O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


JAK CVIČIT SEBEOVLÁDÁNÍ? PDF Tisk E-mail
Úterý, 01 červen 2021
Hezký den! Dostáváte se někdy pod přílišný vliv silných emocí a nevíte, co s tím? Na jednu stranu je to tak trochu osud náš všech, protože mozek je – bohužel nebo naštěstí, jak se to vezme – designován způsobem, aby nás emoce válcovaly. Na druhou stranu jako u všeho i tady platí, že co je moc, to je moc, a proto máme i kousky mozkové hmoty určené k vyvažování a brždění emočních vln. A právě o tom, jak tyhle kousky zapojit, to dnes bude.

 

 

 

Ve stručnosti, jak to v nás při silných emocích chodí (nebo spíš lítá): Jako příklad si vezmeme vztek. Ten se zrodí uprostřed mozku v chumlu buněk zvaném amygdala, když narazíme na nějakou překážku – ať je to roh stolu, prasklá podrážka u boty, nějaký drzoun, předbíhač, člověk, který má pravdu, nebo řidič z rodu Suidae.

 

Tyhle podněty dorazí do emoční amygdaly mnohem dřív, než do „rozumových“ okruhů. Amygdala se nadme a zatroubí k pořádné odezvě. Začnou lítat patřičná (a současně nepatřičná) slova nebo rány. Mezitím už situaci zpracovávají i rozumová a sebeovládací centra v prefrontální kůře, která si můžeme představit jako určitou protiváhu těm syrovým silným emocím. Asi jako když (přirozeně svalnatější) emoce tlačí na dveře z jedné strany a (vždy slabší, ale statečný) rozum se opírá z druhé.

 


 

Jestli se dveře rozletí, nebo jestli budou pootevřené jen na přijatelnou mezeru, to je závislé na tom, v jaké formě máme ta rozumová a sebeovládací centra. Když v dobré, vedeme projevy svých emocí jakž takž civilizovanými cestami. Když v bídné, cloumá to s námi a my to jen bezmocně sledujeme a pak hasíme následky a příště je to – navzdory všem předsevzetím – úplně stejné.

 

Prefrontální kůra se naštěstí dá cvičit a posílit. Jednak používáním a – aby bylo vůbec co používat –  soustředěním.  Pokud se chcete líp ovládat, musíte se naučit soustředit. Na cokoli. V psychologii se používá pár vyzkoušených metod.

 

Jedna z nich je soustředění na vlastní dech – stačí jen sledovat nádech a výdech a vydržet u toho minutu, dvě, tři. Zkuste to a možná zjistíte, že Vám to nejde tak snadno; že myšlenky odbíhají. To se časem spraví. Nebo zkuste při zavřených očích zaměřit třeba palec na své levé ruce, sledujte pocity v něm (něčeho se dotýká?, teplota, tlak, případná bolest?)… dál ukazováček … a postupně další prsty. Projet takhle celé tělo zabere skoro hodinu, ale pro začátek stačí úplně jedna ruka, noha apod.

 

Takhle – zaměřenou pozorností – se cvičí sebeovládání. A to se pak hodí, když na nás přijde vztek, úzkost, strach, sebelítost a další emoce, které jsou všechny normální a přirozené, ale současně nám můžou komplikovat život, když nemají žádnou protiváhu.

 

Jako u každého cvičení je s tím samozřejmě spojená ta otrava, že se to musí opakovat a že výsledky přicházejí až po čase. Jinak ale samá pozitiva – zkuste a uvidíte, že udělat si takhle dokonale soustředěnou chvilku pro sebe je mnohem příjemnější a záživnější, než to z popisu vypadá.

 

Přeju Vám milé setká(vá)ní s vlastním palcem či dechem!

 


Michaela Peterková,

 Psychologické weby, testy, programy
psyx.cz


Na sobotu 4. září tr. chystám (nezarouškovaný)

živý kurz relaxačních technik. Podrobnosti najdete tady.

Jestli chcete, koukněte, přihlaste se a přijeďte!

(Nyní za včasné přihlášení 200 Kč sleva.)

 

 

 

(Se souhlasem autorky převzato z blogu psycholožky)

www.michaelapeterkova.cz

 

 

Komentáře (0)add feed
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]