Ano, je to už víc jak pár dnů, co jsem na Floridě, ale stále jsem si ještě úplně nezvykla. Jednak je tu o něco tepleji - v průměru kolem třiceti celsiovejch, druhak se neustále musím vymlouvat na to, že jsem už chudinka stará. Zhubla jsem už, mám super tlak a dokonce jsem už zase začala chodit. Tedy ne jen se ploužit bytem, ale dnes mám už za sebou víc jak pět kiláků. A ono to v tom dusnu není jen tak, moji drazí! Pochopitelně, že s Kayou na vodítku. Tady psi na volno nesmějí.

Ráno vždy začnu pitím. To samo o sobě není nijak špatná věc, ale problém občas nastane, pokud je třeba se pak přesunout někam, kde není lehce dosažitelné WC. Takže je nutno přizpůsobit denní plán pitnému režimu.

K snídani mám nějaké ovoce. Ale už jsem měla i chleba se sýrem; chleba upekla vnučka Nikolka, povedl se jí perfektně. 

V poledne jím buď mísu zeleninového salátu, nebo zeleninovou polévku. I tady mám občas změnu - předevčírem jsem měla ten chlebík se šunkou, což bylo fajn. A zase zeleninový salát. 

Já, která doposud milovala zeleninu jen z marcipánu, jím teď i tu skutečnou. Víte, tady však mám důvod se vymluvit: po narození synáčka se mi totálně změnily chutě.

Nevím proč, nevím jak.

Předtím jsem dovedla sníst na posezení sklenici kyselých okurek, červenou řepu jsem mohla mít každý den, zelí do vepřo-knedlo jsem ani trošku nesladila - tak já najednou nemohla jíst nic kyselého. Od té doby do nedávna.

Prostě když už musím tu jednu okurčičku, co mi někdo někde dá k jídlu na talíř, tak ji sním, ale to je tak asi vše. Všechno jídlo se mi od té doby už jen snažilo osladit život... 

K svačině mám velké mango a večer pro změnu mísu salátu. 

Dnes jsme s dceruškou mou drahou však zhřešily, ruplo jí a jela a koupila grilované kuřátko, které jsme se společnými silami snažily sníst. Nepovedlo se, polovina zůstala, ale obě jsme zažily pověstné "nebe v hubě".  

Tak, a teď ten zvěřinec:

Že mám čoklíka, to víte. Dcera o svého pejska asi před rokem přišla, takže si pořídila štěně Můrinku. Nikolka má zase malého něžného diktátora Kimmiho; inu, má stejné jméno jako severokorejský vládce. Ale tenhle Kimmi je ten nejněžnější a nejhodnější diktátor. Jeho pohled stačí, a je mu vyhověno. 

Tím ale zdejší chlupaté obyvatelstvo nekončí: nedávno přinesl jeden kamarád Nikolce v hrsti dalšího ministrávníka: na magistrále během jízdy viděl "cosi", co se trochu hýbalo, a protože zrovna šlo zastavit, vyběhl a sebral - malého - asi deseticentimetrového - králíčka.  Dcera i vnučka ho první dny krmily kapátkem, dostal boudičku, poté velkou klec - a dnes už mimino své speciální mléko pro domácí mimi-králíčky přímo hltá.