To mě teď napadá, když mě občas jen tak napadne, si na španělku šáhnout. Jo dřív, to bejval jinej svět. To se mi to hrabalo po španělce, až se ze španělky kouřilo. Jen pro všechnu jistotu, aby nedošlo k mejlce. Nejde o žádnou čuňárničku s bábou nebo s buchtou. Píšu o španělce s malym š, ne o Španělce.

Kdysi bejvaly vohýnky, putyky, bejvala prostě sranda, kdo uměl ten zpíval, kdo neuměl, ten hulákal. Důležitý bylo, že v jakýkoliv, i v neznámý a různorodý společnosti, nás během pár minut španělka spolehlivě spojila.

Dneska je to jiný. Hospody mizej jak sníh zjara (z jara), v těch pár hospodách co zbyly, se nesmí hulit, na pivo aby si chuďas vzal půjčku. Ohýnky taky moc nejsou, místo nich máme teď barbecue; no aspoň to. Ale zpívat nebo hulákat se španělkou u barbecue, to už je prohřešek, nebo ještě lepším českým slovem, přímo nonsens. 

Si vzpomínám, jak jsem jednou na barbecue přišel se španělkou. Že si jako zahulákáme a bude sranda, tak jak to odjakživa znám. I společnost, vida mě se španělkou, byla natěšená. Nešlo o nějaký puboše, ale o velmi dospělý osoby všechmožnejch pohlaví. Bude zábava, očekávala dychtivě společnost.

A byla...

Začal jsem notoricky známou "To všechno vodnés čas" a čekal, kdy se přidají. Nepřidali se a usoudil jsem, že se vzájemně před sebou styděj. Tak jsem šel do další notoricky známý čundrácký "Déšť ti holka zmáčel vlasy".

Nepřidali se, jen tak divně koukali.

Změnili jsme teda se španělkou žánr a spustili majzl polku "Byla panna měla pána, byla do něj udělána...". Je to píseň tklivá, o nevěře a sebevraždě. Nepřidali se, čuměli a nenabyl jsem dojmu, že by se bavili.

Hodil jsem ještě Wabiho Rosu na kolejích. Zase nic. Tak jsem španělku odložil a zapálil cikáro. Kousek si ode mě odsedli, že jim kouř smrdí (bylo to venku pod širou oblohou) a nejodvážnější dáma, upozorňuju, že dáma ve věku kolem padesátky (!!!) se osmělila požádat mě, abych zahrál nějaký Kabáty, že to bude konečně to vono.