O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


MŮJ SVĚT, MÁ TVORBA PDF Tisk E-mail
Neděle, 06 prosinec 2020
Většinou jsem při vymýšlení a vyrábění měla strašně ráda ticho. Naprosté ticho rušené jen občasným hlukem projíždějícího auta, kterých naší ulicí jelo jen pár. Občas zašustily listy maranty, když se večer ukládala k modlitbě, a že uměla šustit docela zřetelně. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky, nechat je plynout v řece ticha. Splývat s proudem nápadů, které se mi zjevovaly v hlavě bez ohledu na denní či noční dobu, zaměstnanost nebo prokrastinaci.

.

Sem tam jsem v noci vyskočila z postele a běžela si namalovat nebo napsat nápad, co mi zrovna problikl hlavou jako blesk a zanechal tak úpěnlivou prosbu být zvečněn, že vyhnal z vyhřátého pelíšku i mou maličkost. Manžel to nikdy nemohl pochopit, ba ani tomu nechtěl uvěřit, protože byl sám svědkem mnoha situací, kdy mě z postele nešlo dostat ani bagrem.

Poslední dobou je všechno jinak...

Celá tato koronavirová doba totálně změnila můj svět. Od jara všechno tiše plynulo a splývalo v přímé souvislosti s nouzovým stavem. Doby na rozjímání, přemýšlení, zklidnění a následnému rozčílení při čtení zpráv, bylo na několik lidských životů dopředu. Kromě předělané dílny, uklizeného a následně dětmi zase rozbombardovaného bytu, se v tom mém tichu začaly kupit emoce.

Zakázali nám prodávat na jarmarcích a tak se mé zboží kupilo doma a smutně čekalo na lepší zítřky. Těšila jsem se na léto, na podzim, až rozvěsím své světlohry na stánku, až přijdou zákazníci a začnou se přebírat kamínky, náramky, začnou chytat duhu do dlaní a vybírat si toho svého pravého andělíčka, který na ně už čeká.

 


 

Ale nebudu předbíhat.

Řekla jsem si, že je čas na změnu, přijala roli matky, hospodyně, naběhla s prachovkou na všechny police a přetřídila jsem knihy v knihovně. Podle barev, podle abecedy, podle velikosti. Nakonec jsem je zase rozházela tak, jak mi padly pod ruku. Chtěla jsem být lepší ženou, matkou, manželkou. I pár chlebů jsem upekla, koláčů nepočítaně.

Emoce se kupily do mé hlavy i duše. Chaoticky, neorganizovaně, někdy více, jindy méně. Něco mi chybělo.  Něco mi přebývalo.

 

 

Ač jsem chápala důvody, kterými nám vysvětlovali nutnost nošení roušek, stále jsem se v nich dusila. Chuť tvořit byla stále menší a chuť utéct nekontrolovaně narůstala. Byly dny, kdy jsem se cítila jako vězeň. Jako zvíře v kleci. Tak nějak se asi cítí zvířata v zoologických zahradách, říkala jsem si a v hlavě jsem viděla velkého tygra, jak bezcílně krok za krokem prochází po vyšlapané cestičce svým výběhem a občas vztekle zařve do ticha. A zvenku ho pozorují stovky volných tvorů.

Léto uteklo nečekaně rychle, to proto, že jsme opět volně vydechli a těšili se, že je to za námi. S podzimem nastoupily děti do školy, a než jsem si tuto situaci mohla vychutnat na plné doušky, byli jsme opět v kleci.


 

 

Dnes si k malování, vyrábění nebo psaní pouštím své dávné oblíbené písničky. Trocha nostalgie a vzpomínek mě vytrhly z té letargie, které jsem propadla a já zase začínám fungovat.

Možná potřebuji přehlušit to ticho a prázdno, které se mi usídlilo v duši, když jsem zabředla mezi obyčejné denní povinnosti a starosti. Ticho jsem milovala, když jsem měla život nabitý tím vším, co jsem tak milovala. Tvorbou, prací, prodejem naživo. Chybí mi mé zákaznice, chybí mi ten šílený mumraj na vánočních trzích, chybí mi bláznivé rozhovory s kamarádkami u kafe, výbuchy smíchu, cvrkot v kavárně. Jsem blíženec, občas potřebuji samotu a ticho, pak zase vzrušení a svět plný lidí kolem sebe.


 

Kdo ví, jak dlouho tato situace ještě bude, to je možná jen ve hvězdách.

 

 

Každopádně je mi jasné, že musím změnit něco u sebe.

Ke světlohrám mi hraje Elán a Metalinda, náušnice se nejlíp fotí u Wanastovek, občas si pustím Queen a k malování mi zpívá déšť od Marie Rottrové.

A tak jsem zase tady.

Vytáhla jsem do boje s novou vervou a tak mě tady máte. Jo, a zítra si nafotím pár obrazů, tedy těch pár, co mi zbylo doma, protože zbytek je zavřený v kavárně na výstavě, ale koukají na ně zřejmě jen místní pavouci.  No co už.

Tak hurá do boje, já to nevzdám. I když jsem si ještě před pár dny říkala, že je to možná znamení, že toho mám nechat. Ale myslím, že ne. Že tento čas ještě nenastal, a že ty překážky, hozené pod nohy, znamenají jen zkoušku odolnosti a síly přesvědčení.

Já to nevzdám.

Artróza v prstech mě sice na chvíli přinutila vyměnit tvrdý ocelový drát za měkčí černý, ale i s tím se dají dělat kouzla.

 

 

Vždycky se najde cesta.

Stačí jen udělat ten první krok.

 

PAVLA - VODOMĚRKA

 

 

Komentáře (14)add feed
... : andrea
To je krása...
Pavlo, jsi neuvěřitelně šikovná.
A opravdu, ty to zaručeně nevzdávej!
prosinec 07, 2020 08:47
... : radunnna
Tak jsem si to celé přečetla a jako kdybych to psala já. Tedy jen že já bych to tak hezky nenapsala. Mám jen jedno dítě, ale i to je někdy na odstřel. Tohle jsme prostě nezažili, dobu, kdy musíme být všichni doma. My naštěstí všichni doma nejsme, manžel jezdí tirákem, takže absolutní ponorka to není, ale někdy i přes víkend toho máme dost.
Tvoji práci obdivuju, lituju a chápu tvoje prsty :-D

prosinec 07, 2020 11:18
... : mamča
Vodoměrko, děláš krásné šperky. Škoda, že je teď před Vánocemi nemůžeš prodávat. Spoustu žen by pod stromečkem podobné dárky potěšily.
prosinec 07, 2020 11:50
... : doktor
Něžné a působivé.
prosinec 07, 2020 12:30
... : Vodoměrka
Děvčata a kluci, děkuji... přiznám se, že každá pochvala mě opravdu moc potěší...

prosinec 07, 2020 14:48
... : Vodoměrka
Mamčo, prodávat můžu zatím přes internet přes Fler, snad sem můžu dát odkaz... https://www.fler.cz/blue-jane a pracuji na svém eshopu, předělávám ho a pomalu zaplňuji zbožím... ale naživo je to prostě jiné... to může člověk lépe poradit, když dotyčného vidí, když vidí, jaké barvy mu sluší, nebo co by se hodilo více... naštěstí ty moje světlohry a andělíčci sluší oknům, takže tam je to jednodušší... teď od příštího týdne snad budeme mít jeden vánoční jarmark v bývalém Prioru v Přerově, tak se modlím, aby ten zatracený PES neštěkal červeně nebo fialově a nezatrhli nám to...
prosinec 07, 2020 14:51
... : Vodoměrka
Radunnno, ta ponorka se všemi z rodiny mi zase tak nevadí, když jsme na dovolené, jsme spolu měsíc na deseti metrech čtverečných (velikost plochy našeho auta) a jde to... vadí mi spíš ten pocit, že nemůžu volně a přirozeně dělat to, co dřív bylo prostě běžné... teď třeba to už lehce zase jde... jít na kafe s přáteli, zajít si na oběd do restaurace se známými, udělat sraz s partou stejně postižených landroveráků a u táboráku posedět a popít víno... potkat se s kolegy na vernisáži... teď nám začala výstava... je to fajn, mám svůj obraz dokonce ve výloze galerie... zašla jsem si tam s manželem na kafe, abych se podívala i na obrazy od ostatních... víc jak deset let jsem měla manžela od pondělí do pátku v jiném městě v práci, tak jsem ráda, že teď je už tady s námi doma... přece jen je to v některých směrech mnohem jednodušší... hlavně s dětmi, když byly menší... teď už ta třetí v pořadí chodí druhým rokem na osmiletý gympl a prtě už do čtvrté třídy... letí to... už jsou holky samostatné...
prosinec 07, 2020 15:10
... : Vodoměrka
Andreo, neboj, nevzdám... mám pořád ještě hlavu plnou nápadů a chybí mi čas je zrealizovat tak rychle, jak bych si představovala, raději nečtu novinové titulky ohledně koronaviru a testování, zatím se těším, že už snad brzy bude "svět zase v pořádku"...
prosinec 07, 2020 15:12
... : agata
Vodoměrko, máš krásné věci. Na obrazy se těším. Také jsem dělala šperky a občas něco namaluju. Ale v létě mě to přestalo bavit a tak jsme s vnučkou začaly sbírat kamínky a malovat na ně. Protože bydlím na místě, kde projde dost turistů, podstrkujeme je na různá místa a pak na facebooku sledujeme, kam doputovaly. Pro ty, kdo neznají: kamínky mají PSČ a nálezce je může vyfotit a nahrát na facebook do skupiny kaminky. Některé obejdou republiku, některé se objeví i za hranicemi. Vnučka má radost, když se náš kamínek objeví hodně daleko. smilies/smiley.gif
prosinec 07, 2020 15:54
... : Vodoměrka
Agátko, obrazy mám na facebooku, tak sem tam je tam vložím... kdyby ses chtěla mrknout, tak mezi fotkami jich tam mám pěkných pár vložených... https://www.facebook.com/pavla.madrova.5/
Malované kamínky jsou oblíbené hlavně u dcerek... a je jich teď všude plno, v lese jsme jich našli už docela dost, a samy si je malují a roznáší... je to fajn zábava...
smilies/smiley.gif
prosinec 07, 2020 23:49
... : agata
Dívala jsem se, moc hezká tvorba:-)
prosinec 08, 2020 13:43
... : kyttka
Je to moc krásný a obdivuju lidi, kteří něco takového umí.
prosinec 08, 2020 13:58
... : Inka
Ja jsem doma rada, stastna a spokojena. Mam vse hotove co jsem chtela ba i mnohem vic. Podnikam on line na intetnetu. Bavi me byt doma, delat na svem, mit cas na sebe, pritele, domek, zahradu i zvirata. Koho chci videt, pozvu ho a nebo jedu k nemu...
prosinec 09, 2020 07:21
... : *deeres*
Tak jsem koukla na tvé Vodoměrkoviny a vrchní Kudla by klidně z toho něco mohla sem šoupnout. Stejně si pořád stěžuje, že neví, co pro nás pořád vymýšlet a ty píšeš tak, že si to ráda (asi nejenom já) přečtu.
Budou Vánoce a já netrpělivoé čekám na svého prvního letošního anděla, až také sebou plácnu někam do prachové závěje.
Ale sami se můžete podívat na blog Blue Jane, třeba sem:
http://vodomerkoviny.mysteria.cz/zamysleni/06.php

prosinec 11, 2020 15:28
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]