Milá Kudlanko, mám problém. Vlastně ne já, ale dcera a já se tím trápím. Dcera se bude za tři týdny vdávat. Měla bych se radovat, ale je mi z toho smutno, myslím si, že dělá chybu. Problémem je její nastávající. Má vysokou školu, umí slušně anglicky, umí trochu programovat. Ale: říká, že nemůže při práci pořád sedět, proto nechce dělat žádnou práci v kanceláři nebo u počítače, protože má prý problémy s páteří...
Takže dělá různá pomocná zaměstnání (doručovatel, v zahradnictví, ...), která zase nevydrží dlouho dělat fyzicky. Teď je opět bez práce. Já si myslím, že hlavní problém je v něčem jiném: malá sebedůvěra, strach z odpovědnosti. Je takový "mouchysněztesimě"; dcera ho do všeho nutí. Snažila jsem se dceři domluvit, ať se svatbou počká, dokud nebude její nastávající schopen nebo ochoten dělat takovou práci, u které by trochu vydržel. Chtějí si pořídit byt, ale hypotéku nemají šanci získat . Domluvy končily jejím ječením na mě a nafouknutím se. Mám pocit, že jí to také trápí, ale nechce to přede mnou přiznat. Teď už jsem potichu, chystám svatbu, dívám se, jak se dcera řítí do problémů, i finančních, nemohu tomu zabránit a je mi smutno. Co mi poradíš? Jaké mají zkušenosti ostatní kudlanky a kudlánci? Poradíte mi? Jana
|