|
 Tak
jsem se z jedné naší soukromé televize dozvěděla, že Zlín je město
obuvi a přitom má Zlín už poměrně dlouhou dobu společného s botama asi
jako vysoká politika a upřímnost. Proto mě pořád dokola překvapují
příbuzní a známí, kteří si bezmála třiatřicet let po revoluci jezdí do Zlína kupovat
boty... a vypadají hrozně překvapeně, když zjistí, že kromě
jednoho obchodního domu Baťa v centru a pár menších obchodů kolem, tady
opravdu, ale opravdu nic jiného není, a že nabídka bot je zhruba taková,
jako v kterémkoliv našem jiném městě podobné velikosti.
Baťovy závody, po roce 1948 Svit, se po revoluci rozpadly na několik menších
závodů. Spousta z nich po několika letech zbankrotovala a s nimi i další firmy,
navázané na obuvnický průmysl. Ve fabrice, kdysi přísně střežené a neprostupné (jen
tak pro zajímavost přímo v centru města), teď můžete najít úplně všechno.
Vietnamské spoluobčany a jejich zboží všeho
druhu, autobusové nádraží, banku, nejrůznější větší či menší firmy.
Kdysi veleznámý „mrakodrap", ve své době
nejvyšší budova ve střední Evropě, prodělal nákladnou rekonstrukci a dnes je v
něm magistrát a finanční úřad. Zní to dobře, že? Tak trochu to vypadá, jakože
se Zlín o své dědictví pěkně stará, ale bohužel, opak je pravdou.
Většina budov chátrá a chátrá a chátrá... a bůhví, jak
dlouho bude chátrat dál. Město se rozhodně vycimbalo */ sháněním finance na dostavbu kongresového centra. Zadlužení však údajně není tak veliké, aby to Zlín nějak
zásadně pocítil. Nu, jsem na to docela zvědavá.
Na druhou stranu se pomalinku střepáváme
*/ cihlovo-betonového centra. Díkybohu ho v poslední době nahrazují
budovy modernějšího rázu. Což nelze říct o nejbližším okolí zmíněného středu:
Kdo kdy Zlín navštívil, určitě ví, co tím myslím - totiž rozsáhlé
kolonie půldomků. 
S jejich výstavbou začal Baťa někdy po roce 1930.
Všechny byly původně stejné - pět metrů vysoké krychle z červených cihel.
Napříč domky přepůlené, ze dvou stran vchody do samostatných bytů, dole obývák
a minikuchyňka 2,5m2 (Baťa si totiž přál, aby se lidé stravovali
kolektivně v jeho vývařovnách), nahoře dva malinké pokojíky. Každý domek měl svou malinkou zahrádku a vzdálenost
mezi dvěma domky není větší, než pět metrů, což zaručovalo mít dobrý
přehled o životě sousedů. Za Bati nesměli obyvatelé vysadit na pozemku jediný
keříček, natož strom, teď se každý může na svém vyřádit, co srdce ráčí a
peněženka a míra vkusu - nevkusu dovolí. 
Z půldomků se místy staly až
veledomky, majitelé si totiž přistavují a přistavují, až z těch
původních pár m2 udělají něco monstrózního... Jinak - Každý si
pečlivě pěstuje a ofukuje zahrádky na svých pár metrů čtverečních. A tak -
co půl domečku - to originál.
Neznám větší zábavu, než v podvečer vyběhnout a dát si pár kilometrů mezi
těmito cihlovými domky. Přiznávám, tak trochu šmíruju, co nového se zas
dostavělo, objevilo a kdo je z nich větší machr. Ještě že jsou domečky tak
blízko u sebe, kolikrát stačí jen proběhnout jednou úzkou uličkou a člověk si
odnese dojmů až do rána...
Ano, náš "zlínský člověk z půldomku" je prostě šikulka a hlava
otevřená.
PAVLÍNA
ZE ZLÍNA
Překlad z moravštiny do češtiny (pro jistotu): vycimbá = vydá /vydá z peněz) střepáváme = zbavujeme
|
