé a
zakrámované sklepy), natřela jsem ji, polepila tapetou, nakreslila jsem parkety
a slepila jsem pár kousků kartonového nábytku. Našla jsem pidi rámeček na obrázek,
dva pidi džbánky a ze všeho jsem poskládala vybavení domečku... a strašně mě to
celé bavilo! Domeček obývají plyšové myšky, které kupuje můj přítel našim
kočkám, jenže kočky si s nimi nikdy nevydrží hrát moc dlouho – na rozdíl od nás
už z infantilního věku vyrostly.
Ale abych mohla šít vysněné šatičky, musela jsem
koupit poměrně velkou plastovou panenku (česací typ s vlásky), na kterou se už
dostatečně dobře šije, čímž se ekologická stopa celého tohohle počínání značně
zvýšila. (Tenkrát byl Sofince jen rok, takže z panenky mé výtvory jednoduše
strhala. Potom panenku namočila na zahradě do bazénku a
zkoumala, jak bude na sluníčku vysychat.) Dnes už ji ale převlékání baví. Aby si
u nás mohla hrát s dalšími holčičkami a nepopraly se o jednu panenku,
přikoupila jsem další dvě panenky ze stejné série, ale nejspíš nevydržím a
pořídím i čtvrtou, abychom měly všechny kámošky pohromadě; mě i Sofinky se
totiž zmocnila sběratelská vášeň, panenky se liší barvou vlasů, očí a pleti a
potřebujeme je mít všechny! Taky jim můžu šít celé série šatiček, třeba teď
bylo naprosto nutné je na zimu zásobit bundičkami a svetříčky.
Krabice s těmihle panenkami mi ve skříni zabírají
spoustu místa a jeví se mi to jako čirý nerozum, ale strašně si to užívám.
JAK JSTE NA TOM, MILÉ DÁMY, VY?
Eva Hauserová
|
