|
 Ahojky, jsem tu poprvé a prosím o radu. Mám pětiletého hyperaktivního synka, hodně se mu s manželem věnujeme, od třech let má zavedený režim, na který si zvykl. Problémy jsou v kolektivech, neustále vyrušuje a pere se.Ve školce si učitelky neustále stěžovaly, když jsem naznačila, že to dítě potřebuje jiný přístup, než ho posílat na hanbu, cítily se dotčené.
Zaškatulkovaly si ho a dětem ho dávaly za vzor zlobivého kluka; zkoušela jsem změnit školku ale je plno; tak ho mám doma a těšíme se na miminko, jsem v pátém měsíci a už se díky učitelkám tolik nenervuju. Jen nevím, jak poznám, zda syn domýšlí následek svých činů, když se pere? Když s ním o tom mluvím, řekne mi, že už to neudělá. Předem dekuji za odpovědi, Denny ODPOVĚĎ: Milá Denny, vždy se pozastavuji nad tím, jak jsou schopní i někteří odborníci na výchovu neadekvátně jednat. To, co popisuješ, je problém mnoha dětí a jejich rodičů. Existuje hodně učitelů, kteří si dají s dětmi podstatně více práce, než je pouze zaškatulkovat. Ale jsou také mnozí, kterým veškerá péče končí „normováním" a trestáním, dáváním a zdůrazňováním špatného vzoru pro ostatní děti. Je to fakt, bez nadsázky, trestuhodné, leč v praxi zcela netrestané! Základní otázka zní: Proč dítě v kolektivu vyrušuje, pere se, nebo dělá třídního šaška? Často skutečně jen proto, že se tam ukrutně nudí, nemá žádný činnostní režim a hlavně proto, že se snaží získat nějakou běžnou pozici ve skupině, tedy potvrzení své vlastní hodnoty. My, jako dospělí, již o sobě povědomost o své hodnotě, jakés, takés máme. Ale dítě je začíná budovat velmi intenzivně teprve v období, kdy začne nějaké kolektivní zařízení navštěvovat (školu, školu). A je převelice zranitelné, protože si jej buduje a formuje hlavně na základě výroků a hodnotících soudů ostatních lidí. A je-li učitelkami a ostatními dětmi delší dobu sociálně odmítané, tak mu nezbývá, v pudu sociální sebezáchovy, než přistoupit na modely chování, ve kterých má aspoň nějakou šanci uspět, vzdorovat nespravedlnosti a bránit se: zlobí, vyrušuje, vzteká se, později odmítá činnosti, je třeba až agresivní, citově labilní, převezme roli třídního šaška atd. Dany, v 5 letech nemůže žádné dítě spolehlivě domýšlet následky svých činů, vždyť to mnoho lidí neumí často ani v padesáti. Je ale výborné, že s ním o tom mluvíš, protože tím se to učí! Aby měl na výběr i jiné, šťastnější modely fungování v kolektivu, najděte mu s mužem, pro jistotu, kdyby se z toho škola vyvlíkla, nějakých pár osobních zájmů, kde bude úspěšný, tím pádem ostatními vrstevníky respektovaný (a nebude se už jen prát, nebude prostě proč), udělejte mu doma takovou „obrannou linii" pro vývoj jeho zdravého sebevědomí, protože než absolvuje základní školu, nemusí to mít nijak jednoduché. A hlavně, zvažte, kde, u koho, absolvuje 1. stupeň školy, tam je to rozhodující a zodpovědnost za vývoj člověka je u těchto učitelů mnohem větší, než se obecně ví a přiznává a než dost z nich vůbec je schopno pochopit, připustit. Je znakem naprosté neprofesionality, těžkého selhání, pokud učitel „si stěžuje" na to, jak se dítě ve škole, školce chová, nervuje a obviňuje rodiče, je dotčený, protože od toho je profesionál, na to studoval, aby si po čas, kdy je dítě v jeho péči, s tím uměl poradit! To rodič nemůže ovlivnit, když není přítomen. Protože to napíšu natvrdo: je náramně jednoduché děti z vlastní lenosti, nevyzrálosti až blbosti trvale poškodit, vynervovat i rodiče a sám mít klid a ještě úplně neoprávněný pocit nadřazenosti! Jistá část mojí práce je i vzdělávání budoucích i již fungujících učitelů a věřte mi, že se je snažím, ze všech sil, navést na tu originalitu každého dítěte, na přemýšlení, překonstruování jejich předsudků. Se spoustou z nich jsem se tuze ráda setkala, ale je také dost těch, u kterých jsem jen smutně nakonec „ráda", že na následky jejich působení a chyb děti naštěstí neumírají. Eva R.
|
, radsi ucim dospele.
Originál vyjadřuje úctu k druhému, dysfunkce atd. je označení hanlivé, a tak to vnímáme všichni. 
