 Dostala jsem k minulým narozeninám monsteru. Krásnou, obrovskou, a splnil se mi sen – protože jsem si ji už moc a moc dlouho přála. Taková je velikánská. Ale potřebovala přesadit. Tak jsem lovila na internetu, zchrastila, co bylo potřeba, přesadila, zalila. A ta potvora mi začala žloutnout, hnědnout, přímo chcípat. Asi tak měsíc jsem ji okukovala a byla čím dál tím víc smutná. Už ji mám čtyři měsíce, a stále si nevím moc rady. Jéje, a to jsem si myslela, že se člověk může trápit jen kvůli nemocnýmu žížátku…
No, to moje zvíře, které se asi musí ve všem po mně
opičit, s věkem nabírá na váze. Kde je to drobounké jedenapůlkilové
štěkátko? Teď je to vyvalenej pašík. Alespoň jednou denně mu říkám, že by se
neměl ode mne daleko vzdalovat, nebo že si ho někdo odchytí, a udělá si ho na
česneku. Ale odpoví mi jen nevinným pohledem a smutným, nesmírně hladovým
výrazem. "Umírám hlady..." 
Ale zpět k mojí deliciose, té mé veliké krásce. 
Postupem dnů jsem zjistla, že je to kytka, která se
vine po jiných, že je to liana, že se pije vodu ze vzduchu a tedy rozhodně
nehodlá akceptovat moje zalévání. OK, tak už týden ji jen rosím a nezalévám. To
ošklivé žluté jsem odstříhala, to, co ještě nebylo tak zlé, jsem nechala. Ale
stejně – bojím bojím, co ještě všechno asi dělám špatně? 
Navíc bych se chtěla případných pěstitelek zeptat –
ona měla už při svém příchodu do nového domova některé listy takové jakoby
stočené v pěst… Trochu to polevilo, ale stále jich pár je tak sevřených. Nevíte, co - nebo čím to je? Fotky jsou nic moc, tak když tak je během zítřka vyměním
za lepší.
Předem všem botaničkám i botanikům,
milovníkům toho nádherného zeleného, co nám krášlí domov,
všem moc díky!!!
d@niela
|
