|
 Žili, byli v jednom městečku na severu Čech pod Krušnými horama dva - muž a žena. A ti se jednou setkali a našli v sobě zalíbení. Po jistém čase, jak už to tak bývá, milá ženuška přišla do jiného stavu, a tak byla vystrojena velká a slavná svatba. Novomanželé pak bydleli u manželčiny matky (vdovy) v docela pohledném a úpravném rodinném domku (restituce) s velikou zahradou.
V době obvyklé se narodilo dítko ženského pohlaví bohužel tělesně i psychicky velmi těžce postižené. Manžel to celé nesl blbě, hádal se, sváděl to na kde koho, dokonce taky popíral otcovství ( on přeci takového kripla nemohl stvořit!). Prostě a jednoduše to neunesl a podal návrh na rozvod - zhruba asi po pěti letech manželství. Ale - po dobu manželství podnikal, potřeboval na začátek peníze, tak si je půjčil od peněžního ústavu a tchýně s manželkou (která byla universální dědičkou toho předmětného rodinného domku i s pozemky) mu nemovitost poskytly jako zástavu. Nic se nedělo, pohoda. Ovšem - po rozvodu jaksi opomněl platit splátky a holt se u nich objevil pan exekutor. Před oběmi prohlásil, že na jejich nemovitosti uplatnil exekuční právo vůči závazku bývalého pana manžela ve výši něco ke třem miliónům korun. Mimochodem také prohlásil, že veškerá pátrání po bývalém manželovi byla negativní, pravděpodobně se zdržuje trvale kdesi v zahraničí. To bývalá manželka však už věděla, neplatil totiž dlouho žádné výživné. A jestli jsou ochotny a schopny tento dluh splatit? Její matka už byla v penzi, předtím dělala šičku v Benaru, důchod tedy minimální. Manželka zase v domácnosti, starající se o postižené dítě a žijící ze sociálních dávek. Prostě na to nemají a nikdy mít už nebudou. Ovšem - obě ženy jsou právně způsobilé dle § 6 Občanského zákoníku a jsou si vědomy (nebo si měly být vědomy) odpovědnosti za svá konání. Morální hlediska se jaksi u majetkových práv neberou. A výsledek? Dneska bydlí jenom milostí nového nabyvatele rodinného domku ve svých bývalých prostorách. Jak dlouho, to se prostě a jednoduše neví - je zcela na jeho blahovůli a potřebách. Přeci - je to už jeho majetek a nekupoval ho proto, aby tam zdarma bydleli cizí lidé... Z vybavení jim patří jenom věci osobní potřeby a dokonce jim pan exekutor milostivě ponechal velice drahý motorový invalidní vozík pro dítě. Na bydlení tam nemají samozřejmě uzavřenu žádnou nájemní smlouvu (barák už není jejich) a tak požádaly obec o byt. Obecní úřad žádost prošetřil a prohlásil, že obě sice snad a možná jsou sociální případ, ale že o majetek přišly vlastní vinou. A že holt budou na obecní byt v pořadí. Má tedy ouřad skoro pravdu, zastavit vlastní střechu nad hlavou je naprosto nebetyčná pitomost. Té dnes už bývalé manželce bylo v době uzavření sňatku kolem 33 let, což by nebylo nic špatného, ale ona už tenkrát nebyla žádná kráska. Kdežto on byl docela libovej frajer s figurou a vystupováním Paula Newmanna za mlada (dokonce používal toto jméno jako přezdívku). Takže se té ženské ani nedivím a jen je mi jí hodně, opravdu hodně líto. Perspektivu života před sebou naprosto žádnou. Je jí čtyřicet, utahaná, psychicky na dně z dítěte a žádnej partner už asi nebude. A jak se celá kauza bude vyvíjet dál, to spíš nebudu chtít vůbec vědět. Bylo mi tam hodně, ale opravdu hodně trapně... Franta Bouška na levé straně ZDE máte související články, ve kterých můžete dohledat ještě další informace.
|
