 Hodně dlouho psala na pokračování zážitky svého velkého
cestování z domova, přes několik dalších států, až do kanadského Yukonu -
jmenovalo se to "Za romantikou na Yukon". Její
zážitky byly víc než
barvité, osud nelehký. Alena, jejíž vyprávění jsme pak společně v
následujících pokračováních četli, neměla opravdu život všedně
plynoucí.
Ostatně, ona sama také nebyla jen tak obyčejná ženská. Patřila od počátku 70. let mezi partu trampských
psavců, kteří spolupracovali s brněnským trampským časopisem TULÁK, či na
vydávání prvních trampských samizdatů.
Když se v roce 1977 Mývala rozhodla natrvalo opustit
Československo a své rozhodnutí v roce 1978 realizovala poněkud netypickým
způsobem – přes severní Afriku s turistickým zájezdem cestovní kanceláře ČEDOK
do Tunisu. V Tunisu a následně v Egyptě strávila Mývala dva
nezapomenutelné roky, když čekala na vyřízení emigrace do Kanady. Pevně věřím, že si ty nejvěrnější čtenářky a čtenáři ještě vzpomínají na její krásné vyprávění tehdejších jejich zážitků, které dlouho publikovala právě tady, na Kudlance. V roce 1979
Mývala opustila Afriku a zakotvila na čas v kanadském Torontu a poté ve Vancouveru,
kde ji zázemí poskytla poměrně početná trampská komunita. Později přesídlila na Yukon, kde žila od roku 1985. Přijela tam s kamarády na
dovolenou na Bear Creek (Medvědí potok), asi 12 km od Dawsonu, navštívit
kamaráda Kennedyho v jeho srubu vybudovaném zlatokopy počátkem 20. století – a
už tam zůstala. 
Provdala se za něj a zamilovala si nejen jeho, ale i sever,
který k němu tak nějak samozřejmě patřil. Kennedyho to popsal stručně a jasně:
„Z Toronta se Mývala po čase vydala dál na západ a tak jsme se poprvé setkali
na potlachu ve Vancouveru na jaře roku osmdesát pět, když jsem se vracel z
Mexica. Slíbila, že se u mě zastaví o dovolené, cestou na Ajašku. No, je to ta
nejdelší návštěva, která se zde stavila... na
šestatřicet let!“
Kennedy k původnímu srubu v 90. letech postupně přistavěl
další část a upravil a vybavil ji pro bydlení rodiny, ale bylo to poněkud drsné
bydlení – bez elektřiny či přívodu plynu, bez zavedené vody... Teprve když
prvorozenému synovi Mishovi bylo asi pět let, byla do srubu zavedená elektřina.
To byl už na světě i druhý syn – Olin. Až po letech Kennedy podlehl „rodinnému
násilí“ a připojil se na internet…
„Kdo tenhle náš srup
postavil, už asi nezjistíme, ale dostali jsme fotky od lidí, jejichž maminka se
tam narodila v roce 1916. Později, když jsem jezdil v zimě do Česka a Mývala tu
byla sama s dětmi, přestěhovaly se o šest kilometrů dál na Rock creek, kde máme
srub lépe vybavený, topení mimo dřeva naftou, vana v koupelně a několik pokojů
v patře, školní autobus před domem a sousedy přes cestu. Mně se tam nelíbí, tak
jim stále utíkám domů na Bear creek :-)))“. 
jejich druhý srub
Vzdělávání dětí na Aljašce nebylo jednoduché. Misha dělal
školu převážně korespondenčně. Dostával poštou úlohy, které s ním Mývala či
Kennedy dělali a vždy po ukončení lekce je odeslali učiteli ke kontrole a
opravě. Vše zdarma, včetně telefonních hovorů s učitelem v případě potřeby.
Olin naopak chodil převážně do školy v Dawsonu. Ke školnímu autobusu jezdil na
kole nebo se psem, který se pak vrátil ke srubu.
Holka, které se podařilo to, o čem mnozí z nás snili: žila
na Yukonu ve srubu, živili se s manželem Kennedym lovem lososů. Vydala se po
stopách Eskymo Welzla. Napsala řadu povídek z toho romantického prostředí, ale
některé i z našich trampských luhů a hájů. 
Ale - ač dokázala žít na Klondike, měla Mývala ráda teplo, a tak
když mohla, cestovala s rodinou na jih, zejména do Mexika, později opakovaně do
vlasti a odtud také letecky do Egypta, kde si oživila vzpomínky ze své první
emigrantské etapy.
Našla jsem velmi hezké video, které
ukazuje jedno setkání trampů a kamarádů na Yukonu. A je tam docela dost dlouhé
povídání s Alenkou-Polárkou. Tak vám ho sem příště vložím... Také mne napadlo,
že bychom si jistě rádi to Alenčino veledobrodružné putování a její tunisské
zážitky zopakovali. Zkusím dohledat...
d@niela
|
