O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


JEDNA OTÁZKA A PROMLČENÝ HŘÍCH PDF Tisk E-mail
Středa, 15 červen 2022
Dnes jednomu kamarádovi vyprávěla, co jsem vyvedla před strašně moc lety. Podvedla jsem policajty. Opravdu. Já totiž tenkrát měla úplně nové autíčko, trabanta, krásného bílého, s citrónově žlutou kapotou. No, původně taková nebyla, ale maminka moje milovaná mi zrovna koupila svetřík v tuzexu, který přesně takovou barvu měl. A já v tom svetříku, bílé minisukni, o které můj táta říkal, že to není sukně pod pr-el, ale pod břicho, zajela do pražského trabantklubu, tam se vyprsila a ukecala je, takže mi tu kapotu nádherně jasně žlutě nastříkali... Můj traboš byl celkem známej.

 

 

Tehdy jsem se mj. živila psaním a natáčením různých reportáží, do časopisů i do rádia, rozhovorů se známými lidmi a popisováním nejrůznějších drbů. Teď se tomu říká bulvární žurnalistika.  Jo, bylo to tenkrát všechno fajn.

 

Ale teď už k tomu průšvihu.

 

Chodila jsem v té době s jedním spolužákem z FAMU – on studoval kameru, já dokument. Setkávali jsme se na některých společných přednáškách. No, a jednou jsme spolu jeli někam ven, on skuhral a skuhral, že taky má řidičák, a abych mu nechala zařídit…

Ani to nemůžu svádět na lásku, jen jsem mu chtěla udělat radost, no.

Tak jsem si přesedla na druhou stranu a jelo se.

 

Po chvilce vykřikl „Hele, tady je koupaliště!!“ Ano, před námi, prudce doprava, byla odbočka s cedulí směr koupaliště. On tedy prudce trhnul volantem – a už jsme se kouleli. Dnes si to fakt neumím představit… Byl před tou odbočkou takový trávový kopec dolů, kde byli dole na dekách různě ležící lidi, a my se kutáleli mezi nimi směrem k rybníku.

 

Zůstali jsme koly vzhůru, nějak jsem se přetočila a vylezla otvorem, který zůstal po předním skle. Hele, jen vypadlo, vůbec se nerozbilo. Kolem nás se seběhli lidi, já si přesně pamatuju, že jsem se na ně usmála a mile řekla: „Dobrý den, jsem redaktorka Umlaufová, prosím vás, mohli byste mi pomoct to auto otočit?“ (Fakt. To byl snad jediný projev, že jsem byla „mimo“.)

 

A oni mi ho otočili.

Pak jsem ještě vlezla zpátky, vystrčila toho magora dozadu, a dupala směrem nahoru, takže tu střechu, která byla zpláclá skoro až ke dveřím, jsem celkem vykopala do použitelné výšky. To přední sklo jsme tam (s těmi pomocníky) nějak našoupli a ještě mi traboše vystrkali až nahoru na silnici. Pro neznalce bych chtěla připomenout, že tohle autíčko bylo fakt lehké. Uvědomte si prosím, že to bylo strašně dávno, o nějakých telefonech atd. si nikdo nemohl ani nechat zdát, takže všichni byli jen rádi, že se nic nestalo. Těch pár mládenců, co nám pomáhali, zase sešlo zpět k rybníku, a my nahoře zůstali sami.

 

 


 

 

V tu chvíli mi začalo všechno docházet.

Že jako „s tímhle“ mám přijet domů? To mě naši asi zabijou.

Takže jsem vymyslela následující věc: vzala jsem do ruky flašku s olejem a na té silnici těsně u kraje trošku ucmrndla, botou roztáhla a pak lehce přejela… Pak zasypala silničním prachem. Dávala jsem si pozor, aby to rozhodně už nemohlo být pro nikoho nebezpečné.

 

A pak jsem tedy koukla do mapy, kam je to do obydleného místa nejblíž, klidně tam dojela, vyhledala policajty a šla oznámit nehodu. Dívali se na mne, jako kdybych spadla z měsíce. Přinejmenším.

Že jsem neměla nikam jezdit, že jsem měla zůstat na místě… Jenže – já řekla, že když široko daleko nikdo není, co jsem tedy měla dělat? Že jestli chtějí, tak že je tam, kde se mi to stalo, zavedu, ať jedou za mnou. A tak jsme jeli, já řekla, že „asi tady to bylo, ono to uklouzlo a my spadli, můžete se zeptat...“

Hele, přesné detaily si už nepamatuju, ale fakt mi to prošlo.  Oni to okoukli, zajela jsem s nimi zase zpátky, vyplnily se nějaké ty papíry a nakonec to zaplatila pojistka.

Naši mne tedy nezabili.

 

  • Víte, já jsem tvor, že když se stane nějaký průšvih, tak se nesložím, ale okamžitě jednám. A myslím. Uvažuju, jak z toho ven, co a v jakém pořadí udělat… Sesypu se teprve, když je absolutně všechno zařízené, vyřešené, udělám si kafe – a pak tedy jsem daun, brečim, klepu se…

  • Ten magor, co to vlastně zavinil, byl celou tu dobu mimo, klepal se tak, že jsem si fakt myslela, že ho živého domů nedovezu. Ale asi hodinu po příjezdu domů, to už mi volal, šíleně se omlouval, a že to zaplatí (kde by na to vzal), ale sám zařídil pak všechno další úřadování. Jo, to už byl fit. Ovšem – při akci – to byl totálně nepoužitelnej a mimo.

 

 

 


TEĎ TU OTÁZKU:

 

Jací jste vy? Jednáte hned, a složíte se pak,

 nebo se složíte hned, a použitelní jste až poté?

 

 
d@niela
 
 
Komentáře (7)add feed
... : AnickaM
Dani, presne jako ty. Ja se k tomu jeste smeju, tim uz nic nezkazim a naramne se mi ulevi. Co ja uz se v zivote nasmala!!!
červen 15, 2022 22:41
... : mamča
Mám to podobně. Ve chvíli průšvihu funguju jako stroj, a následně se sesypu.
Jednou jsem jako mladá holka jela od babičky, a někde u Neumětel jsem dojela k nehodě Moskviče. V 80ti mu praskla přední guma a opřel auto o švestku. Nikde nikdo, tak jsem řidiče vytáhla ven, ostatní pak vylezli sami, všichni byli bosí. (Všimli jste si, že po autonehodě je většina lidí bez bot ?)
Tehdy se ještě nepoužívaly pásy, a řidič se narazil hrudníkem na volant. Pneumotorax jak vyšitý. Měla jsem zrovna kvůli jiné aktivitě čerstvě nastudováno 100 hodin zdravotnického minima, tak jsem pána ošetřila. Pak jel kolem traktorista, tak jsem ho poslala do hospody zavolat pomoc. Když dorazila sanitka, teprve mi to všechno došlo. Klepala jsem se jak drahej pes, tak mě policajti dovezli do hospody a v rámci První pomoci do mě obrátili pár panáků.
Pak už jsem jenom volala rodičům, aby pro mě druhým autem přijeli a vzali sebou dalšího řidiče, že jsem namol.
červen 16, 2022 05:45
... : *deeres*
Jsem trémista s hodně dlouhým vedením. Z průseru se sesypu nekdy až druhý den. Stejně, jako mamča, když je nutnost, přejdu automaticky do jiného módu a zachraňuji, co se ještě zachránit dá. Podobnou zkušenost mám jako Daniela, nebylo to auto, ale Jawa 350 se sajdkou a stráň v Brnkach nad Vltavou. Oba jsme přežili kotrmelce dolů bez úrazu, ale vystrkat tu mašinu ve dvou nazpátek na cestu, to byl děs.
červen 16, 2022 09:55
... : Josef
Takový dráma jsem nikdy nezažil, tak i sotva můžu mluvit o svejch reakcích, co by kdyby.
Pokud bych měl soudit podle dosavadních svejch situací, spíš bych řek, že bych na tom byl podobně, jako vy, tedy v momentě jasnýho ohrožení, jednající spíš racionálně, sesypavší se teprve v klidu. A podobně jako Mamča, bych se pak vožral našrot (to jediný vim naprosto stoprocentně).
červen 16, 2022 10:29
... : doktor
Díky za super přiznání k hříchu krásných letech mládí.Jinak?.... mám ohýnek u zadku ihned a pokto teprve se snažím vyžehlit.
červen 16, 2022 13:11
... : Giotta
Nevím, jestli je to pozitivní vlastnost, ale nesesypu se ani při problému, ani po něm. Takže jsem za tvrďáka, ale necítím se tak. Prostě když musíš, tak musíš, na mdloby není čas.
červen 16, 2022 16:55
... : Jiri Bilina
Ja jednam vetsinou instinktivne a parkrat jsem byl prekvapen tim, ze jsem napred zareagoval a teprve pak o tom premyslel. Snad me to stesti vydrzi...
Mikin
červen 16, 2022 19:37
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]