Ve prospěch tělesného trestání a proti některým jiným formám trestu mám jeden stručný, lapidární argument: Jelita na zadku vidím, rány na duši nevidím. Pokud totiž pomineme jako nepřijatelnou alternativu, že nebudeme trestat vůbec (na škodlivosti takového požadavku se asi většina lidí - zatím - shodne), zbývají už jen dvě možnosti: trestat tělesně; trestat duševně.

     Tělesný trest má jednu zásadní výhodu: nepřiměřená intenzita trestu je ihned patrná, obtížně maskovatelná a zákonem postižitelná (a to už teď, nových paragrafů netřeba). Důležitých výhod má tělesný trest ale více: Je dostupný ihned a téměř kdekoli. A lze ho uštědřit, aniž by se přerušila atmosféra lásky a bezpečí. Tresty netělesné tyto výhody vesměs postrádají. Je možné a snadné je udílet v intenzitě, která dítěti ubližuje a může dokonce způsobit trvalé poškození. Tyto rány a co hůř i ta trvalá poškození nejsou snadno viditelná (vidí je pouze ten, kdo je vidět chce), nejsou snadno dokazatelná ani právně postižitelná. Netělesné tresty co do účinnosti a dostupnosti závisejí na okolnostech, a často tedy nemohou následovat bezprostředně po odhalení činu, což vadí zejména u mladších dětí.

     Například vlastním dětem, když byly hodně malé, jsem plácal zadek v takové jejich poloze, aby po dobu trestu přímo před sebou hleděly na hmotný důkaz jejich provinění. Spojení mezi vinou a trestem by mělo být co nejtěsnější. Vždy by mělo být jasné, že jde o trest, a ne o projev převahy nebo pohodlí dospělých. Pro úspěšnou výchovu dětí je naprosto nezbytná trvalá atmosféra lásky a bezpečí. Dítě nesmí být o těchto věcech nikdy na pochybách. Jenže podstata mnoha psychologických trestů bezmála vyžaduje dočasné přetržení tohoto pouta, což je hazard. Při duševních trestech sice nevznikají jelita, ale rodič nepromyšleným slovem, bezděčným výrazem nebo i pouhým pocitem, který šíří, může způsobit rány tak hluboké, že by se možná zděsil, kdyby to tušil.

     Někdo může namítnout, že tělesný trest, zvláště uplatňovaný na veřejnosti, může dítě ponížit. To je správná námitka. Při volbě místa bychom měli být soudní. Nenaplácejme dítěti hned v čekárně přede všemi, ale vezměme ho před potrestáním na chodbu nebo do vedlejší místnosti. Má být jen potrestáno, a ne veřejně poníženo. I dítě má svou lidskou důstojnost. Zachovat si soudnost a chladnou hlavu při trestání je samozřejmě důležité vždycky a u duševních trestů to platí neméně. Psychologický trest, třebaže vesměs trvá déle, se rovněž udílí v jistém okamžiku, a to ve chvíli, kdy se rozhodne a vyřkne. I tehdy je možné podlehnout emocím a ukvapit se, přičemž dodatečné zmírňování bývá obtížné a někdy dokonce nikoli nejšťastnější.

     Budiž ještě řečeno, že tělesným trestem se nemusí rozumět jen ruka-zadek (nebo ruka-pusa, to ale výjimečně a lehce). Krátká studená sprcha bývá velmi účinná u malých dětí a v tomto věku také velmi pomáhá prosté přemístění do jiné místnosti, tedy fyzická izolace. (Přičemž rodič nesmí otevřít, dokud vztekající se potomek kope do dveří, ale teprve až se zklidní a začne si hrát.) I přemístění lze provést v nepřerušené atmosféře lásky: Dítě snadno přijme vysvětlení, že maminka ho má ráda, a proto ho dává vedle do pokoje, aby ho chránila, protože se na něho moc zlobí a naplácat na zadek by moc bolelo.

     Ruka-zadek nebo metla-zadek (ještě lepší, protože ruka je těžká) je ostatně ve vyšším dětském věku spíše symbolické a má ustavit vědomí trestu. To je něco, co funguje snad až podvědomě, soudě podle toho, že plácnutí výchovně působí také na některá zvířata. U nás je např. vychovaná i kočka. Ačkoli chovatelské příručky i obecné povědomí je přesvědčeno, že kočky narozdíl od psů neposlouchají, u nás dnes stačí jen varovný tón hlasu a kočka poslechne. Žere, co my chceme, aby žrala; ví, že si nic nevymňouká. (To věděly i děti. Nexistovalo, aby rozhodovaly o stravování, jak je dnes někde běžné.) Původně jsme kočičí prohřešky trestali tělesně, nikoli domlouváním: čumák do louže, plácnutí po zadku (opravdu jen plácnutí, lidská ruka váží mnohem víc než kotě). A to vše v atmosféře lásky a stabilní smečky, kde jsou jasně rozdělené úlohy.