 Milá Kudlanko, nedávno jsem byla na návštěvě u sestry. Byla
dost přepadlá, a když jsem se zeptala, o co běží, tak mi při kafi prozradila,
že bude babičkou. Babičkou ve dvaačtyřiceti! Její "téměř" sedmnáctiletá holčička, která stále ještě vypadá, že
neoblomně věří na čápa, je teď už v pátém měsíci. Sestra se o tom nadělení
dozvěděla vlastně náhodou, když před měsícem uviděla u ní na monitoru rozepsaný dopis pro její třídní:
Dobrý
den , chtela bych vám jen ríct že su těhotná a čekám dvojčátka s mím dvouletým
přítelem jsme s toho oba nadšení , jsem ve čtvrtém měsíci a při porodu budeme s
mím přítelem. Budeme mít dvě miminka ... Sice doktor říkal že budou asi trošku
menší než normální miminka ale časem se to spravý moje mamka s toho sice ze
tačátku bude trochu zaskočená ae ona to určitě dá :)
Studium
dám tak že budu studovat na dálku přes internet a pak nakonci pujdu dělat něfo
jak skoušky. Mamka je hodná těšim se na nákupy oblečku netrpíme nějakou nouzí
takže s penězi mít problém vůbec nebudeme přítel bude semnou pak děti lídat
vždycky když budu potřebovat něco zařídit nebo prostě jen tak...Vůbecs toho
nebojte vím že jsem ještě hrooozně mladá ae mamka mě hodně podporuje takže
probmlémy nejsou...
No, a pak že covid (a škola přes internet) neudělal lidem
průšvihy… My to všichni přežili ve zdraví, a jak je vidět, tak na mé neteři to
zanechá celoživotní stopy. Osobně jsem byla z toho dost odepsaná: jednak z toho,
že si toho sestra včas nevšimla, i když jak jsem pak neteřinku viděla, tak
doposud na ní téměř nic není znát, druhak z toho jejího už středoškolského
pravopysu!
Nepíšu vám to se žádostí o
žádnou radu, protože tady už není rady, jen pomoci - jen snad abyste – pokud je to vůbec možné, svoje milované
puberťačky a puberťáky opravdu hlídali.
Držím těm našim všechny palce, a dopředu
se bojím o své ratolesti.
Naštěstí ještě obě moje holky
chodí zatím na základku.
Zdravím všechny,
LUCIE
|
