 Narodilo se „to“ jako holka, vypadá „to“ jako holka, ale necítí se „to“ jako holka. Jenže – ani ne jako kluk… Prostě něco „tak mezi, nebo spíš ještě trochu jiného“. Necítí se být mužem ani ženou, nachází se někde na škále mezi těmito dvěma póly a přizpůsobuje tomu svůj jazyk. Než „to“ přišlo na to, že jeho genderová identita je nebinární, necítilo se být samo sebou. I když – i tohle píšu špatně, protože o sobě nemluví ani ve středním rodu – ale jednou jako o ženě, pak zase jako muž… Střídá to v rozhovoru na přeskáčku…
 Genderqueer (GQ),
též nebinární nebo genderově diverzní/expanzivní, je zastřešující
kategorie pro genderové identity, které nejsou výlučně mužské
ani ženské, a stojí tak mimo. Někteří genderqueer lidé se identifikují jako
maskulinní žena či feminní muž, případně kombinují svou identitu s jinými
genderovými variantami.
Genderová identita je oddělená od sexuální či romantické orientace a tito lidé mají různorodé sexuální
orientace, stejně jako transgender lidé. V současné době je cca padesát variant.
Uff, je to na mne strašně
složité… A jak je to ve světě? Tak například Německé ministerstvo spravedlnosti
v roce 2014 začalo ve své komunikaci používat rodově neutrální výrazy. Podobně
německé město Hannover
od roku 2019 zavedlo do své oficiální komunikace, formulářů a dokumentů rodově
neutrální podstatná jména. Naopak francouzská vláda v roce 2017 používání
genderově neutrálních forem v dokumentech zakázala. Ve francouzštině i španělštině
je tvorba neutrálního jazyka komplikovanější o skutečnost, že pro podstatná
jména se v těchto jazycích používají genderově binární členy. Ve španělštině
někteří gendequeer lidé začali používat zájmeno elle namísto ženského ella
(ona) a mužského él (on). Ve Švédsku došlo v roce 2015 k oficiálnímu zavedení
neutrálního zájmena „hen“ do slovníku po boku mužského „han“ a ženského „hon“.
Také v češtině dochází k
hledání přijatelného genderově neutrálního vyjadřování. Jednou z možností je po
vzoru anglického „they“ zájmeno „oni/jich/jim“ (onikání),
to však v prvním pádě českého plurálu rovněž vyjadřuje rodovost (oni/ony),
proto se někdy nahrazuje pro první pád neutrálním zájmenem „one“. Koncovku „-e“
je pak možné používat i u sloves v minulém čase (např. „one psale dopis, večer
jsem si četle knihu a pak jsem si psale deník,“ by tímto způsobem například
řekl Ade, který o sobě už ve 12 letech začal mluvit ve středním rodě. Jak
dospíval, tak si vymyslel zájmeno „one“.). To není všechno:
V psaném projevu se někdy
místo rozlišení genderu u sloves v minulém čase pomocí koncovky -i/-y volí jako
neutrální ypsilon s tečkou (ẏ). K případnému používání středního rodu se
nebinární lidé staví spíše skepticky, neboť jej chápou jako ponižující či
posměšný, vztahovaný k dětem a mláďatům či neživým věcem. Někdy se k vyjádření
neutrality v souvislém textu používá nahodilé střídání ženského rodu s mužským
(např. „naučil se být v pohodě, když ji ostatní oslovují špatně“). Pro
vyjádření neutrality v psaném projevu se někdy používá symbol hvězdičky (např.
„český*á spisovatel*ka“), který nahrazuje lomítko vyjadřující pouze binární
variabilitu.
V případě nebinárních
osob bohužel není možné stanovit jednu doporučovanou variantu mluvy, která by
dávala jistotu, že je neurazíme. Každý z nás má prožívání a zkušenosti
tak strašně odlišné, že žádná jednotná cesta není. Neznamená to ale, že se
někteří lidé raději stáhnou a přestanou s nebinárním člověkem mluvit ze
strachu z chyby? Je nutno poslouchat, jak o sobě daný člověk sám mluví. A nebát
se zeptat. Obyčejná otázka „jaké zájmeno používáš?“ ho potěší. Možná, že to je
klíč k celému novému světu rozmanitých identit, z něhož se spousta
lidí (i já) cítí zmatená.
Jak to berete vy?
ANDREA
|
