 Jasně, že podepsal. Ale řekněte, vážení, že to byl nervák až do poslední chvilky. Zajímavý na tom je jen to, že zatímco ON váhal a do poslední chvilky vážil pro/proti na lékárnických váhách, deseti milionům občanů bylo uplně jasný, jak to dopadne. Takže jsme se v půl pátý odpoledne dozvěděli jen to, co jsme už skoro dva tejdny věděli. Tedy, že podepsal.
Další potvrzení, že ústava a zákony platěj přesně do tý doby, dokud
vyhovujou pětikartelu.
Když nevyhovujou, vytře si s ústavou, se zákonama i s občanama pětikartel
svou nečistou záď.
Ale dneska ne tak úplně. 
Prezident sice rozhodl, ale na svý rozhodnutí sám podá žalobu k ústavním
soudu.
Dost dobrý.
Napadl mě příměr ze života: "Coby svéprávnej a zcela samostatnej, jsem
se dneska na úřadě oženil s Jarunou. Ale jestli se Jaruna nebude mamince líbit,
tak se s ní pozejtří zase rozvedu."
Řeč, hodná politika? Jo, jasně, politika určitě jo.
Ale státníka??? Sorry jako.
Nepamatuju si, že by nějakej prezident někdy podával k soudu žalobu na svý
vlastní rozhodnutí.
Ale to určitě bude mou stařeckou sklerosou.
Takže to jen k tomu "zdůvodnění", protože, jak už jsem napsal,
výsledek byl jasnej od prvního dne.
Fiala odkladem projednání zákona pojistil prezidentovi vítězství ve
volbách, a teď už je to - jak by to řekl Don Corleone - "Jednoho dne,
který ani nemusí přijít, tě zase já požádám o službu...".
A ani to moc dlouho netrvalo, ten den
přišel zrovna dneska,
v
neblaze výroční den 15. března.
Že by jakási symbolika?
NČ
|
