O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


NÁVRATY JSOU RŮZNÉ PDF Tisk E-mail
Pátek, 04 červen 2021
Někdy je dobře, když se člověk vrací. Někdy je lépe se nevracet. Návraty do míst vašeho dětství jsou ale úplně jiná kategorie. Je zvláštní, jak člověk stejná místa vnímá naprosto jinou optikou. Těch několik desítek let je už silná čočka a díky tomu hodně věcí vidíme úplně jinak.

 

 

Z pohledu batolete je celý svět jedno velké zajímavé dobrodružství, úžasný je každý kousek, který potkáme. Zrnka písku, jak se sypou z dlaně na zem. Vítr, který rozcuchá vlasy a odfoukne klobouček. Voda, která čvachtá a je tak legrační, jak teče mezi prsty. Jak studí, když nateče do bot nebo do rukávu. Jak se na mokrý rukáv nalepí písek a jak zastudí voda na kalhotách, když foukne vítr.

Voda v loužích, která nádherně stříká na všechny strany. Bláto mezi prsty, když zajedete hlouběji do té louže. Něco barevného voňavého a na tom divný tvor, bzučíčí a frnk, je pryč. To barevné voňavé se dá utrhnout a odnést.

 

Jenže z batolecího věku si toho moc nepamatuju. Prakticky vůbec nic.

 

Cvak cvak. Obrovské hodiny se přesunou dál, do let školních. To už je na vzpomínky lepší. Tady byl vodotrysk. Tady byl stánek se zmrzlinou. Chodníky vysypané pískem, nějaké křoví a stromy. Stromy vypadaly jako stromy, zelené listy, hnědé kmeny, na podzim listí padalo na zem a žloutlo. Nic tak extra zajímavého. Stromy prostě, že jo.

 

Že voda studí, když naprší za krk, nebo že louže klouže a babička nemá ráda, když si do ní namočím nové boty. Ten písek na cestičkách v parku je fuj, když mám sandály, pořád ho tam mám. Zmrzlinu mají za sedmdesát haléřů malou a za korunu čtyřicet velkou. Nejraději mám míchanou vanilkovou a citronovou. Tady v parku dávají zmrzlinu na placaté oplatky, ve městě v malé pasáži mají placaté i kornouty.

 

 

Zobrazit zdrojový obrázek

 

 

Cvak cvak. Najednou jsem dospělá. Nebyla jsem tu už hezkou řádku let. Nespěchám. Dnes jsem si vyhradila prostor pro stará známá místa. Jsem tu jen sama se sebou. Bez manžela, bez dětí, bez vnučky, bez kamarádek. Celý den mám jen sama pro sebe. Park je nádherně upravený. Vodotrysk šumí a tryská, ve vodě plavou ryby a želvy. To je novinka, na ryby si nevzpomínám, ale ty dvě želvy tu rozhodně tenkrát nebyly.

 

Cestičky v parku jsou stále stejně vysypané pískem jako tenkrát. A stromy – stromy jsou nádherné, úžasné, obrovské, vysoké, majestátní. Zelené. Nádherně zelené, jak to jen jaro umí vyčarovat. Sytě zelené. Hřejivě zelené. Lehce švitoří větvemi, jak si s nimi pohrává jemný vánek. Nikdy předtím jsem nevnímala tu jejich energii jako dnes. Takové uklidňující jsou, jak sahají až k nebi.

 

Konejšivé. Obklopí mě a park se mi zdá jiný, tak jsem ho dřív neznala. Nevnímala jsem to. Byl to jen park, stromy, cestičky, lavičky. Dnes mě pohltil a přijal. Jsem jeho součástí. Projdu ho skrz naskrz. Obejdu všechny cestičky, udělám pár fotek, abych si ho uchovala i jinak, než jen v srdci a v duši. Vím, že se tam ještě vrátím. Očaroval mě.

 

Našla jsem v něm tu malou holčičku se zmrzlinou na placatém oplatku, vytřepávající písek ze sandálků s opatrností, aby si neshodila pomalu tající zmrzlinu.

Vzpomněla jsem si na květované šaty, které jsem tehdy měla.

I na ty bílé páskové sandály.

 

Vrátím se, abych se znovu mohla najít. Když se ztratím. I když se neztratím.

Já se tam vrátím… slibuji…

 

 

VODOMĚRKA

 


Komentáře (3)add feed
... : doktor
Vodoměrko děkuji.Též se rád vracím tam kde mi bylo dobře,tam kam bludičky života chodí spát.
červen 04, 2021 12:50
... : VodoměrkaM
Jo, je to fajn, takhle se vracet, že, doktore... já jsem už byla i na pár dalších místech, i s manželem a dětmi jsme byli u nás na Švédských šancích", zavzpomínala jsem si na místa, kam jsem jako dítě chodila skoro pořád, s dědou, s kamarády jsme si hrávali v bunkru, na pískáči (ten už je zarostlý, ani vidět není), zašla jsem ke splavu, kde jsem se naučila plavat... je to fajn... některé věci zůstávají stejné, některé jsou úplně jiné... z mého pohledu...
červen 04, 2021 21:29
... : *deeres*
Mně se o ulici, kde jsem prožila dětství občas zdá. Máma tam žila až do roku 2009, ale to už nebyla ta ulice a ani dům. Zmizely šedomodrorůžové mozaikové chodníky, léty ohlazené žluté žulové kostky ze silnicetaké vzal čas a nahradil je asfalta beton , ze dvou lvů na průčelí domu zůstaly jenom hlavy. Zmizely i akáty, které nádherné voněly, když rozkvetly na moje narozeniny a místo nich jsou turecké lísky. Dům byl postaven na začátku 20.století a pan dománcí nebyl žádný chudák. Ještě za mého dětství většina balkonových dveří měla původní skla se secesním vzorem pávů. Stejně jako mozaiky se stejným motivem ve vstupní hale. Postupně zmizela původní skla,mozaiky byly rozbité, zmizela veškerá mosazná držadla a zůstalo jen kroucené železné zábradlí, sešlapané schody a místy původní dlaždice na chodách.
červen 08, 2021 16:29
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
Další >
[CNW:Counter]