pocit totální ztráty kontroly a podřízenosti někomu silnějšímu bývá silným afrodiziakem.
Tak jsem se dočetl, že nejnebezpečnější je, pokud se tohle používá při autoerotice, tedy tehdy, když si člověk sám zabraňuje dýchání různými pomůckami. To je pak prý těžké odhadnout, kdy máte dost...
Jednímze slavných a vlastně prvním Čechem, který se v tomhle vyžíval, byl v osmnáctém století český hudebník František Kočvara, který na erotickou asfyxií "dojel".

Modrá verlyba.

Když mě bylo asi 10 let tak jsme něco podobného zkoušeli ve třídě, samozřejmě bez přítomnosti učitele. Spolužák vydechl a druhý jej zezadu obejmul v prsou, stiskl bránil mu v nádechu. Vybraný jedinec měl usnout. Nikdy jsme to ale nedotáhli do konce.

Na vojně jsem byl ženijní potápěč. Při plavání pod vodou na 50 m na jeden nádech jsme byli instruktorem upozorněni že se doporučuje maximálně 7-10 hlubokých nádechů a výdechů. Jinak může dojít pod vodou k bezvědomí.

Bezvědomí (ne alkoholické) mě potkalo v Mělníku, při výcviku v bočním rameni Vltavy kde vykládali šífy zboží dovezené z Hamburku. Měl jsem na sobě skafandr, boty s olověnou podrážkou, těžký olověný opasek a na zádech láhev se stlačeným vzduchem. S břehem jsem byl spojen provazem a telefonním kabelem s nezodpovědným blbcem, který místo aby se plně věnoval mě pod vodou, komunikoval z děvčaty z "balírny" rýže na druhé straně kanálu.
Mimo jiné mě dal na záda téměř prázdnou láhev a dokonce se mu podařilo i blbě zapojit telefonní kabel. Když mě došel vzduch, byl jsem překvapen, ale žádná panika. Otočením kolečka na spodní straně lahve se otevře rezerva vzduchu na dalších 15 minut. Bohužel, v tomto případě nic.
V panice křičím do telefonu a nic, ticho. Chvilku hledám provaz. Máme domluvené signály. Trvalé potahování provazu znamená průšvih, okamžitě ven. Pár nádechy jsem vydýchal vzduch ze skafandru, ten se na mě přitiskl díky okolnímu tlaku vody. Nepřestávám tahat za provaz, ale přichází tma, ztrácím vědomí. Probral jsem se až na břehu a vidím jak se nade mnou sklání dva obličeje.
Ten první patřil nezodpovědnému vojínu Machytkovi a druhý jak jsem se později dozvěděl šífákovi, jež šel okolo a upozornil na poškubávající provaz. Vojín Machytka škubl dvakrát provazem , což znamenalo jak se máš. Když nedostal stejnou odpověd, tak mne za pomoci šífáka vytáhli na břeh. Díky neznámému chlapovi vděčím za život.


Jak jsem zachraňoval životy. Náš potápěčský tým v počtu dvou plus řidič člunu jsme asistovali 14 dní při hlubokém brodění tanků po dně řeky Labe v Nučničkách u Litoměřic. Šířka brodu asi 100 m a hloubka 5 m. První den všichni členové posádky tanků stáli na břehu a probíhala ukázka záchrany tanku. Tank zastavil uprostřed řeky. Zvody trčel jen jakýsi úzký komín jež zajištovala posádce přísun vzduchu.
Začala naše akce. Od břehu jsme s člunem táhli lano, u tanku pomocí bójky jsme vytáhli lano od tanku a obě spojili. Mávnutím praporku jsme informovali že akce může začít. Vyprošťovací tank na břehu ujel ale jen pár metrů a dostali jsme jsme signál okamžitě ke břehu.
Posádka tanku připojila bójku s lankem k přednímu tažnému lanu místo k zadnímu a došlo ke stržení gumového krytu motoru, jež přestal pracovat. Voda zvolna zaplavila prostor tanku. Je počítáno i s podobným problémem. Posádka má dýchací přístroj s uzavřeným okruhem jež pracuje 20 minut takže času dost.
Bohužel velitel tanku uprostřed Labe informoval velení že jeden člen má toto zařízení nefunkční a otevřít vrchní poklop je nemožné pokud voda nenaplní prostor tanku. Naše posádka již s člunem táhla jiné lano, jež jsem musel zapojit pod vodu k tanku. Skočil jsem z člunu do vody a jakmile jsem chytil oko lana jeho váha mne stáhla k věži tanku. Třikrát jsem okem lana zabouchal na věž tanku, což byl domluvený signál a rychle vyhledal zadní tažný hák.
Jakmile jsem vyplaval, zamával jsem že je lano připojené. Pohyb komínu tanku potvrdil, že tentokrát vše probíhá podle plánu.
Plaval jsem ke člunu, když mě posádka upozornila na cosi zajímavého. Když jsem se otočil nemohl jsem uvěřit co vidím.
Z vody se vynořila tanková helma a v ní obličej s vytřeštěnýma očima. V krátkém intervalu se objevily další dvě helmy ale tentokrát
ještě zakryté dýchacími maskami. Netrvalo dlouho a byli všichni tři ve člunu. Celou akci z břehu sledovalo asi 200 tankistů.

Velitel pluku naši i tankovou trojici odměnil krátkou dovolenou a mě zrušil 27 dní jež jsem byl v průběhu vojenské služby v base, takže jsem nemusel být o tyto dny déle vojákem. Přesto jsem ale odcházel z vojny o 14 dní déle, protože jsem skončil na neurochirurgickém oddělení v Plzni. To je ale již jiný příběh.