 Ach jo, ach neeee. Tento týden se mantis religiosa fakt moc nesnažila (mantis = kudlanka). Ne že by neměla chuť sežrat nějakého toho chlápka, to zase jo. A jak. A kolik. Ale Kudlanka velká, ta největší, má bolavý cemr a skučí. Asi to samé, co mnozí z vás. Opocená záda, nějaký ten ofuk - a je to. Těžko, přetěžko je hejbat se, natož se pořádně nadechnout. A k doktorovi? Nebuďte směšní. Jednak bych se tam musela nejprve dovolat, poté s prosíkem objednat, a poté poté pak s papírem o totální bezinfekčnosti konečně obdržet svolení k dostavení se.
Ale to neva, tak jsem se „zaléčila“
sama, vzala jsem si po dohodě samotné se sebou, prášek na spaní, a tu nej nej
bolest konečně přespala. Ale stejně jsem toho moc nenaspala, protože přišla
pošťačka moje milená, která mne poprosila, esivá bych nevzala poštu pro
kamarádku sousedku. To bylo už devět ráno, takže pak se pes, pak nákup, a už
zase začínám fungovat.
Jo, až se kudlanka zmátoří, doplní
správnou dávku kofeinu, tak vám tu dám přečíst o počínajícím kamarádství s jednou
inženýrkou ekonomie, kterou jsem našla při psí potulce, jak pleje zdejší
záhony. Ti, co rádi luští hádanky, možná už budou na správném vyluštění – ano,
je to Ukrajinka, je jí 68 let, má asi tak 40 kg i s pytlem plevele, měří
asi 150 cm, je nesmírně chytrá, mluví ještě anglicky, německy a francouzsky, je
plná optimismu, a šťastná, že ulovila alespoň tuhle práci. 
Takže já si obnovuju
svou znalost ruštiny a ji učím správný český přízvuk.
Jo, je to fakt bezva baba.
OK, po zprovoznění se ozvu.
d@niela
|
Ale po navratu me bylo uplne nedherne. 
