 Asi mít radu nebudete - snad jen další zážitky a zkušenosti. No - zkusím to... Povím vám, co mne poslední dobou děsně - no, řeknu to slušně - co mne děsně trápí. Mám sousedku. Vedle v bytě. v paneláku. Normálně vypadající dáma, zvící tak sedmdesáti zim. Nebudu psát jar, protože je to herdek-baba. Přistěhovala se k nám do domu cca před půlrokem. A od té doby nám to dává těžce sežrat. Bydlí sama, navštěvuje ji její dcera, která coby jablíčko spadla fakt hodně blízko svého rodného stromu: stejná satorie. Ale teď už konkrétní věci:
Sotva se usídlila, začala všude a všem říkat, že to u nás v domě i v suterénu příšerně páchne, že tu určitě jsou sklady nějakých chemikálií a že ona je z toho nemocná.
Nejprve jsme ji, když si
paní stále stěžovala, všichni litovali, dokonce si
majitelé sklepů prohlédli jejich vnitřky, jestli jim skutečně něco od někud neuniká...
Ale nic, ani jeden sklep nebyl na vině, nic nikde ani z dalších místností v
suterénu, nic páchnoucího odnikud neunikalo.
Jenže paní přešla do ofenzívy: rozhodla se ten
neexistující zápach přebít něčím jiným - po chodbě kolem svého bytu začala
rozlévat všechno možné, co mělo vražedné jedy, které tam na ni nastražujeme,
přetlouct. Mimo jiné - to už pak skutečně páchlo, ty její "zbraně". A chodila po domě, všude na každém patře začala
otevírat okna, takže dovnitř prší.
Když byla upozorněná, že tohle by dělat neměla,
reagovala nesmírně vulgárně - a teď už se to začíná týkat i mne: protože svoje nářky
začala vyřvávat otevřenými dveřmi od svého bytu do světa, tedy na chodbu. Když
jí dojdou slova, pořádně dveřmi třískne, až se panelák otřese v základech.
Tímhle se zabývá několikrát během dne.
V poslední době přidala ještě zvonění na zvonky.
Protože bydlíme v přízemí, má to k nim blízko, takže zvoní na všechno, co jí
přijde pod ruku.
U mně zvoní přímo na zvonek do bytu. Ne, absolutně nemá důvod se bavit konkrétně se mnou,
ale když ten zvonek je tak blízko...
Nejhorší je, že se jí začínám bát. Vzhledem k tomu, že
tu rozestřikuje všemožné pičifuky, tak se začínám děsit toho, že mi jednou
stříkne něco do obličeje... Jsem z ní už dost mimo, protože jí je jedno, kolik je,
když ji to popadne, hodin. Teď v pondělí i úterý to měla přímo excelentní
náladu. "Jela" skoro celé dny i noci. Dnes mi bouchala do dveří v pět ráno. Ale co dělat? Když jsem se vyhrabala z pelechu a
kukátkem se koukla - chodba prázdná, baba stopro spokojená...
Už několikrát pobláznila policii, byli tu i hasičáci,
záchranáři... prostě jim zavolá, něco šíleného napovídá (třeba že v domě silně
uchází plyn atd.) a když přijedou, všechno zkontrolují a zjistí, že se nic
neděje, tak se fakt i nadále nic neděje.
Jednoduše s potrhlou babou se prý nedá nic dělat.
Nemáte nějaký
nápad?
Nějakou
zkušenost, která by pomohla?
d@niela,
těžce nas-štvaná
|