Už dávno jsem vzdala návštěvy očního lékaře. Najdu si vždycky optiku, kde mají optometra, a ten je odborně vzdělán přímo k tomu, aby uměl člověku připravit brýle, na které uvidí. U doktora mi vždycky napsali brýle zbytečně silné, na které jsem sice v daný okamžik viděla, ale po hodině nošení mě bolela hlava. Mám proto brýle : Na čtení (ty tlusté), do auta, na PC, a pak jedny slabší bifokální na běžné nošení.
Kdysi jsem si myslela, že když si pořídím brýle multifokální, že předejdu tomu přendávání různých brýlí, a budou mi stačit jedny.
Chyba lávky ! Ty krásné (zbytečně tlusté) multifokální brýle mám v šuplíku, protože mě z nich bolí hlava. Ale protože stály 25 tisíc, pořád čekám, kdy do nich moje vetchozrakost doroste :-).
A z toho, že ve zdravotnictví dostanu něco zadarmo, jsem dávno vyrostla. Od chvíle, kdy se z pacientů stali klienti, je to všechno o penězích. Schválně se podívej na svůj účet (např. u VZP), abys viděl, co všechno se za Tebe platí, aniž bys vkročil k nějakému lékaři.

Jo, mamčo, souhlas. Přesně stejný zkušenosti mám z dřívějška, kdy jsem si asi dvakrát nechal napsat dioptrie od doktorky. Nikdy nebyly správně. Proto jsem taky nalezl uspokojivý řešení u Číňana, kde v klidu, čtením novin, zkusím několik možností.
K doktorce jsem teď taky nešel prvoplánově pro brejle, ale pro změření očního tlaku, event. zjištění nějakejch možnejch závažností, hlavně na nervech a sítnici, který by mohlo bejt nebezpečný zanedbat. Brejle byly jaksi vedlejší produkt, když už jsem tam byl a vůbec netušil, že to není hrazený.
Na svý účty u VZP se radši koukat nebudu. Nechci vědět, kdo si co na mě přihazuje a mít o to větší vztek.

NČ - chápu tvoje naštvání, ale nedá mi to, abych k tomu "odborně" nepromluvila. Protože vím, že tady čtou i jiní zdravotníci, podotýkám, že jsem celý život pracovala v operačních oborech, ne na očním a omlouvám se za nepřesnosti.

Ty pravidelné oční kontroly ve vyšším věku nejsou ani tak o brýlích, jako o nebezpečí vážných nemocí, které by tě opravdu mohly oslepit, pokud bys je neřešil. Mám na mysli nějaké ty makulární degenerace, zelený zákal s vysokým nitroočním tlakem, možná nějaké cévní záležitosti na očním pozadí atd. Šedý zákal přichází s věkem, to ano, už jsme tu o něm jistě psali, tehdy jsem si v legraci postěžovala, že moje hodně stará maminka po operaci šedého zákalu čte bez brýlí a vidí, to co já ne.

Pokud jde o čtecí brýle - dělám to stejně, jako ty, i když mi stále odborníci říkají, že je to špatně, číst s optikou z drogerie. Jenže já už s tím asi dožiju a ty také. Jde o nějaká ta zakřivení, cylindry, no ale čteme bez problémů i tak, i když si asi škodíme. Trochu blbé je, když člověk má doporučené brýle na dálku kvůli řidičáku, to pak asi člověk musí ty předepsané brýle opravdu v autě nosit.. Ale ty hodnoty, o kterých píšeš, ty snad ani nejsou zapotřebí korigovat. Mám to podobně.

Pokud jde o platby pojišťovny - nechci se jich vůbec zastávat, vím, co jsou zač, ve své poslední funkci sekretářky, která účtovala a vážila DRG, jsem se s nimi dost nakomunikovala

Ale faktem je, že bohužel, to celoživotní odvádění nemalých peněz do zdravotního pojištění, to není bohužel spoření. Je to na zdravotní výdaje každého, říká se tomu solidární příspěvek, že jo? Nechtěj vědět, kam se zhusta ty peníze dostávají, prasknul bys vzteky. Tvoje peníze pomáhají léčit děti, onkologické pacienty a spoustu potřebných. Ale také debily, kteří využívají až vysávají tento solidární systém. Zrovna v dnešní době je to celkem třaskavé téma. Protože takový měsíční pobyt na přístrojích typu ECMO - to je taková darda, na kterou bys, to mi věř, za celý život těžko naspořil. A když na těch přístrojích lidé končí kvůli blbosti svojí nebo jiných...co k tomu psát, rozumíš mi dobře. Ožralové, co se nechávají záchrankou vozit každý týden do nemocnice, jejich pobyty s jídlem a veškerým hotelovým komfortem také něco stojí - jenže když řeknou, že zvraceli krev, musí se rozjet kolotoč standardních postupů, jinak...víš co, ani mi nejde o tom psát.

Nech si vyšetřit oči ohledně těch věcí, co jsem psala výše asi tak jednou za dva roky, pokud vnímáš nějaké záblesky, výpadky zorného pole, bolesti v očích, bolesti hlavy a podobně, řeš to ihned. Na brejle - snad mi to tu odpustíte - se vykašli, pokud nejsi mnohaletý brejlovec, který už prostě tu věc nosí celoživotně a nosit ji musí. Po operaci šedého zákalu, který čeká asi každého z nás, a který je placený z pojištění, se dočkáš i ostrého čtení bez brejlí od Číňana, jak píšeš.

Mamčo, máš nějaké opravdové důkazy o tom, co tvrdíš? Fakt jsi viděla svůj výpis, kde byly vymyšlené nesmysly? Lidé tohle moc rádi opakují, aniž by měli svou zkušenost a důkazy. S pojišťovnou si totiž nikdo nemůže lehkovážně zahrávat. Kontroly z pojišťoven, to bylo něco, co celou nemocnici včetně ředitele dokázalo postavit do latě. Vzali si dokumentace a den po dni, pacient po pacientovi ošetřující lékař musel obhájit každou desetikorunovou položku. Stačilo, že byl účtován lék dejme tomu do kloubu, ale nebyla vykázána jeho aplikace. Přesná čísla, přesná data. Jedno bez druhého nelze vykazovat. Jak to, že tady máte napsáno...? A pokuty za chyby šílené. A to byly chyby z opomenutí, nedovedu si představit, že by to bylo záměrné šizení. Tedy vlastně dovedu, ale to už dělají kriminální živly, že jo?

Iris : Mám na mysli tzv. kapitační platby. Tedy částky. které na pacienta dostává každý lékař, u kterého je daný pacient registrovaný. A jelikož skoro každý ve věku 60 plus je registrován na spoustě zdravotnických oborů, tak pochopitelně ta částka narůstá, aniž bych, třeba já, k danému doktorovi chodila.

Mamčo, kapitační platby existují, to ano, vím, že se vykazovaly, když se dělaly měsíční uzávěrky, šlo to trochu mimo mě.. Ani vlastně nevím, jaká je jejich přesná definice a smysl, nějaká ta ragistračně-statistická záležitost. Ale asi to není kdovíjaký "vejvar" pro nikoho. Psala bych asi nesmysly, jen se z vlastní zvědavosti na to poptám. Jinak člověk asi platí nesmyslné poplatky leckde jinde i mimo zdravotnictví. Jen proto, že někde je.

Iris : Já si nestěžuju. Kdybych měla platit "na dřevo" lékařské zákroky, které mám za sebou, asi by mi na to úspory nestačily. Je ovšem zajímavé se občas podívat, co který zákrok či návštěva lékaře stojí. Nemyslím si, že celou tu částku dostanou doktoři, ale značnou měrou se o to podělí ten úřednický moloch pojišťoven, kterých se mi zdá opravdu zbytečně moc, když by stačila jedna. Každá taková pojišťovna nemá jenom pobočky a tu spoustu mravenečků na přepážkách a v kancelářích, ale také mohutný management, se spoustou ředitelů, náměstků a generálního ředitele. No, a když je těch zdravotních pojišťoven (tuším) jedenáct ?, no, tak i těch ředitelů a podředitelů je jedenástkrát víc.
Stejně si ty pojišťovny nesmějí konkurovat nabídkami nadstandardních výhod.

Už se do toho nechci vměšovat, ale přeci krátce.
Jistě, že zdrav. "pojištění" (ono to není pojištění, ale obyčejná daň) je solidární a jistě, že větší zákroky jdou do statisíců i miliónů.
Jde mi o rozlišení, tohle je hrazeno a tohle už ne. Jestliže třeba ty moje skla byly ještě před dvěma roky hrazený, musel někdo rozhodnout, proč už nejsou. A v tom vidím sprosťárnu. Protože hrazená základní péče je nějak zaručená Ústavou, nebo tak nějak. A najednou, bez jakýkoliv medializace, už to není základní péče. Třeba i zubní plomby, který nějak musely bejt dostupný obyčejný hrazený, a nehrazený byly nějaký snad lepší. To už, myslim, taky neexistuje, ale nevim přesně. Zato vim, že zubaři už delší dobu pacienty přímo vydírali "hrazenou plombu nemám, nezaplombuju, zaplať nebo padej jinam". To mi přijde sprostý. Že si tady vždycky nějakej spolek vymyslí, jak ještě víc obrat lidi, a ono jim to beztrestně prochází, protože mají buď monopol, nebo kartel. A když jim to je málo, žádnej problém, oberou ještě víc. Kam až?

Mamča možná nemá důkazy, ale já měla potíže se strejdovým obvoďákem a tak krátce před tím, než zemřel, nechala jsem si poslat jeho výpis plateb od VZP a nestačila jsem se divit. Léky, které nikdy neviděl, ošetření u něj doma, které nikdy neproběhlo a v neposlední řadě si na něj účtoval pečovatelku, kterou sám platil. Tehdy jsem se na to vybodla, strejda zemřel a bylo by to jenom tvrzení proti tvrzení. Ještě za jeho života, jsem si na něj stěžovala na OÚ na Odboru zdravotnictví a sociálních služeb, stejně to bylo k ničemu, jenom další nepříjemnosti. Ten hodný pan doktor mně řekl, že kdyby měl samé takové pacienty, tak by neměl pro své děti na Sunar. A zkuste si přehlásit k obvoďákovi nového pacienta přes devadesát let, žádný vám ho nevezmu, protože mu ukrajuje peníze.
A čerstvá zkušenost s nemocnicí a Covidem.
Mám kamarádku, o něco málo starší, než jsem já a ta dostala před deseti dny úplně blbý nápad. Rozjela se ke svému srubu nakrmit ptáčky. Srub má nad Srbskem, až úplně nahoře, pod Kodou. Poslední třetina cesty vede korytem potoky mezi skálama. Plno sněhu a na skále led a tak tam sebou flákla. Rozbitá hlava, dvě zlomená žebra a zlomenina pažní kosti nad loktem, k tomu žádný signál, aby si zavolala pro pomoc. Měla kliku, protože jeden srub tam přece jenom je celoročně obydlen a ten dědula jí tam celkem náhodně našel. Jinak vykrvácela a následně zmrzla.
Převezli jo do Thomajerky, udělali antigenní test a najednou měla k těm úrazům i covida. Tak jí šoupli do coviďárny, kde ho asi opravdu dostala. Včera jsem s ní volala, je sama na třílůžkovém pokoji a po covidu ani stopa. Docela jsem se o ní bála, ale říkala, že je naprosto v pohodě, teď prý jako znovuzrozená, protože sestřička jí zrovna vykoupala a umyla hlavu.
Nechci zpochybňovat, že v jiných nemocnicích je napjatá situace, asi to je kus od kusu, ale také nehci poslouchat ministra zdravotnictví, jak vyhrožuje drakonickými opatřeními.
Ono to úhradami zdravotních pomůcek nikdy nebyla žádná sláva, když někdo potřeboval jogurtovky, tak mu dali jenom pár šupů a zdarma obroučky, ve kterých vypadal, jako Felix Holzmann.
Také používám brýle kupované u Vietnamců, protože je mám každou chvíli rozlámané a tedy velkou spotřebu. Určité nebezpečí tu ale u nich je, každý z nás má jinou vzdálenost očí a tak brýle které nejsou na míru, mu nemusí přesně sedět na středu zornic a tak si kazí zrak.

Ty vogo, taky jsem "odpudivá padesátiletá baba"... netušila jsem, jakou újmu bych mohla způsobit šedivým vlčákům, když si sednu vedle nich v čekárně... odteď to asi začnu schválně dělat cíleně a začnu se u toho vždycky nahlas řehtat...

*deeres*11:48 : Nechci zpochybňovat Tvoje zkušenosti, jen mě překvapuje, že z Kody vezli Tvoji kamarádku do Thomayerovy nemocnice, když 12 km od Srbska je Rehabilitační nemocnice Beroun, která má i jednodenní chirurgii, a pokud je někdo zralý na delší pobyt, vozí pacienty do Hořovic. Prostě jen podiv nad tím, že Středočeská záchranka vezla pacientku mimo svůj revír.
O naplněnosti nemocnic bych mohla vyprávět. Všude skoro samé "Kovid" oddělení, a na ostatní obory zoufale nezbývá personál. Takže pořídit si v současnosti jakýkoli neduh mimo Kovid, a je jedno, jestli slepé střevo nebo komplikovanou zlomeninu, je o strach. Operují se jen život ohrožující případy.

No, jestli se, v době masívního, nekontrolovatelnýho šíření Brigity, na mě nacpeš v úplně prázdný čekárně, přitom na mě budeš s odtaženym náhubkem bezohledně funět svý výpary, tak sorry jako, sotva tě vyhodnotím, jako sympatickou milou stařenku.
Ta odpudivá bába, o který píšu, to asi schválně nedělala, jen bezohledně. Ale jestli tobě to bude působit rozkoš, klidně si posluž. Ovšem, budeš tu svou bujarou rozkoš (podle smajlů je to zřejmý) muset praktikovat na jinejch. Já se, aspoň doufám, hodně, hodně dlouhou dobu v žádný čekárně nevyskytnu.

NČ - po Vánocích jsem jela do krajského města na plánované preventivní vyšetření. Protože bylo mezi svátky, vlak zcela prázdný. Přesto si naproti mně na čtyřku sedl mladý muž. Byl slušně vychovaný, zeptal se, jestli smí. Tak jsem řekla, že může, ale šla jsem si nevychovaně sednout jinam, bylo opravdu na výběr. Pak už jsem se jenom celou cestu bála, aby mě nezabil nebo tak něco Soudím, že si chtěl pokecat. Ale já ne. Ale to jen na okraj, v čekárně zdravotnického zařízení je to samozřejmě jiná situace a nedivím se ti. A mimochodem - k té naší dávné debatě o superpřenašečích - teď přicházejí na to, že to často bývají lidé sice mladí, ale otylí, takoví ti energičtí "funíci".

Mamčo, ona bydlí v Praze na Chodově. Je možný, že v Berouně, kde je opravdu krásná nová nemocnice, nebylo místo. Musím se jí na to zeptat, jak se dostala do Thomajerky, kam spádově patří. Ale mám zkušenost se ségrou, která si na chalupě v Srbsku zlomila stehení kost. První ošetření sice bylo v Benešově, ale pak jí vyšupajdili do Prahy, s tím, že k nim nepatří.

Oprva, v žádném Srbsku, ale Senohrabech.

K očaři chodím pravidelně.Mám u obou očí vyměněné čočky.Vidím lépe.Ahoj.

Díky, doktore, za vyčerpávající informaci.

NČ, úsměv je lék...

Prevence je dobrá, pokud máte v rodině něco geneticky varovného. Moje máti je taková pěkná ukázka. Kromě jiného zelený a šedý zákal. Ještě, že má jen dvě oči, určitě by si jako pavouk pěstovala ještě 6 jiných. Chodil jsem na preventivky a stejně se jednoho krásného dne v levém oku odloupla sítnice. Pět operací a dnes už na něj znovu vidím. Sice jen fix fokus, ale díky i za to. Pokud jde o obrejle, stařecká vetchozrakost už mne také dostihla, tak to řeším bezrámečkovýma a bezpantovýma plastovýma lehoušama z Alíka za cca 2 doláče. Na to jedno oko to funguje dokonale. Nechal jsem si pro srovnání udělat i jedny brejle v optice (do svých Heuer rámků) ale že by v tom byl nějaký rozdíl se nedalo zjistit.
Co mě štve, je to, že nikde nejde lehce zjistit, co je "na pokladnu" a co už ne. Systém k lidem přistupuje jako k srnečkům k oškubání (abych se vyjádřil v autobazarové terminologii)

Ach jo, když už lidem dojde i smysl pro humor, tak je to špatné... za prvé, NČ, byl to vtip... myslela jsem, že tři smajlíci jsou dostatečně vypovídající... a za druhé, narážela jsem na tu padesátnici... když se dívám kolem sebe, tak padesátnice jsou dnes holky jako lusk a vypadají mnohdy líp, než kdejaká třicítka v době, kdy jsem já byla mladá holka... jo, kdyby to říkal dvacetiletý klučina, tak bych chápala, že padesát let je pro něho něco jako nekonečno
Počet smajlíků raději zdvojnásobím, aby to bylo víc než jasné...