O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NÁDHERNÝ OKAMŽIK ŠTĚSTÍ - 1. PDF Tisk E-mail
Středa, 08 červenec 2020
Milá Kudlanko, když u mne vůbec neplatí to, že špatné se vždy zapomene a v mysli zůstanou jen dobré vzpomínky ...Už pár dnů trápím svou šedou kůru mozkovou, aby si vzpomněla na nejšťastnější, nejzářivější zážitek. Nejenže mám tzv. "krátkou" paměť, ale pokud se mi přece jen něco podaří vylovit, jsou to okamžiky spíše z opačné strany emocionální stupnice. Snad jeden, jehož všechny detaily mi — navzdory diagnóze — nikdy z mé paměti nevymizí. I když na začátku to příšerně bolelo ...


 

V sedmadvacátém roce mého pohnutého života přišla se svou troškou do mlýna drtícího všechno pěkné kolem mne, i zubařka. Při nepravidelné preventivní prohlídce se její obočí nad rouškou nakrabatilo a ústa pod rouškou něco nesrozumitelně zahuhlala. Mé oči nad hubou dokořán se tázavě vypoulily. Paradentóza, zněl lékařčin verdikt.

Ani jsem se nenadála a stála jsem opět v čekárně, v ruce doporučení k okresnímu parodontologovi. Operace nutná, zněl lékařův nemilosrdný hlas. Nebojte se, operuji v umrtvení, budete cítit jen malý tlak. A ani po odeznění anestetik to nebude zas tak hrozné. Dostanete tři tabletky proti bolesti a pak stačí dávat studené obklady. Uvěřila jsem ...

Operace skutečně byla bezbolestná. Pan doktor zřejmě nechtěl vyděsit čtyři přítomné mediky, kteří celé akci přihlíželi a poctivě si dělali zápisky. Až na to, že mne manžel musel odvést domů. Dávka anestetik byla tak silná, že jsem se vypotácela spíše jako z hospody, než z operačního sálu. Doma jsem padla do kanafasu a do rána jsem o ničem nevěděla. To jsem ale netušila, že jsou to nadlouho moje poslední klidné chvíle.

Ráno čelist pobolívala, i zhltla jsem prášek. V poledne čelist bolela, zhltla jsem druhý. Večer jsem bolestí nemohla pohnout hubou (to byl doma klid). Násilím jsem do ní narvala poslední prášek. V noci jsem z mražáku vytáhla zmrzlé mléko v sáčku, které tam prozřetelně dal manžel. Na kontrolu jsem měla jít až za dva dny. Manžel dokoupil v lékárně tablety a mrazil, na co přišel. Bolestí jsem lezla po zdi.
Při kontrole se na mne lékař pohrdlivě obořil, že jsem měkota. S despektem mi předepsal další léky a konstatoval, že je vše v pořádku. Kontrola za další tři dny. Tři nejbolestivější a nejukrutnější dny v mém životě. Nevyspaná, zbídačená, sinalá jsem se doplazila v určenou dobu do parodontologovy ordinace.

Teď už hleděl s otevřenou papulou i on. "To není možné, vám se to nehojí, vy tam máte pořád otevřenou ránu, co proboha děláte?"
"Nic, jen trpím", hlesla jsem.
"A nejste těhotná?" Byla jeho nečekaná reakce.
"Kdepak", namítla jsem, "cyklus proběhl před operací tak, jak měl. A co by to jinak mělo společného s mým chrupem?"
"No, že byste neměla dost protilátek, vitamínů, minerálů a tak podobně".
Napsal mi další recepty a pozval na kontrolu za další tři dny.


Do odjezdu autobusu z města domů mi zbývaly dvě hodiny. Zašla jsem na kafe a pokec za Aničkou — zdravotní sestřičkou. Mezi řečí jsem si jí postěžovala na neschopnost zdejších zubařů, kteří své neumětelství svalují na kdeco, včetně těhotenství. Anička si mne chvílí prohlíží a pak povídá: "A víš co, skočme na gyndu. Já tam už dlouho nebyla, sfouknem to v rychlosti obě".
Myslela jsem si o tom své, ale šla jsem.

Upřímně řečeno, raději se položím do zubařského křesla, než lezu na "kozu". I tentokrát jsem se na ni drápala se smíšenými pocity. Lékařka — obryně — mě začala vyšetřovat. Po hodné chvíli drcení mých vnitřností mi povídá: "Tak si slezte, maminko." Nechápavě jsem zvedla pouze hlavu a vyjeveně jsem se na ni podívala.

Na můj přitroublý obličej mezi koleny musel být opravdu hrozný pohled, protože mne paní doktorka opět vyzvala: "No tak už slezte dolů, maminko, ať to můžeme sepsat, jste v pátém týdnu."

Začala jsem bulit. „Jéžiši, proč pláčete? Vy to dítě nechcete?“ zděsila se gynekoložka.
„Ale né, teda jó, já jen, já jen, ...“ a bulila jsem a bulila ...
 
 

 
 
S těhotenským průkazem jsem se vrátila opět do zubařovy ordinace. „No, co jsem říkal, mne nebudete učit zubařině!“ — řehtal se na celé kolo. Vzal mi původní recepty s léky proti bolesti a napsal haldu vitamínů.
Za dva dny bylo po bolestech, za týden už jsem mohla do práce. Ale ne na dlouho, Kulíšek byla na cestě :-)))
 

MÁRINKA

 


Komentáře (3)add feed
... : mia I
moc hezky se povídání četlo, díky.
červenec 09, 2020 06:55
... : *deeres*
Skvělý překvápko!
červenec 09, 2020 09:44
... : doktor
Úžasné čtení.
červenec 09, 2020 13:53
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]