|
 Od toho okamžiku, co mne synek seřval, že se chovám totálně nepatřičně (cpaní se sladkostma je prej velice fuj), a že se to dokonce nechutně zobrazilo i na mém zdraví, se snažím. Jsem tedy na koncentráčnické dietě, která mi má prospět. No, ač je to k nevíře, funguje to. Dopoledne ovoce, odpoledne zelenina. A pohyb. Brrrr. Dosavadní výsledek? Pět mastných kil je pryč.
Mé neladné tělo vplulo do
domu, kde se normálně nejí. Tedy, aby mi bylo rozuměno: Jí, ale ne normálně.
Matka rodu, má dcera, od mládí
hubne, cvičí, přibírá, hubne, cvičí, přibírá.... V současné době se stravuje
džusy z nejrůznějších zelenin. A cvičí...
Kdyby tohle četla, asi by to
zrovna neodsouhlasila, ale fakt je, že jsem přesvědčená, že je víceméně v
rozepři se svým metabolismem. Její tělo si každou získanou kalorii uloží do
toho nejhlubšího sejfu - a nedá! Takže to, co sním já, mým tělem projde,
kdežto u ní všechno zužitkovatelné zůstane na věky. Nebo do příští příšerné
diety...
Ale dost pomlouvání, v
současnosti vypadá dobře, i když její denní příděl by běžným strávníkům
nestačil ani k snídani. 
Vnouček je guru zdravé
výživy. Vysoký, štíhlý, velmi pohledný, pokud zrovna neběhá, není v
posilovně, neplave, nebo necvičí nějaké zhůvěřilé cviky, tak se učí.
Jedenadvacetiletý sympaťák.
Vnučka, dvacetiletá štíhlá
blondýnka si "vaří" taky sama. Její porce by vyhladověly vrabce. Ale
ona vypadá super. Studuje a vzhledem k tomu, že to lze díky studiu z domova
nějak sčítat, tak už má úspěšně nastudován téměř celý ročník navíc. 
Takže teď jste trochu v
obraze.
Mj. tady se nenajde nic, co by
připomínalo chleba. Fuj. Normální mléko. Fuj. Máslo či další tuky. Velefuj.
Maso: kuřecí a libové hovězí, jen minimálně a jen pro sympaťáka.
Rýže pro vnoučata, kafe
bezkofeinový, džus polévkovou lžíci do
ranní vody. Jinak plno citronů, grepů, jablek, avokáda, manga, ananasů, atd.,
ovoce fakt hodně. Ale to zas jsou cukry-fuj. takže jen po ránu. 
To je tak
asi všechno o zdejším pro mne dosažitelném jídle; když tak se ptejte, ráda
odpovím.
Osobně jsem nadšená, protože
doma by mne žádná moc nepřinutila, abych tohle fakt dodržovala. Inu, musím však
uznat, že za dosavadní zhubnutí jsem nesmírně vděčná. Opravdu se cítím o hodně
lépe.
Už jsem byla na pláži i ve
zdejším velkém bazénu. Pláže jsou dlouhé, takže dvounohá velryba se zas nemusí
tolik stydět. Bylo to fajn. Zdejší velký bazén, který patří zdejší skupince
domů, je většinou liduprostý, protože většina z nich má svůj vlastní na
zahradě. Voda příjemná, plavu sem a tam co zvládnu. Když nezvládnu, plácnu
velrybou na lehátko.
Hernajs, proč jsem na tohle všechno
musela čekat do takového babího věku? Tohle si občas říkám, ale současně si
odpovídám, že „buď ráda, nekveruluj, plno lidí tohle nemá“. A tak si lebím,
užívám každou chvilku, občas zavzpomínám na doby minulé. Taky nebyly tak
špatný, no řekněte…
Takže se mějte co nejlíp,
d@niela
|
