Je vědecky dokázáno, že majitelům koček se vyhýbají kardiovaskulární choroby, protože kočky dokáží eliminovat stres. Zdá se však, že já mám doma nějaký kočičí zmetek. Ale abych mu nekřivdila. Díky mému chlupatému audio teroristovi se mi značně rozšířily obzory v oblasti herpetologie, ornitologie a zoologie obecně.

To se takhle jednou vzbudím po noční a najdu v kuchyni svíjející se užovku obojkovou, kterou Miky vyhrabal z hnízda pod terasou. V tu chvíli se mimo jiné zdokonalím v gymnastice, protože během vteřiny vyskočím na kuchyňskou linku a visím na lustru.

Věřte mi, že toho hada si už definitivně zapamatuju. Včetně toho, že je zákonem chráněný, což mi sdělili na lince pro ochranu zvířat, kam jste zavěšena na lustru telefonovali, abych se ujistila, že mne to nemůže sežrat ( v tom horším případě).

Občas jsem nacházela v méně nošených botách slepýše v různých stadiích rozkladu. A když jsem měla extra velké štěstí, našla jsem ve zbrusu nových lodičkách od Dona Karan New York, na které jsem šetřila půl roku, vyblité torzo mrtvé myši.

Což mě naučilo pořádku, a boty už nenechávám volně položené v předsíni, ale pečlivě uschované ve vzduchotěsných krabicích.

Jindy jsem v roztržitosti zapomněla přikrýt čerstvě uvařený vývar – pospíchala jsem na autobus do práce. Odměnou mi byly roztahané kuřecí kosti po bytě, navíc kousky rozcupované zeleniny v každém koutu. A máte-li kočku plavce, jako já, tak se vám v tom vývaru vykoupe do půl těla a poté usuší v čerstvě vypraném povlečení.

Když je slunečný den, vytáhnu na terasu cvičící podložku a medituju. Při krásném počasí totiž snídám na terase, co má výhled na jezero.  Po tom, co jsem vzdala hold slunci a zameditovala si v pozici lotos, příjemně odpočatá zjišťuji, že sdílím podložku s čerstvě zakousnutou krysou, která tam pravděpodobně také odpočívá.

Miky si totiž občas také přitáhne snídani, ještě živou, aby hodoval se mnou. Bývají to často myši či ptáci v různých stadiích života a nutno říci, že jsem se zdokonalila v první pomoci a dokážu ty nevinné tvory většinou zachránit.

Nevím, jak to ten můj malý masový vrah dělá, ale do půl hodiny si je přitáhne zpátky, tentokrát definitivě kaput, aby mi dal najevo, kdo je tady pánem.  Přiznám se, že se ho občas bojím.

Náš kompost, který je společný pro všechny partaje, se stal pohřebištěm nevinných Mikyho obětí. Pro sousedy začínám být podezřelá, neboť neustále polohlasem přednáším růžencové modlitby u popelnic. Asi těžko někomu vysvětlím, že vyprovázím ptáky bez hlavy na jejich poslední cestě, neboť i oni byli živí tvorové.

Ale zažívám s ním i hezké chvilky. Kupříkladu když spím, přitulí se ke mně a začne si pohrávat s mými vlasy. Okusuje je, slintá do nich, a jen občas, když se mu zdá, že vlasy nespolupracují, zatne mi drápy do hlavy. I ve tři ráno…

Můj obličej zdobí už několik jizev různých hloubek i tvarů.

Mj. věděli jste, že se jizvy po kočičím drápnutí špatně hojí? Já už to vím.

Ale přesto je soužití s kočkou/kocourem báječné.

Souhlasíte?

VERONIKA

Komentáře (6)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mamča V soužití s kočkami mám bohatou zkušenost. Rozmazluju je už 16 let (16,15,14,cca 13 a 1,5 roku). Přiznám se bez mučení, že vzhledem ke stáří našich koček jsem doufala, že společně v klidu dožijeme. Jenže předloni na podzim se k nám přitoulalo někým vyhozené kotě. Krásné, milé a žravé. Dostalo jméno Baloun. A tohle kotě (nyní 6 kg) nám převrátilo život naruby. Jen co dospělo, rozhodlo se, že bude naší smečce šéfovat. To se ale nelíbilo současnému stařešinovi rodu, takže si kocouři začali označovat svoje území. Drápama a močí, což mě v našem vyvoněném domečku dohánělo k zuřivosti. Nakonec jsme ty lotry odvezli na chatu (4 km), a jezdíme tam 2x denně krmit, mazlit a topit jim, aby jim nebyla zima. Doma zůstala jen jedna kočka domácí a druhá "venkovní", co jsme zdědili po zemřelé sousedce. Odpověď na dotaz : Ano, soužití s kočkama je báječné. Když pominu, že půlku mého důchodu spolknou kapsičky a granule, o dotování místních veterinářů nemluvě. duben 16, 2020 06:51 ... : NČ Doteď se mi po kočce stejská. Ale už bych další do městskýho bytu nechtěl ani zanic! Kočka patří k domku se zahradou, ne do činžáku! duben 16, 2020 07:41 ... : doktor Kočku ani kocoura jsem nikdy neměl,čtu-li vaše články a vyprávění docela toho lituji.A myslím ,že NČ MÁ PRAVDU,platí to i pejscích. duben 16, 2020 12:10 ... : *deeres* Máme nejvíc zdrhací kočku, co kdo kdy měl. Dříve kočka bytová se snažila alespoň uprchnout z verandy na střechu. Když se mladí přestěhovali na venkov, pořád si mysleli, že mají kočku bytovou. Ale ta neustále číhala u dveří a jen jste je otevřeli, tak vypálila ven. Tak jsem je ukecala, aby Pičulínu nechali naočkovat a vypouštěli jí běžně do světa. Většinou přijde až ráno, to už má hlad a užila si několik rvaček s kočkami ze sousedních zahrad. Cizí kočky se nám po zahradě procházejí hned tři. Ale asi brzy přestanou. Pičulína číhá ve dřevníku, jak některou uvidí, tak vypálí, pár jich cizí kočce vlepí a znovu se do dřevníku schová. Pak už slyšíme jenom vzteklej řev naší i napadené kočky. Asi takhle: https://www.moulik.cz/zajimavosti/nektere-kocky-se-rozhodne-nechteji-kamaradit-341808?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu Jo, máme moc hodnou kočičku, proto se jmenuje Pičulína, bestie jedna. duben 16, 2020 13:45 ... : mamča *deeres* : Poslechla jsem si kočičku na videu, a myslím, že by jí naše Želvíra strčila do kapsy. Tahle naše kočka je sice jako jediná plachá, ale když se jí něco nelíbí, tak vydává takový temný vrčivý zvuk, asi jako naštvaná doga. Kocouři jsou v tu ránu v pozoru, a tváří se, že jako já nic, já muzikant. duben 16, 2020 18:43 ... : mamča Jinak Pičulína je krásné kočičí jméno, skoro jako Prdlouška Aleny T., blahé paměti. duben 16, 2020 18:44

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment