 Tak, a je hotovo. Jsem zamilovaná. Vesmír ve své pošetilosti zamával s mými hormony a způsobil mi akutní mozkovou nedostatečnost. Zmítám se v záplavě fenyletylaminu a můj nápadník to má taky tak. Naše vzájemné souznění narušuje fakt, že ve skutečnosti je naše láska zakázaná. To opět zařídil Vesmír ve své škodolibé pošetilosti, asi abych příliš nezpychla. Ta síla, která řídí naše životy, mě vždy udělá šťastnou, ovšem napůl, neboť mé veselé období obsahuje vždy jedno velké „ALE.“
Vesmír mě také obdařil nezlomným optimismem, a proto
na všem negativním najdu něco pozitivního a naučila jsem se věci brát tak, jak
jsou a jak k nám přicházejí, protože v domově důchodců nebudu vzpomínat na to,
co jsem udělala, ale litovat toho, co jsem neudělala.
Zakázaná láska má samozřejmě i své kouzlo. Ukradené
chvilky, důmyslné záminky ke společnému setkání byť jen na pár minut, plánování
večerů, které musí být vždy speciální… To všechno k zakázané lásce patří.
Při mé smůle, ale možná i při mém štěstí, je můj
ctitel opravdu zamilovaný, a tak se naše setkání netočí jen kolem toho
„jednoho“ a důmyslnost či originalita mého nápadníka je opravdu neuvěřitelná.
Občas se to sice trošku zvrtne, ale Vesmír to asi tak naplánuje, že se přihodí
věci, které člověk nemůže předvídat. Jako tehdy večer..
Jednou jsem mezi řečí prohodila, že bych ráda zažila
noc pod širým nebem, ale s veškerým komfortem. Nenapadlo mě, že můj nápadník
patří mezi ty vzácné muže, kteří naslouchají, a mé napůl vyřčené přání vezme
vážně. Netrvalo to ani týden, a měli jsme strávit noc na jedné z jeho horských
pastvin, kde postavil „skleníkový“ stan uprostřed čerstvě rozkvetlé louky.
Vědom si toho, že mé stárnoucí kosti špatně snáší tvrdé a chladné povrchy, dal
si na budování našeho jedno-nočního hnízdečka záležet, a tak jsme mohli přespat
s veškerým komfortem.
Na palety položil ortopedickou matraci s paměťovou
pěnou, prachové polštáře i peřiny zajistily měkké a teplé pohodí, a kdyby to
nestačilo, měli jsme k dispozici vojenská mobilní kamínka na tuhá paliva. 
Zachumlaná do měkkoučkých peřin jsem pozorovala
hvězdný roj, kterému dominoval jasný Měsíc, naslouchala jsem něžnému cinkání
zvonečků pasoucích se oveček v blízkém okolí, a v tu chvíli jsem byla
nejšťastnější na světě, protože takovou krásu člověk zažije opravdu jen párkrát
za život.
Dokonalý romantický plán získal trhliny, když pasoucí se
ovečky vylekal pravděpodobně toulavý pes; stádo o cca dvě sta kusech se přes
nás přehnalo coby vlněné tsunami a zbořilo náš provizorní domeček.
Ač se cinkání zvonečků může zdát jakkoliv romantické, v
takovém počtu a v takové intenzitě to spíš připomínalo start Iljušina, kterému
odpadávají špatně přinýtované plechové součástky. Nápadník se snažil zachránit
situaci, než se stane něco horšího, a tak v rouše Adamově pobíhal po pastvině a
snažil se vyplašené stádo uklidnit. Nezávislému přihlížejícímu by se mohlo
zdát, že se jedná o jakousi noční kulturní vložku, kdy nahý pasák uklidňuje
bečící obecenstvo, ale když uklouznul na ještě teplém lejně a narazil si
kostrč, došlo mi, že veškerá legrace musí stranou a vylezla jsem z peřin, abych
mu pomohla.
Stačil však jeden vrtkavý a škodolibý okamžik na to,
abychom se v zelených fekáliích váleli oba. Měsíc se smál tak, až vypouštěl
hvězdné bublinky a my se váleli v orosené trávě, abychom se alespoň z části
zbavili rostlinného obsahu, jež vyšel z ovcí opačnou stranou. 
Za světla čím dál jasnějšího Měsíce jsme klopýtali k
zásobníku vody pro ovce, kde jsme se zbavili smradu, jež nabíral na intenzitě.
Bdělé sovy nás propichovaly očima, netopýři zmateně měnili dráhy letu a my se
smáli tak nahlas a upřímně, až jsme přehlušili neustávající cinkání početného
stáda.
Tuto noc jsme už neusnuli. Mokří, špinaví a nevonící
jsme zalezli do peřin a smáli jsme se celé příhodě až do rána. Nad ránem se nám
podařilo na chvilku usnout, ale záhy nás probudil ostrý jarní chlad a vlhko.
Tak jako tak, byl to jeden z nejkrásnějších a
nejromantičtějších večerů mého života, na který budu dlouho vzpomínat.
Jaký byl váš nejromantičtější večer?
Dobrodružka * Veronika
|
