|
 Vážení a milí, už jsme tu o problémech s neplacením závazků (dluhů) a tedy nepříjemnostmi, které poté následují, několikráte psali. Přesto se ukázalo, že je to stále málo. Takže budu nyní publikovat víceméně vtipnou formou historky (nevážící se k žádnému existujícímu člověku), na nichž bude ukázáno CO A JAK....
PŘÍBĚH I. Rodiče bydlej na chalupě, v jejich městském bytě bydlí vdaná dcera s manželem a dětma. Manžel si po čase našel jinou, ke který odešel (ale z bytu se neodhlásil), tč. je manželství v rozvodu. Ale - on mezitím nasekal dluhy a teď ta pohodová nicnetušící rodina byla postavená před placení... Všechno co je v bytě, sebral exekutor (nebo spíše chce sebrat, zatím to olepil). A dokonce něco mluvil o nějaké zástavě na chalupu. Milý manžel dluhy nasekal během manželství, ale v době, kdy už s manželkou nebydlel. Peníze taky žádný nedával, ani na děti, ani na jí. A neříkej mi, že se to dá na mužskym tři roky dopředu poznat, co bude dělat? A že to mohli vědět... A jak a kde pak bude s žena s dětma bydlet, když jí všechno z bytu prodá? Absolutně vůbec nic nevěděli, nevěděl nikdo nic, ta paní (matka té dcery) z toho dokonce dostala infarkt a je na JIPce. A prej: Je nějaká obrana? OK - tak si nejprve vezměme fakta: Nebyli rozvedeni v době, kdy nasekal dluhy? - nebyli, manželství prostě trvá furt a že on bydlí někde u jiné, třeba o 30kg mladší nebo vona někde u jinýho, takovejch manželství je... Ale posvátný papírový institut manželství trvá, a jeho adresa u nich taky... A co tedy měla udělat? Mohla, když od ní zdrhnul nebo začal zdrhat, tak ho vzít naposledy za ruku a říci : „Ano miláčku, ve štěstí ti bránit nebudu, tak teď pojď se mnou na Obecní úřad a odhlásíš se z místa trvalého pobytu... Stejně tady nechceš bydlet, tak je to jen a jen úřední záležitost". Nu, a nebude-li tak chtít učinit, tak tam budu chodit tak dlouho sama, až tu úřednici na ohlašovně udolám. A JDE TO! S tímhle papýrkem s kulatým razítkem a třeba s návrhem na rozvod skočím za místní notářkou a požádám jí URYCHLENĚ o
Zápis o zúžení společné jmění manželů. Tak, a od data tohoto notářského zápisu jsou to jenom, miláčku, TVOJE A NE NAŠE dluhy.... Ještě pozor, mé milé dámy, od toho data... co nasekal předtím, tedy za manželství - tomu se, bohužel, už nevyhnete - to budete muset zaplatit buď z kapsy společné a nerozdílné, nebo třeba i úplně samy, pokud drahoušek zmizí třebas někam do Tramtáryje ...
Vsadím slábnoucí dolar proti se zpevňující koruně, že tohle žádná ženská nikdy neudělá. Určitě si myslí, že až se TAMTÉ nabaží, tak se vrátí.Ovšem, když neplatí žádný peníz, tak se asi vrátit nechce. A prej: notářský zápis stojí třeba 3 kolíky, já na to nemám.... A tak podobně. Potom už je holt pozdě. Když přijde pan exekutor, tak potom hořce lituje těch 3 kolíků, že je nevydala, mohla třeba stovky tisíc ušetřit. Šancí má každej dost a dost, stačí jen ta malá trocha právního povědomí, jen se jí chytit a nekálet pod sebe. A neříkejte mi něco o "nicnetušící rodině", voni prostě nic nechtěli vědět, tak je to. Nikdy se nic neutají, nikdo přeci dobrovolně neřekne - já se si to zku*vil sám, svým jednáním. Ale přeci - znám tady jednu dámu, ta se rozvedla, manžel furt na této adrese trvale hlášen, tak vydupala z místního ouřadu ten kouzelnej papýrek s kulatým razítkem a vícekrát ho okopírovala. Doma natloukla řebík do futra, napíchla papýrek a kdykoliv kdokoliv přišel - ať pošťák, vymahač, soudní úředník, policajti a dokonce i pan exekutor, tak ten pravomocný papír každýmu vrazila do ruky. A spolehlivě tím zastavila i pana exekutora, prostě nebydlí tady, tak co ke mě lezete. Sice se každej zeptal, jestli neví, kde teď náhodou bydlí. Náhodou nevím. A měla už konečně bohorovný klid. Tak bacha na věc, důvěřuj, ale prověřuj. Franta Bouška
|
