Nevím, jaké jsou vaše zkušenosti s pobytem v nemocnicích. Mé vlastní - až do nedávné doby - veskrze dobré. Nikdy jsem toho v nemocnicích moc neprožila a stejně tak i mí blízcí, takže na nějaké zásadní hodnocení to opravdu nebylo. Až nedávno, konkrétně minulý týden, jsem byla nucena strávit na nemocničním lůžku dvě noci...

     Nebyla jsem nijak výrazně pohoršená, jen mě překvapil nedostatečný respekt k lidské důstojnosti. Ale od začátku - jak jsem se tam vlastně dostala:  Začalo to banální teplotou, ale vzhledem k tomu, že mi už devět měsíců v břichu zraje miminko, nechtěla jsem nechat nic jen tak náhodě. Teplota neustupovala ani po několika paralenech, tak jsem se nakonec do porodnice odvezla. Přiznávám, pěkně se o mně postarali. Na břicho mi připevnili dvě sondy a točili miminkovo srdíčko, do žíly napíchli kapačku - kvůli zavodnění, vyplnili všechna možna lejstra a pak zavolali pana doktora.

     Toho poplašil zrychlený tep nenarozeného kloučka a když se navíc přidaly i nenápadné a celkem bezbolestné kontrakce, tak rozhodl, že zpátky domů v žádném případě. Ležela jsem ve vyšetřovně, naproti u počítače seděl on a kolem něj jako hejno slepiček pobíhalo několik porodních asistentek a sester. Neustále spolu něco řešily: „cože pani daj, kam pani položit, co pani oblečou a koho eště pro pani zavolaj". Poté mi dvě z nich pomohly vstát a začaly mi netrpělivě svlékat  zbylé oblečení.

     Mladinký pan doktor si něco ťukal do počítače, občas vzhlédl a prohodil něco vtipného nebo odborného mým směrem. Styděla jsem se a bylo mi trapně, ale na nějaký byť nepatrný protest jsem se nezmohla. Stála jsem tam jen tak a sestřičky na mě začaly soukat fešnou propínací košilku. Bylo mi jasné, že pan doktor „takových už viděl", ale ze svého vlastního pohledu mi nebylo jasné, proč mě nemohly odvést třeba za nedalekou plentu a tam mě nechat se převléct. Místo toho jsem si musela prožít ten trapný pocit, jak si přes svůj obrovitý pupek, úplně nahatá, nemotorně sundavám ponožky... Děs.

     Sestry mě pak uložily do postele na pokoj a neustále mi obměňovaly kapačku, braly krev, dávaly prášky. Ano, staraly se pěkně, ale nějak mi chyběl jakýsi člověčí přístup, jako bych byla jen živý a chodící inkubátor na mimino. Je pravda, že druhý den byla horečka pryč a po další noci jsem mohla domů, ale stejně jsem si tam připadala jako provinilá malá holka ve škole.

      Pokud jsem se například jen o pár minut déle zdržela ve vestibulu (protože mi přišla návštěva), byla jsem fest pokárána; a když přišla moje maminka, která mi přinesla nějaké to počtení, schytala si od hlavní sestry taky svoje, že už je po návštěvních hodinách a kdesi cosi. Ale nejvíc mě dostaly staniční sestry.

     O půl šesté ráno vtrhla jedna do mého pokoje a za halasného přání dobrého rána všude rozsvítila, vystrnadila mě z postele a začala stlát. Když jsem si potom (ještě polospící) chtěla vlézt zpátky do postele a zavrtat se do povlečené deky, nevrle mě upozornila, že "musím ležet tak a tak" a "přesně tak" musí zůstat i přikrývka, to kvůli vizitě. Tzn. pokud možno nehnutě, rovně, deku bez faldu...  Vizita proběhla asi za hodinu a půl a opravdu „ proběhla letecky", takže upřímně pochybuju, že má - případně trošku rozvrtaná - přikrývka by mohla někoho rozhodit.

     Přiznávám, byla jsem ráda, že to tentokrát nebylo déle než ty dva dny. Ale i přesto jsem si pořád musela pokládat otázku:

pro koho tam vlastně kdo je

a čím to,

že má někdo potřebu

(rozhodně netvrdím, že všechny sestřičky byly stejné)

si takovým způsobem dokazovat svoji důležitost.

     Nebo je to jen nedostatek taktu a slušného vychování? Nevím, opravdu nevím. Každopádně - až tam budu příště (a že už to nebude dlouho trvat), bude pro mě platit to staré známé: na hrubý pytel, hrubá záplata.

Paula

Komentáře (26)

Zobrazit/Skrýt komentáře Jo, jo, milá Paulo, šíří se nám to do obludných rozměrů, : Eva jako mor, touha, za každou, i zcela nemožnou, cenu si dokazovat svou důležitost a respekt k lidské důstojnosti je, v mnoha profesích, zdaleka nejenom ve zdravotnictví, považován výhradně za slabost a významnou intelektuální zaostalost. Nicméně, úplně všude se najde vždy někdo, kdo tomu zcela odolává, takže se neboj, i ty za "těch pár" v nemocnici na někoho takového narazíš. Přeju Ti hrozně moc, aby to uvítání tvého synka do života bylo jen překrásné. A bude, neboj, po pravdě, sama jsem si tak tenkrát říkala, že už se mi nikdy v životě nic lepšího určitě nepovede, než ti kluci A je fakt, že takový intenzivní pocit štěstí, už jsem pak opravdu nezažila. Tak ti ho také moc přeju a posílám, když máš teď od těch sestřiček v nemocnici "dluh", jako vyrovnání, jedno lidské objetí březen 05, 2008 07:06 Překvapuje mě, : mamča že v nemocnici dělali takové štráchy s návštěvami. Nějaká doba by se sice měla dodržovat už kvůli ostatním pacientům, ale pokud přivezou někoho akutně, tak je pochopitelné, že jeho blízcí přijdou mimo tuto vyhrazenou dobu. Já jsem se setkala u zdravotnického personálu s jistou citovou otupělostí. Jim naprosto nepřijde, že by se člověk mohl stydět. "Vždyť takových naháčů už viděli". Ale je to z jejich strany i trochu obrana. Pacienti se rychle střídají, a kdyby sestřičky ke každému měly nějaký citový vztah, těžko by rozdýchavaly ty umírající. I tak se u středního zdravotnického personálu objevuje ve vysoké míře "syndrom vyhoření". No, a když se dostanete pod ruku nějaké "vyhořelé" sestře, tak holt dostanete sprdunk i za to, že neležíte v pozoru. Paulo, přeju hodně štěstí, ať se všechno zdaří bez problémů. A až budeš mít u sebe ten vrnící uzlíček, tak se budeš vznášet na obláčku štěstí, a na všechny prudiče se budeš jen spokojeně usmívat. březen 05, 2008 08:37 Milá mamčo, : Eva jistý profesionální odstup mít musí, to by jinak nešlo, ale respekt k jiné lidské bytosti ještě vůbec není citový vztah. Je to zase o tom, že nejsi považován za svébytného partnera, člověka, jsi diagnóza. březen 05, 2008 08:49 Člověk je v takovýchto chvílích trochu přecitlivělý, což je pochopitelné : wendy soustřeď se na to pěkné, personál ber tak jako on tebe, zkus to. Taky mě překvapuje jako mamču omezení návštěv. U nás třeba něco podobného vůbec neexistuje, připadla jsem si v nemocnici vůbec, po všech stránkách, jako v dobrém soukromém sanatoriu a když jedna sstřička trochu ujela, druhá ji hned usměrnila. Nemusí se nad každým pacošem rozbrečet, ale chovat se slušně, vlídně. Přeju tobě i mimískovi do života hodně štěstí !! ♥♥ březen 05, 2008 08:49 ... : Paula Není to pro mně první porod, ale nějak jsem se před tím soustředila na jiné věci, než na to jak se ke mně chovají sestřičky, teď mě opravdu zarazilo, jak hlavní sestra nevybíravě vynadala mojí matce, která mi přinesla pár časopisů. Se slovy, kde vy jste se tu vzala - začal a pokračovala stejně nevybíravě. V duchu jsem si říkala - o co jde? Na operaci nejdu, ležím na pokoji úplně sama, žádný jiný zákrok mě nečeká, tak proč bych tam prostě nemohla někoho mít? No, ale asi je to fakt o tom pocitu důležitosti - tady jsem pánem já a vy všichni budete poslouchat. březen 05, 2008 09:00 Eva : mamča Já jsem si těch potup v nemocnicích docela užila. Když mě např. vezli na rentgen s lumbálkou, byla jsem dostatečně vyděšená sama od sebe. "Mile" na mě zapůsobilo, když doktorka ječela na zřízence co mě přivezl: "Už mi TO sem nevozte, mám tady ještě dvě hlavy a jedny záda..." To člověka potěší... březen 05, 2008 09:32 mamograf : Kormidlo Jsem zdravotni sestra a nahodou jsem se dostala k praci rtg laboranta,nebyla to primo nemocnice ,ale soukromy mamograf.Vydrzela jsem tam asi rok.Vyrazili me ,protoze jsem si dovolila rict ,s cim nesouhlasim ,bylo to hlavne to, ze zeny ktere tam prichazely ,byly totalne vystrasene a ja nemela vubec cas jim neco vysvetlovat ,co jim budu delat.Bylo to silene,jak pro me tak i pro ty zeny.Za den jsem musela s kolegini udelat asi kolem 90 zen a kazda 4 snimky.Bylo to jak na bezicim pasu a zadna lidskost.A jak uz jsem psala vyse ,tak lidskost chybela i v jednani nadrizene,jeji tip reci "neco se ti nelibi ,tak vypadni .Za tebou stoji cela rada uchazecu"Tak jsem vypadla. Ted mam od zdravotnictvi klid.Obcas pracuju v nasi kavarnicce a jsem v pohode. březen 05, 2008 10:25 Tak ty máš kavárničku, Kormidelníčku ?i : wendy To je pěkné. S tím zaklínadlem - Nelíbí se ti práce tak vypadni za bránou stojí 20 dalších - to je teda něco, to jsme si fakt pomohli. A ve zdravotnictví, ze kterého se stává pouhý kšeft, je to obzvláště nehorázné. Dokud se člověk může bránit, ještě to jde. Ale třeba ti stařečkové a stařenky, to není pěkné. Ale zase - není nemocnice jako nemocnice. Proto se bojím převodu naší Fakultní nemocnice na soukromý subjekt. Uvidíme. březen 05, 2008 10:32 Kormidlo : mamča To je moc smutný, že citlivý přístup k pacientům je trestán vyhazovem. A zrovna na mamografu, kde je skoro každá vyděšená, jestli se tam něco nenajde. březen 05, 2008 10:37 mamograf : Kormidlo Jo je to smutny,brecela jsem jak zelva.Ta prace me bavila,ale ne za kazdou cenu.Vzdycky jsem si myslela ,ze kdyz budu zamestnana a prijdu ,ze je takovy a takovy problem,ze si me vyslechne nadrizena a rekne mi svuj nazor.Jenze tahle nadrizena byla zamindrakovana slepice a,ktera mela v kolektivu sve donasece ,kteri bonzovali co se dalo.Ten vyhazov,nebo spis ,jsem odesla ja,byl i kvuli detem .Mam dve holky a nemoc byla nocni mura ,byly za ten rok 2krat nemocny a hlidani jsem mela moji maminku ,jenze podruhe to bylo horsi maminka byla taky nemocna ,tak jsem musela zustat doma.A prave se to nahromadilo a kdyz jsem prisla s tim ze chci vic casu na ty zeny ,tak na me spustila skrz ty decka ,ze jsem ji rikala kdyz jsem nastoupila ze budu mit hlidani a ze tak to teda nepujde.Prisaham zustala jsem poprve s nema doma a prislo tohle a jeste jsem se dzvedela ,jak me jedna jeji praskacka sledovala v obchodaku ,ze jsem sla nakoupit a co jsem tam delala kdyz byly decka nemocny ,tak to me prijde hodne ujety ,tak jsem radsi sla.Jeste ted jsem nastvana ,kdyz si na to vzpomenu. březen 05, 2008 10:51 Kormidlo : mamča Nebuď smutná, smutné bysme měly být my a zdravotnictví, že zase jedna "lidská" sestřička, co měla svou práci ráda, odešla z oboru. Doba je bohužel taková, že děti jsou zaměstnavatelem vnímány jako handicap. Ale ono si nevybereš : Když my jsme nastupovaly do práce jako svobodné, šly jsme na nejhorší pozici, protože se předpokládalo, že půjdem na MD. Po MD jsme se vracely na to samé (blbé) místo, protože "vona bude pořád doma s dětma". A když nám konečně děti odrostly, jsme neperspektivní... No, nejsme my ženy diskriminované ? Ještě že máme Kudlanku ! březen 05, 2008 11:07 Kormidlo, : Eva já tyhlety "vězeňský bachařky ze 3. nápravný skupiny", ať dělají, kde chtějí, z duše nesnáším, a proto jim tedy, zcela vyjímečně, nic nedaruju, ty si nezaslouží žádné slitování, to jsou hvězdy! A je mi moc líto, že kvůli nim pravidelně odchází ty nejlepší (profesně i lidsky) človíčci. Můžu s tím dělat jen to, že je fakt důsledně nechám, aby se utopily vlastními zbraněmi A je mi to moc líto, milé Kormidlo, že tam už nejsi, je vás, jak šafránu březen 05, 2008 11:43 Mně : Petronila jedna taková sv*ně (omlouvám se za výraz) málem zadělala na poporodní depresi u prvního dítěte. Takže bych k tomu "obláčku štěstí" byla tedy HOOODNĚ skeptická. Jinak, Paulo, držím palce, ať se nenecháš rozhodit. Zvažovala jsi nějakou stížnost té porodnici? březen 05, 2008 12:38 ... : Paula stížnost, za to že jsem se musela převlíknout před doktorem, ne to jsem nezvažovala. Jsou horší věci. Byla jsem docela překvapená - jen. Příště si to prostě líbit nenechám. To je celé. březen 05, 2008 13:20 Paulo, : Petronila ne, já spíš myslela přístup té staniční sestry. březen 05, 2008 13:27 Nojo Paulo, ono to člověka někdy zaskočí, viď : wendy a zvláště v takovéhle situaci. Příště už budeš připravená - nemusíš si nechat všechno líbit ! březen 05, 2008 13:27 Já byla zase docela překvapená, : skaz že na neurologii,kde byl manžel hospitalizovaný,to bylo úplně super,mohli jsme přijít kdykoliv,personál velmi milý a příjemný i přes to,že nás chodilo denně 2 až 6 člověků,říkali nám sice Hujerovi - ale s úsměvem,ne s úsměškem.V chodbě vyvěšený seznam s právy a povinostmi pacientů,telefoní čísla v případě,že něco nevyhovuje - no šílený rozdíl od doby,kdy jsem si já prodělávala svoje pobyty v nemocnici. Pauli,strašně držím pěsti,ať tvůj finální pobyt je lepší a hlavně krásně ukončený skvělým mimáskem. březen 05, 2008 21:58 ... : bagr Nejlepší je odpovědět stejnou metodou. Například když o vás někdo mluví jako o té ledvině, tak vy o něm budete mluvit jako o konečníku. Pravděpodobně se urazí, ale na to se dá odvětit, že vy taky nejste ledvina, ale pan(í) XY. Odpovědí byl udivený výraz, ale pak jim to asi došlo a přístup se trochu změnil. březen 06, 2008 00:22 ... : Minnie Když mi bylo jedenáct let, v roce 1971, ležela jsem dva měsíce v nemocnici se zlomeným ramenem. Měla jsem v sádře tělo od pasu k podpaží a ruku před obličejem, tak trochu jako kdybych chtěla salutovat. Po celou tu dobu mě i ostatní děti sestry neustále trápili kvůli neustlaným (!) postelím a tomu, že neležíme "v pozoru", že máme schumlané deky a zmačkaná prostěradla... Zrovna nedávno jsem to synovi vyprávěla jako strašlivou historku z dob socialistického zdravotnictví. A ona ta pitomost s ustlanou postelí ležícího pacienta, jak vidno, přežila dodnes... březen 06, 2008 05:17 Ono je to těžké : Jel Ke mně se v Motole chovali neuvěřitelně lidsky a mile, ale vedle mě ležela paní, silně otylá s jizvou po gyn. operaci. Protože bylo vedro, byly všechny dveře od pokojů otevřené a každý, kdo šel okolo, si prohlédl tu paní - ležela hned u dveře (v tom parnu byla celá odkrytá). Nikoho nenapadlo dát před ní zástěnu. Při mé poslední návštěvě Motola jsem po sobě čtyřem lékařům s chápajícím výrazem ve tváři vyprávěla svůj problém, poté přistoupili k vyšetření pod narkozou, problém nevyřešili, závada v těle nenašli a v propouštěcí zprávě jsem se dočetla, že jsem byla přijata s úplně jiným problém... březen 06, 2008 08:39 ... : neonka Když jsem byla naposledy na pohotovosti, byla mi nějaká moje důstojnost šumák, mnohem důležitější bylo nehejbat se, nebo se hejbat tak, aby to bolelo co nejmíň. Ale byli na všichni moc hodný. a jako návštěvník: IKEM: parádní, milý sestřičky, návštěvy kdykoliv, skvělá péče Lokální nemocnice na nymbursku: nic moc, spíš horší, návštěvní hodiny, depresivní prostředí, ne právě příjemný personál. A co mě přišlo nešikovné: pacienti by měli mít u postele i lampičku, tu jsem nikde neviděla byť by se spoustě hodila. březen 06, 2008 13:43 hádka : Pavla K Já se teď pohádala se sestrou u mamčina kardiologa. Maj tam prostě bordel v papírech, já táhnu starou nemocnou ženskou takovou dálku a pak nás ani nechtěli vzít…. březen 16, 2008 19:00 na druhou stranu... : Blahouška na druhou stranu……kdo z nás nemá nikdy bordel v papírech? Já teda vcelku často, akorát že se to netýká přímo lidí (a ještě nedej Bože nemocných) a většinou to stihnu včas odhalit. Já bych teda sestřičku nedělala ani za zlatý prase (nemluvím o sestrským platu). březen 19, 2008 14:16 stížnost : Zdeňula Pavlo a jestli se to stává častěji tak si stěžuj. Anebo pořiďte ten domácí monitoring, to by jsi pak mámu mohla nechávat v klídku doma a byla by hlídaná nonstop. březen 22, 2008 12:13 Co?? : Pavla K. domácí CO? Ale kdybych jí nemusela nikam tahat, tak to by se nám líbilo. březen 24, 2008 09:53 monitoring : Zdeňula Já jsem právě jedna z těch osočovaných, a napadaných, akorát na gynekologii. Nechci si stěžovat, ale co tam některý ženský předvádějí by taky nebylo zrovna za rámeček. O tom monitoringu jsem se dozvěděla protože chci právě přejít ke kardiologovi, tak se učím. Je to relativní novinka, těžko se to popisuje, ale mají webovky www.biotronik.cz a tam si klikni na "Home monitoring". Ale sama jsem to ještě ve skutečnosti neviděla. březen 25, 2008 11:00

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment