O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PRVNÍ OPRAVDOVÝ BYT PDF Tisk E-mail
Pondělí, 30 březen 2020
Chtěla bych vás trochu rozptýlit, psát o něčem jiném, než o tom všudypřítomném strachu. Dnes ráno, když jsem z procházky sepesem mířila domů na kafe, jsem se zastavila na dvoumetrovej pokec. Kousek před domem, s jednou sousedkou. Na trávníku hned před okny je na pařezu po košaté jeřabině postaven zatím prázdný velký květináč. A vzpomněla jsem si, proč ten nádhernej strom uhynul.

 

 

 

Jsme blok pěti domů, paneláků. Když jsme se před dávnými léty přistěhovali, bylo nás v každém vchodu jen pár. Ulice ještě neexistovala – respektive, nebyly cesty, nebyly chodníky, silnice. Jen ty paneláky a stavební binec kolem.

 

Tenkrát se přihodilo, že v tom vedlejším vchodu se ucpala kanalizace. No, prošťouchli ji, vynadali všem tam bydlícím ženským, cože to všechno hážou do WC – určitě vložky, žejo, líný ženský. Ale během několika dnů se situace opakovala. To už bydlelo v domě zas o pár rodin víc. Takže se pozvala firma, která už měla takový nějaký dlouhý vrrrrták, který to měl kompletně prošťouchnout. Že prý se cestou z baráku k té hlavní odvodní rouře v zemi nejspíš někde něco vzpříčilo… No – vrtali, kutali – pak nakonec ještě otevřeli zem před domem – a co nespatřili: panelák nebyl na kanalizaci vůbec napojen. Na venkově se prý něčemu podobnému říkalo „trativod“… Po pár dnech se vše dalo do pořádku, panelák se připojil na hlavní rouru a vesele se bydlelo.

 

Jenže, nejspíš je ten jejich vchod nějak prokletý, protože za ta dlouhá léta se tam kanalizace opravovala už mnohokrát…. Naposledy to bylo loni v létě,  a to kopali jámu u té velké nádherné jeřabiny. Těsně u kmene ji z jedné strany hluboko do země sesekli. Jednoduše jí do hloubky odsekali polovinu kořenů. Není divu, že začala pak skomírat a do půl roku byla suchá…

 

A tak jsem si ještě vzpomněla na pár „legrácek“ z té první doby. Například jak naproti přes ulici dostal byt jeden tehdejší televizní moderátor. Chlápek ze samé radosti udělal doma menší mejdan pro pár kamarádů a kamarádek. K ránu odešli, tak si ještě napustil vanu, vykoupal se a pak už jen svalil na matraci. Ta byla totiž jediným kusem nábytku, co tam měl. Když ho o něco později budil budík, tak rukou místo na budík plácl do vody. Nojo, to byste nevěřili – ta vana, ve které se koupal, totiž byla postavená na zem, ale neměla „odtok“, respektive nebyla na žádný odpad napojená…

Jižní Město prý stavěli i muklové, tak není divu, že se prý sem tam něco nepovedlo…

 

 

 

Byla tu taky jen jedna jediná telefonní budka široko daleko. Občas u ní byly docela fronty.

 

Pamatuju se, jak jedna moje kamarádka potřebovala fofrem do porodnice. Zkoušela jsem volat sanitku, ale budka zrovna byla "mimo provoz". To vám byla hrůza... Nakonec jsem na silnici stopnula náklaďák (ono tam moc osobáků v pracovní době ještě tenkrát nejezdilo, a odvezli jsme ji do Thomayerky. Ale pohoda, za týden byla doma i s dalším klukem.

 

Ještě si vzpomínám na zvlášť zahnutý drátek, nezbytná telefonní součást, který, když se po skončení hovoru zastrčil do otvoru na vhazování mincí, tak ten pětadvacetník zase zpátky vrátil.

Tedy někdy …

 

Asi půl hodinky pěšourem jsme měli k jakémusi stánku s potravinami, který tam byl původně pro stavební dělníky.

Po silnici-nesilnici jezdil jediný autobus, kterým se mohli lidé bez aut dopravit na Kačerov, k nejbližšímu metru.

 

Jo, a nebyly tu žádné stromy, keře, tráva….

 

 

 

NA CO SI NA SVÉ PRVNÍ BYDLENÍ VZPOMÍNÁTE VY?

d@niela

 

 

 
Komentáře (2)add feed
... : mamča
Moje vzpomínky na panelákové bydlení jsou podobné, akorát u nás (Jihozápadní město) byly telefonní budky dvě, samoobsluha, pradlenka, prodejna tabáku a dvě hospody. Já vzpomínám spíš na to, jak jsme s dětmi z širokého okolí sázeli stromky a keře a jak je děti chodily zalévat a hlídat, aby je nikdo neničil. Díky tomu bylo sídliště brzy zelené. Moc jsem se těšila, až všechny ty stromy vyrostou, a vůbec mi nedošlo, že pak už budu stará.
Postupem let jsme museli některé stromy pokácet, protože jsme je zasadili moc blízko domu, a lidé ve spodních patrech měli doma tmu. Nikdo nás tehdy odborně neřídil, a každý zasadil u domu co zrovna sehnal.
Ale byla to hezká doba. Dneska v našich bývalých bytech bydlí naše děti a vnoučata, a ta soudržnost získaná při společné práci v dětství, s nimi jde dál.
březen 31, 2020 07:13
... : doktor
Dani,vidím,že to bylo stejné i u nás.Binec,bahno i v parném létě ( chodili jsme zmazaný jak čuňata a dole ve městě si chodili jak ze škatulky) a nic nebylo - chodníky,silnici středem sídliště,obchod i hospodu ( tedy restauraci ) jsme si se zelení postavili a vysázeli sami - svépomocí.A pak hotovou věc museli darovat městu.Ale i tak to byly zlaté časy.Nějak my lidé k sobě měli blíže. Ahojky !
duben 02, 2020 12:32
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]