Jsem dostatečně starej, tak vzpomínám. Nejen na dětství a na byt rodičů v Kobylisích, ale i na můj vlastní dekret v Libni. Bylo v tý době moc fajn, bejt vlastníkem dekretu. V Praze a asi i v jinejch větších městech to byl prakticky jedinej způsob, jak bydlet, pozdějc ještě bydlení družstevní, ale toho zase až tak moc nebylo. Málokterýho měšťáka napadlo nějak o tom přemejšlet. Prakticky všechno bylo státní, podniky byly státní, stát pronajímal a nájemník státu platil.
Dekret na byt byla v
podstatě jakási nájemní smlouva, ovšem nesrovnatelná s dnešníma.
A právě o to mi jde.
Dekret zajišťoval trvalý
doživotní bydlení, tedy i jistotu, že nebudu z kvartýru vyhozenej, kdykoliv si
majitel zamane. Dokonce byl převoditelnej na děti, vnoučata, za nějakejch
předpokladů spolubydlení, mnohdy jen formálních papírovejch. Kontrolovaly to
nějaký komise z národního výboru společně s domovníma důvěrnicema, ovšem za
důkaz spolubydlení stačila i almara v předsíni s pár svrškama a botama
nárokujícího, popř. doplněná obálkou s pěti stovkama, strčená důvěrnici.
A fajn, po smrti majitele
dekretu byl dekret přepsanej na novýho majitele dekretu. Tak takhle to
fungovalo.
A nějak přibližně podobně to
funguje v jinejch státech furt. Např. v Německu, který je teď dávaný za příklad
lakomejm Čecháčkum, neuznávajícím jiný bydlení, než "ve vlastnim".
"Podívejte na Němce", říkají nám, "to jsou chlapíci, ti se nepachtí
za majetkem, prožívají své spokojeně životy v nájmech. To jen vy, Čecháčci, se
pachtíte za majetkem."
A já bych s tím i souhlasil.
Pokud by ovšem český nájemní bydlení bylo totéž, co německý. A to teda určitě
není. Dnešní nájemní smlouvy nejsou nic jinýho, než poskytnutí jednoročního
dočasnýho ubytování za poměrně vysokej nájem.
Délka pronájmu maximálně 1
rok, dvě měsíční činže předem, kauce další jedna činže, a realitka další jedna
činže. Např. při směšně nízký ceně měsíčního nájmu 1+kk = "jen" 12
tis. Kč, bude ještě před nastěhováním nutný vydat 50 tis. A to všechno jen za
to, že jeden rok budu mít kde chrápat, raději bez vlastního čehokoliv, kromě
pár povlíkaček, protože smlouva je na jeden rok, kterej mám jakžtakž (pro
choulostivý čtenářky jakž takž) jistej. Ale rok uběhne jak nic a příší rok je
velmi nejistej (prodlouží/neprodlouží?), stejně, jako je nejistý vrácení kauce.
Jó to dekret, to bejvala
jistota celoživotní. Ale nakonec i s tim si Bakala a spol. dokázali poradit.
Na druhou stranu ovšem beru
v úvahu i postavení pronajímatele, kterej se kratinkou délkou nájmu jistí před
problémovejma nájemníkama. Tomu rozumim, ale proč v podobnejch případech
neexistuje vynutitelnost práva, který umožňuje problémovýho nájemníka či
neplatiče, vystěhovat policejně? A to už vůbec nemyslim situaci, kdy problémoví
neplatiči ještě navíc v průběhu pronajatýho roku povijou. To pak už není síla,
která by je z kvartýru dostala, ani v případě, že nájemní smlouva skončila.
Majitel kvartýru si nanejvejš může stěžovat v lampárně, nebo si to rovnou
hodit.
Takže!
Váženej státe s neváženou
vládou a s neváženym parlamentem!!!
Přestaňte mi furt blbě
žvanit o chamtivejch Čecháčkách, pachtících se po vlastnim bydlení, když v
jinejch vyspělejch zemích jsou lidi uvědomělí a uvědoměle bydlej v nájemních
bytech!
Když nedokážete nic jinýho,
než vypouštět signály a smrad, okopírujte aspoň německý nájemní smlouvy na dobu
neurčitou a současně zajistěte pronajímatelům stoprocentní jistotu, že ho bez
průtahů, během měsíce, zbavíte problémovýho nájemníka či neplatiče svou
exekutivní mocí.
Nojo,
dyk já vim, že je to marný.
Tak aspoň přeju všem fajn den.
Nč
|