Vzpomínám na jeden televizní rozhovor  s "bytařem". V podstatě řekl, že ho nic nezastaví, všechny alarmy zná a ví jak na to, sebedůmyslnější zakrytí ochrany stejně odhalí a ani kombinace různých systémů ho díky přípravě nedokáže odradit či zastavit. A tak reportér povídá - no a je něco co vás dokáže přece jen odradit, třeba pes v bytě nebo tak? Na to bytaře málem chytil amok:

"Jo, nejhorší je kutil!! Neumíte si představit, co lidi dokážou vymyslet!! A nemaj v tom systém ani řád, prostě chaos! každej to dělá jinak, nikdy nevím, co tam je za pastičku !!"

O tom, jak se kradou autíčka,

si můžete přečíst v následující výpovědi jednoho čórkaře -

text koluje internetem už cca tři roky,

ale dost možná, že jste ho všichni ještě nečetli.

Dostala jsem od milé Wendy,

přečetla se zájmem a nyní předávám i vám...

     Když jste dobří, za rok si vyděláte na dům a luxusní bourák - legální, protože jen hlupák na sebe upozorní tím, že bude jezdit v kradeném autě. Chce to ale dělat tak maximálně tři, čtyři roky. Pak vás začne znát hodně lidí, začnete mít profláklý ksicht a je to o průšvih. Málokdo s tím ovšem skončí. Je to tak lukrativní byznys, že v tom všichni vesele jedou dál. Kdysi to bylo živelné, z ciziny se vozilo cokoliv. Dnes se krade většinou už jen na objednávku. Klient si přesně specifikuje, jakou chce barvu, typ, stáří, počet najetých kilometrů apod. Je to pro něj výhodné. Chcete třeba posledního golfa? Auťák dostanete od zloděje za 50 tisíc korun, dalších 50 tisíc vás budou stát papíry a 20 tisíc klempířina, aby fízlové na nic nepřišli. A vůz, který má cenu půl miliónu, máte za 120 tisíc.

     Dá se ukrást prakticky cokoliv. Pochopitelně kromě automobilů, které u nás mají třeba jen jednoho zástupce. Na přímé krádeže má gang své specialisty. Přejete si třeba bavoráka 850 CSi, který má speciální systém vstřiků? Bez problému! Oficiálně, zdůrazňuji oficiálně, tady jsou dva takové vozy, jeden má lékař na pražské Bulovce. Ale vám, když se v branži trochu vyznáte, stačí zajít do správného bazaru na pražské Skalce, zeptat se na správného člověka a on vám řekne, abyste si pro vůz přijel v noci s liazkou.

     Je několik způsobů, jak auťák ukrást. Ty nejubožejší jsou dlažební kostka do okna nebo vyháčkování, ale to dělají jen amatéři. Čistá prácička je přes klíč. Automobily, které se vyráběly zhruba do poloviny devadesátých let, měly klasické klíče se zoubky zvenku. Takže si vyhlédnete třeba golfa a jednoduše mu vytrhnete zámek. Jeden z kluků hlídá, jestli kolem nejede policie nebo majitel. Další kluk odnese zámek do auta opodál. V něm sedí profík, který z vlastního přineseného polotovaru klíče udělá za chvíli nový. Jak dlouho to může trvat? Tak tři minuty, nejdéle. Pak hned odjíždíte, samozřejmě na vlastních espézetkách a s vlastními papíry. Je to v noci, takže když vás chytne hlídka, řeknete, že se vám prostě někdo snažil dostat do auta a vyrval vám zámek. A aby policisté kontrolovali v noci čísla motoru, to jsem ještě nezažil.

     Ovšem s novými typy klíčů, které mají zoubky zabudovány do těla klíče, je to horší. Do takových aut se jde většinou přes centrál. Za vytipovaným vozem jede druhý, ve kterém sedí kluk se čtečkou. To je speciální zařízení, které načte kód centrálu vyhlédnutého vozu. Ten je po odchodu majitele upravenou vysílačkou odblokován, často i s imobilizérem. A jste uvnitř. Startujete různými způsoby. Třeba strhnete závit spínačky a nastartujete obyčejnou dvoukorunou. Nebo nafoukáte na zámek dusík, praštíte do něj a on se rozpadne. Pak stačí zručnému elektrikáři jen pár vteřin na to, aby nastartoval a odjel. Dusíkem se překonávají také klasická mechanická zabezpečovací zařízení, například zamykání zpátečky. Vezmete dusík, který se u nás sice nesmí prodávat, ale v drogeriích ho v pohodě seženete, lehnete si pod auto a postříkáte zamykání zespodu. Pak to lehce křupne a je to. To samé je s pákou na volant.

     Přesto neplatí, že by zamykání zpátečky bylo špatnou investicí. Jasně, když budu mít vedle sebe dvě auta, jedno se zamykáním a druhé bez něj, vždy si vyberu to bez něj. Je to o počtu zabezpečovacích zařízení, které je třeba překonat. Máte méně práce a jste rychleji pryč. Jednoduchý prostředek - dusík - se používá i v případech, kdy je vůz střežený na dálku bezpečnostní agenturou. Auto musí vydat signál, musí si pípnout. A je naše. Stačí na štěnici naprat kvanta dusíku a ono to všechno popraská.

     No, a dalším zařízením, které je třeba překonat, je alarm. Ovšem ten je taky k smíchu. Vytipujete si třeba bavoráka, otevřete násilím kapotu, vezmete kleště a odcvaknete sirénu. Ona si sice třikrát houkne, ale pak zmlkne. Lidé si zanadávají a je to. Schovávat se během sirény? Nesmysl. Čím víc se ukrýváte, tím jste nápadnější. Jindy je zase jednodušší nechat majitele vozu, aby si alarm vypnul sám a usnadnil vám tak cestu. Stačí mu každých třicet minut kopnout do kola a spustit sirénu. Garantuji vám, že majitel auta je po pár hodinách tak otrávený, že alarm opravdu vypne. A pokud jsou zabezpečovací zařízení tak důkladná, že je na jejich překonání potřeba nebezpečně mnoho času, pak je vůbec nejlepší mít u sebe pět tisíc a zavolat odtahovku, protože za pět tisíc vám lidi odvezou, co budete chtít.