|
 Tři týdny uběhly jako voda, a z našeho novorozeného chlapečka je rázem mazák. Umí už spoustu věcí, pozná přesně, který dudel je ten pravý jeho, na ty ostatní se tváří, jako bych mu strkala do pusy hovénko, umí se pročůrat až pod pažičku, popř. na záda - je ta zatím jeho velmi oblíbená činnost. Jinak si to neumím vysvětlit, jedině, že by se rád pravidelně převlíkal, snad budoucí metrosexuál?
Počítala jsem to a vyjde to cca tak pětkrát až šestkrát denně. Umí se ozvat a nenechá se odbýt - kéž by mu to zůstalo. Krásně na všechno zírá a jednu věc umí úplně báječně - poslouchat. Když po ránu celá domácnost, kromě nás dvou, osiří, vlezeme si spolu do postele a já mu vyprávím - cokoliv. Třeba jak hrozně mi vadí, že máme doma neuvěřitelný čurbes, který skoro nikdo neuklízí, že mě včera jeho dva starší sourozenci příšerně vytočili, protože na sebe celé ráno jen štěkali a pomohla až moje pádná ruka, nebo že si jeho tatínek zase zapomněl posbírat ponožky u postele, co se mu tam za poslední týden urodily. 
Dnes v noci jsme si prožili první laktační krizi. Kdo neví, co to znamená, tak předesílám, že je to náramná věc. Prý: třetí a šestý týden po porodu a třetí a šestý měsíc - dochází u miminek k tzv. růstovému spurtu. Prostě zhruba v tomto období jim začne víc chutnat a množství mlíka, které jim stačilo doteď, se smrskne na pouhopouhou přesnídávku. Tak to bylo i u nás v noci. Večer se ještě nechal dudlem přesvědčit, že toho víc nebude, že prostě není kde brát, ale noc, ta už byla krušná. Náš malý sladký chlapeček se rázem proměnil na to nejnaprdnutější mimino pod sluncem. Tahal a tahal, nejdřív z jednoho a pak z druhého. Moje prsa vycucaná jako prázdný sáček, neměla co nabídnout, dudel byl příliš provařený a když jsem se mu podle posledního trendu snažila strčit malíček do pusinky a masírovat bříškem prstu patro, s nadějí, že se uklidní, rozpálil se doběla. A tak to šlo pořád dokola. Do toho se ještě párkrát pročůral a vzteky poblinkal. Rozhodně jsme se nenudili. Kolem půl čtvrté jsem to tedy vzdala. Rozmrazila jsem mlíko, co mám v mrazáku na horší časy, protože tohle evidentně byly fakt horší časy, natáhla do stříkačky a přes malíček mu pomalu do krčku vpouštěla životodárnou tekutinu. To se opakoval ještě třikrát. Jakmile uznal, že už toho bylo dost, hlasitě si odříhnul a spokojeně usnul. Nadřený jako horník po profárané šichtě. Ráno opět zafungoval dudel, nebo se rozhodl, že si tu úžasnou srandu zase necháme až na noc. Teď je to krásné spící miminko, v kočárku na balkóně... Paula
|
