O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


NA SKOK V MEZIČASE - 1. PDF Tisk E-mail
Středa, 08 červen 2022
Slíbila jsem, že nápíšu o svém právě absolvovaném  výletě. On to vlastně ani tak moc výlet nebyl... Ale napřed vám musím znovu napsat o svém dávném přání, které jsem vždy brala jen jako sen, který by sice bylo moc fajn si splnit, ale jehož splnění je z oblasti fantazie. Přála jsem si mít dovolenou - aspoň tak týden dlouhou, mezi dvěma po sobě jdoucími dny - dejme tomu mezi úterkem 3. dubna a středou 4. dubna ... Inu:  v úterý se večer vrátit z práce, pak na týden zmizet, a ve středu ráno zas být v práci... Odskočit si v mezičase.

 

Zvonek. Budík?

Ne, to je zvonek venku, u dveří…

 

Byl to nějaký technik od internetu, jen jsem ho skoro poslepu odkázala na správný zvonek (na naši domovnici) a zase se zasunula zpátky do postele. Letmým pohledem na hodiny jsem však zjistila čas: a ten pohled mne konečně probudil: bylo jedenáct!

Za hodinu poledne!

 

A tak jsem se rychle probrala, probral se i pes, oba jsme se za pár minut vykodrcali ven, na čůrací procházku pršlavou Prahou. Nádherně chladnou, příjemnou...

 

Je to pár hodin, co jsem se vylezla z letadla, z „kolotoče“ si vzala kufírek a přijela domů. Po šesti nedělích…

Mám pocit, že se mi konečně splnil sen o tom čase v mezičase – protože přesně tak mi připadal můj pobyt u dcery na Floridě. Bydlí v příjemném domečku s relativně velkou zahradou, se kterou se každodenně pere. Dnes vypleju, zítra vypleju, včera jsem plela, pozítří budu zas…

 

 


Měla jsem se opravdu báječně a celou dobu jsem si užívala pocit příjemného nicnedělání v oáze klidu a pokoje. Tedy, ještě doma jsem si říkala, že to pletí rozhodně převezmu, protože zahradničení bylo vždy moje, ale opravdu se to nedalo. Nedala jsem to, protože ač nádhera vůkol, tak horko 24/7 a dusno jakbysmet – mj. dusno takové, že máte pocit, že dýcháte vodu. Stačí jen mírně rychlejší pohyb a tečou z vás čůrky potu.

 

Přesto byla nádhera si brzy po ránu sednout vzadu pod pergolu, pomalu si ulizovat kafíčko a dívat se na několikero krmítek, zavěšených na stromě opodál. Fascinující kolibříci se těší na svou dávku sladkého krmení. 

Obdivuju tyhle pěticentimetrové ptáčky – nedělá jim problém v letu zastavit na místě, ve vzduchu létat pozpátku nebo bleskurychle měnit směr. V poměru k tělu mají velmi dlouhá křídla, kterými velkou rychlostí pohybují. Nemávají s nimi jako většina ptáků, ale konci křídel krouží v pravidelných osmičkách a elipsách. Při třepotání před květem kolibříci křídly pohybují až osmdesátkrát za vteřinu…

 

Stejně tak je neskutečné poslouchat zpěv nejrůznějších ptáků, kteří nad zahradou chvilku krouží, aby se pak rozhodli pro jedno z dalších krmítek.

 

 

Nejsem bohužel ornitolog, ani náhodou, ale některé z nich jsem postupem času už poznávala: jasně červeného "pána", ke kterému po chvíli přiletěla i jeho červenozelená manželka. Měli svůj přesný čas, kdy přilítali. Bohužel je však občas rušil štěkot mého chlupáče, který v sobě objevil lovce! Nejprve se zaměřil na veverky, které si z něj ale velice rády dělaly legraci - hopsaly kousek nad ním, mávaly svými nádhernými ocásky a určitě měly super zábavu z toho černobílého divocha, co tak marně pod nimi skákal do výšky.

 

Ano, doposud to byl typický domácí čoklík – ale teď? Dcera má také psisko, které je na život tam velmi přizpůsobené, a tak i toho mého navedla na zábavu, kterou má rád její Parsley: lovit tamější ještěrky.

Ano, i Kayo jich pár vskutku ulovil, ale absolutní většina mu utekla.

 

 

 

 

Dopoledne jsme šly s dcerou a jejím psem na procházku. Naštěstí se neopakovala hrůzyplná situace, kdy jsem, nevěda co činím, nechala svého pesa na volno, a on se vřítil do přilehlého rybníčku, který je osídlen celkem velkým aligátorem. Tehdy vše dopadlo dobře, tedy pro něj, já z toho měla téměř infarkt.

 

 

 

 

Když jsme nešly ven, zaplavaly jsme si v blízkém bazénu. A pak už domů, do klimatizovaného prostředí, pod všudypřítomné větrníky. První dny jsem přímo psychicky trpěla ze všech těch zavřených oken – ale ta se tam mohou otevřít jen pár chladnějších měsíců v roce. Ale co, člověk si nakonec zvykne…

Příště vám napíšu něco fakt důležitého - nejen voňavého a lahodného - napíšu o tom, čím jsem tam byla krmená.

A to tak důsledně, že jsem tam zhubla sedm kilo...

Ó, jak jsem blažená...

 

 

Stále ale nejsem vyrovnaná s časovým posunem,

přeci jen těch šest hodin je dlouhá doba, velký rozdíl.

 

d@niela

 

 



Komentáře (5)add feed
... : andrea
moc hezké. Kolikrát jsem si taky přála zmizet někam, vypadnout ze současnosti. Ale to asi každý.
Těším se na další pokračování a hlavně na to, jak zmizelo těch sedm kilo!
červen 08, 2022 08:53
... : doktor
Moc a moc hezké vzpomínání na krásné dny.
červen 08, 2022 14:12
... : AnickaM
Ahoj, jako dovolena, kdyz nemusis nic delat, tak se to horko a vlhko da vydrzet, protoze se soustredis na ty hezky veci, jako odpocivani a plavani. Ale zit bych tam nechtela a obdivuju Lenku, ze si tam zvykla. Ja mam i tady jeste porad problem s vlhkosti, v zime je mi opravdu zima a v lete se potim jako dobytek. (na vysvetlenou; Lenka stejne jako ja zila leta v Boise, kde je poustni, suche klima) Jsem rada, ze sis to uzila a ten dlouhy let zvladla. Tesim se na ty dietni mnamky, I kdyz ted na to nemam ani pomysleni, mam hnusnou anginu a nic mi nechutna a polykani taky nic moc. Takze vsechno zly k necemu dobry.
červen 08, 2022 22:32
... : Franta
Kouknul jsem na ten hummus, sice to nevyrostlo na praseti...
Ale snad taky zkusím. smilies/grin.gif
červen 10, 2022 07:32
... : d@niela
Milá Aničko,
furt se ještě probírám, cesta byla báječná (pro normální a mladý lidi). Já přežila. smilies/cheesy.gif
Jo, určitě jsem tak jedno dvě kila vypotila. Ale fakt je, že tam mne vůbec nebolely žádné klouby. Asi to teplo...
Taky jsem krkobolná - v tom posledním letadle byla fest zima, já jen lehký tričko, protože jsem četla, že v Praze má být taky horko. No, v letadle funěla zima, takže mne taky bolí v krku, řežou oči a vůbec jsem jak přejetá valníkem sem i tam a repete.
Ale mám pár opravdu dobrých receptů.
Jo cestou jsem shodila zas něco, tak snad se časem dostanu do stavu, kdy budu moct mezi lidi. Připadám si jako ten pohádkovej kouzelník, co měl na těle ty tři obruče...
Kéž by ze mne spadly a nepraskly smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červen 10, 2022 07:38
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]