Včera jsme šli s Medvědem a Medvídětem z cukrárny a vzali jsme to oklikou, podél vody, aby nám vytrávilo. Vyprávěla jsem drahému, že moje máma nabídla mé kámošce místo u nich ve fimě, za 115 Kč na hodinu. "Trochu jí to závidim. Kdybych byla v Praze, mohla jsem to dělat já," říkám...
"No to tedy nemohla, ty máš přeci Vojtíška... vidíš to, Vojtíšku, maminka by tě vyměnila za 115 Kč na hodinu!" Pak jsme šli okolo cukrárny a po chvíli jsem se nahlas zamyslela: "To by mě zajímalo, jaké to je, vzít si cukráře..." A Medvěd říkal Vojtíškovi: "Vidíš to, Vojtíšku, teď už maminka kromě tebe nechce ani mně. Tebe by vyměnila za 115 Kč na hodinu a mně za plný plech."
A když jsem pak doma opět zavedla řeč na tu práci, tak mi Medvěd říká: "Prosimtě, ty jí to snad závidíš?" "Trochu jo, nejde o těch 115 Kč na hodinu, ale o tu práci..." "Práci? Podívej se na ten bordel tady všude kolem, tady je přeci práce!
No jo, jenže není práce jako práce... Sandra
|