|
 Vždycky jsem byl zvyklý, že když někoho vyfotím, on mi za to zaplatí. V Jihoafrické republice jsem zaznamenal obrácený postup. Chceš vyfotit celebritu - zaplať! Do Johannesburgu jsem odlétal vždy koncem listopadu ze dvou důvodů - letěl jsem do tamního léta, navíc každoročně doplněného golfovým turnajem v Sun City.
Tohoto supergolfu v umělém zábavním centru (za čtyři miliardy randů uprostřed buše) se vždy zúčastnila dvanáctka momentálně nejlepších golfistů světa a jedním z maršalů, tedy pořadatelů, kteří hlídali naprostý klid před každým úderem pana velehráče, byl kamarád Zdeněk, který v JAR už pracoval třicet let jako šéf jednoho z oddělení rafinérie na platinu. Turnaj trval čtyři dny, vstupenka stála osm set randů, včetně vstupu k umělému moři i s příbojem a stometrovým vodním tobogánem. Mj. vodu sem dopravují z Johannesburgu sto padesát kilometrů dlouhým potrubím. Vítěz dostal milion dolarů, posledních šest pak sumu rovných sto tisíc. Fotografové byli přísně akreditováni, každý musel zaplatit tisíc pět set randů. Zhruba pět randů bylo tenkrát za jeden USD. Zkrátka, chceš si vyfotit golfovou celebritu - vysol patřičný bakšiš. A to byl problém. Mé denní diety činily cca dvě stě randů, takže bych se asi musel notně zadlužit, abych se složil na požadovanou sumu. Naštěstí byl poblíž Zdeněk, který měl volný vstup na golfové hříště i s možností pozvat si někoho z přátel. Tak jsem se dostal na golf, ovšem se zákazem vstupu s fotoaparátem, pokud jsem neměl visačku s akreditací. Tu jsem ale neměl a bez fotografie Price, Falda, Langera či Singha se mi odejít nechtělo. A tak jsem to riskl a udělal si několik záběrů, než mě zahlédl sporý bodyguard a vydal se za mnou s rychlostí orkánu Kyril, aby si překontroloval moje oprávnění fotit hvězdy hvězd, tedy hráče, kteří si za sezónu vydělávali i s podílem na reklamách přes 30 milionů dolarů. "Upaluj!" zasyčel Zdeněk, jelikož nechtěl kvůli mě přijít do maléru a o svoji těžce vydobytou maršalskou pozici. A já upaloval. Zmizet v davu nebyl velký problém, navíc při pomyšlení, že by mi pan hlídáč pořádku vzal fotoaparát i s naexponovaným filmem, mi narostla křídla. "Co to jsou za pořádky, že se tady musí platit za to, když si chci někoho vyfotit?" rozčiloval jsem se. "Tady předpokládají, že za každý snímek golfové hvězdy dostaneš po jeho zveřejnění minimálně dvě tři stovky dolarů," smál se Zdeněk, šťastný, že jsem uprchl a neudělal mu ostudu. Golfově-fotografické výpalné jsem pak nezaplatil ani při svých dalších návštěvách tohoto turnaje; to už jsem si pečlivě hlídal ony festovné chlapíky, co svým ostřížím zrakem kontrolovali, jestli někdo nekrade imige jimi hlídaných hvězd... Břetislav Olšer (pozn.red.: dámy, uznejte - nestojej ti golfisti fakt za hřích?)
|
))) 
