žít spolu, ono to pak za čas můžeš cítit vše trochu jinak. Babička mé kamarádky říkala, žena má být šťastná, tam kde je šťastný její muž, no doba je asi jiná, ale vzhledem k tomu, že je to živitel rodiny a ty bys ráda na mateřskou, tak bych se k tomu názoru asi přiklonila s tím, že v krásné přírodě můžete trávit veškeré volné víkendy a dovolené. No pokud se neshodnete na stejném bydlišti, tak ten vztah asi nemá valnou cenu.

Můj pohled na popsanou problematiku je asi takový:

Na jedné straně idylka (doma mám perfektní zázemí, žiju v krásném prostředí v horách, takže nádherná příroda, Úplně to vidím, každodenní vyjížďky s kočárkem ven, cestou na kafe u kámošky.. zkrátka a dobře žádné stresy,..)

Na druhé straně partner zajišťuje finanční zabezpečení (dobré zaměstnání jistě přináší spoustu stresových situací), ošklivém sídlišti, velkoměsto, všude je daleko... žádní známí... ani příroda.... a vracívá se domů mezi pátou šestou

Není někde trochu nepoměr?

I když máš 3O let,máš představy o dítěti a mateřské dovolené jako puberťák.Dítě nejsou jen projížďky s kočárkem,návštěvy u kamarádek.Jsou to neprospané noci,haldy prádla a hlavně věnování se dítěti.Když už teď počítáš s rodiči,tak nejdříve dospěj.Muž správně chápe,že zaměstnání na horách i když v "idylickém" prostředí nenajde.Pro rodinu je třeba táta a máma a babička s dědou jsou doplňkem a čím dále od mladých tím lépe.

Pochází sice ze Slezska, ale před 8 lety se přistěhovala do Prahy za prací. Má svůj maličký byt (to bylo štěstí, že ho získala), bez kamarádek v Praze, jen starší kolegyně v práci, jezdila často za kamarádkami domů. Při jedné akci se seznámila s klukem, se kterým začala chodit. Ještě studoval vysokou báňskou a tak to byla láska na dálku i když se vídali docela často. Jenže začaly tikat hodiny - neteři bylo loni třicet a tak když mladík udělal bakaláře, tak se dohodli, že další studium bude v Praze. Našel si práci - sice žádné velké peníze, ale jde to a při práci pokračuje ve studiu. Už mají 5ti měsíční dceru a neteř je na mateřské. Mladýmu se taky do Prahy moc nechtělo, jenže neteř odmítla bydlet v baráku s jeho rodiči, protože to nikdy dobrotu nedělá a tak hrozilo, že buď rozchod, nebo Praha. Nakonec zvítězila rodina a všichni jsou spokojený. Jeho rodiče jsou suproví, mohla by tam jet třeba v létě na delší čas a mladej by za ní na víkend zajel, ale nechce a tak jsou tady. Domů k rodičům by taky mohli, ale radši jsou sami tady, v maličkém bytě než s rodiči - to opravdu není pro mladé vhodné. A pak z Prahy se neodchází !!!!!

najdi si někoho lepšího, kdo bude stejně jako ty nadšen přírodou a hodí dobrou práci v místě za hlavu a bude se kochat, když ho donutíš odstěhovat se, nedopadne to dobře.

taková kafírnička pro kolemsedící, jdoucí.... jen samí fajn lidičkové.
No, to jen takový úlet, že jsem ráda, že tu všichni jste!

Myslím, Katko,

že bys to měla vyřešit tak, jak ti tady raděj. Jeď do Prahy, buď se svým mužem, udělejte si mimčo a za tou krásnou přírodou můžeš jezdit. K rodičům. Neboj, jak začneš chodit do poradny, minimálně tam si pak najdeš kámošky-maminky, stejně tak v nejbližším okolí. A nějakou tu práci "prozatim" - než spadne klec - v Praze taky určitě najdeš. Jsi holka gramotná, na počítači jak vidět umíš, tak v čem by byl zádrhel?¨

Neboj se odtrhnout od rodičovské náruči :-)

nikdo ti neřekne: měl by se přestěhovat za tebou nebo měla bys jít ty za ním. To opravdu záleží jen a jen na vaší domluvě. Žádnej vzorec pro to neexistuje. Nicméně souhlasím s Inkou, že byste spolu měli nejdříve bydlet...no, minimálně půl roku (nejlépe bez blízkosti rodičů). Jestli se nepletu, tak se nejspíš vídáte o víkendech a možná si píšete maily, z toho opravdu nepoznáš, jestli vám bude klapat i každodenní soužití. Pak myslím, že je úplně jedno, ve které části republiky se bude odehrávat.
Mám jen divný pocit z toho tvého líčení...to tvoje: úplně to vidím. V podstatě máš jasnou představu o průběhu svého mateřství a rodinné "idylce". Je to sice hezké, ale život už je takovej, že se málokdy odehrává podle vysněného scénáře. Myslím, že život "u vás" máš značně zidealizovaný a Prahu sis zase programově "zhnusila" (abys sama sebe přesvědčila, že pravda je na tvé straně?).
Na tvém místě bych asi zkusila bydlení s partnerem v Praze (práci tam jistě najdeš), abych se přesvědčila, jestli je to opravdu "tak zlé" (myslím, že když člověk chce, najde si i pozitiva) a k nevydržení a především, jestli se s mužem svých snů sneseš dlouhodobě i ve dny všední. To zásadně před tím, než si pořídíte miminko (taky po něm partner tak touží?). A uvidíš, jak to půjde. Pak teprve můžete spekulovat o tom, kde se natrvalo usadíte. Pokud ani pak nenajdete shodu nebo kompromisní řešení, pak asi nemá vztah cenu, protože jde o zásadní rozpor v tom, jaký styl života povedete a minimálně jeden (ne-li dva až tři) by byli dříve či později nešťastní...

...odhlédnuto od Katky, že spousta lidí (nevím proč, ale připadá mi, že více ženy) si svůj život dopředu "namaluje" a pak myslí, že je nezbytně nutné, aby se podle těchto představ odehrával. Načež nutně dochází ke zklamaní, rozčarování, výčitkám (směřovaných k osobám, které jsou do těchto představ zahrnuty), ke konfliktům, deziluzi a depresi...vždyť život je právě tím zajímavej, že nikdy nevíme, co nás potká. Nevidím jedinej důvod, proč se bránit novým zkušenostem, byť můžou být i bolestné, ale v každém případě je vidím jako obohacení. Možná je to potřeba mít jistotu...tak jen doufám, že ty ženy/lidé vědí, že je to potřeba nesplnitelná a její marné hledání považují za adrenalinové dobrodružství, které je vytrhává z životní letargie.

Já osobně bych se do Prahy taky nemohla přestěhovat. Prostě bych tam byla nešťastná. Stejně jako by byl nešťastný nějaký "prahomilec", kdyby byl nucený přestěhovat se na venkov. Podle mě tato rovnice nemá řešení.

sama jsem si užila depku na šíleném sídlišti s kočárem. Navrhovala bych - zařiďte se podle jeho práce - v době internetu není přece problém během dvou hodin zjistit, jestli práce u vás je nebo není. A případně si zařiďte bydlení v nějakém městě, kde on má práci a Tobě se bude líbit. A do hodiny jsi u rodičů.
Jinak - nemůžeš na něj tolik tlačit. On má právo prožít svůj život také podle svého. Když mu budeš dávat za vinu svoje deprese, chceš po něm, aby se Ti bez výhrad přizpůsobil, jinak... onemocníš atd. To není fér.

...................

a chtěla s ním mít dítě by uvažovala přesně asi takhle: hurá, je skvělej, chce rodinu živit, má dobrou práci, dokonce i svůj byt, v Praze, to mám ale do začátku sakra zatracený štěstí!
No a pak jsi ty, která z toho "klíčového onemocní"
Všechno je jen úhel pohledu, tak ho zkus, prosím tě, obrátit. Doteď si žila s mamkou, taťkou a kamarádkama na horách, tak teď nevím, proč by nemohla přijít etapa, kdy budeš žít jinde s někým skvělým a pravým. Jasně, že máme své představy a sny, ale je destruktivní je prosazovat a neměnit za každou cenu. Tak to ještě rozvaž, třeba pro děti tam bude zásadně více příležitostí pro různé zájmy, studia, zábavy, velmi pravděpodobně nebudete mít nikdy nouzi o slušně zaplacenou práci a na ty hory tudíž budete moci kdykoliv zajet se potěšit, nebo časem, i třeba na důchod, bydlet.

je, že nejdříve bych rozhodně "prověřila" soužití, bydlení s přítelem a pak následně vymýšlela, kde bydlet. Vždyť přestěhovat se můžete kdykoliv, kamkoliv, třeba i zvolit kompromis. Důležité je si nejdříve vyzkoušet, jestli budete zvládat rutiní život.

Těžko někomu radit jak se má zařídit, ale popíšu vám svoji situaci a jak jsem ji řešila já- vyrostla jsem v Praze a nikdy jsem si ani nepřipustila, že bych měla žít někde jinde, Praha je moje srdcová záležitost, jenže pak jsem potkala kluka z HK. Nejprve jsme dojížděli, ale pak nám začlo být jasné, že si musíme vybrat, kde se usadit. Důvody pro Phu- lepší pracovní příležitosti pro oba moje zázemí, důvody pro HK- klid, lepší místo pro výchovu dětí manželovo zázemí. A rozhodli jsme se pro HK. Teď jsem už druhým rokem na mateřské a jsem tu věčně sama (známé si člověk najde snadno, ale opravdové přátele si člověk nenajde ze dne na den.) Manžel celkem paradoxně našel dobré místo v Pze, takže dojíždí, odjíždí ráno v 6, vrací se vlakem v 8, občas přespí u našich. Mám tu depky a tloustnu a říkám si, proč jsem se jen nechala překecat? Jenže pak přijedu do Prahy na návštěvu (kde mám spoustu kamarádek se kterými můžu chodit na procházky s kočárkem a neuvěřitelné množství lidí, kteří jsou mi ochotni malého pohlídat kdykoliv potřebuji) a vzpomenu si co byl ten důvod, proč jsme volili HK- např. jen cestování po městě s kočárkem je na budku. Jasně, člověk si zvykne, když musí (já také vyrostla v Praze a neměla jsem pocit nějaké újmy) ale myslím, že je fakt ten, že malým dětem se žije lépe na nějakém klidnějším místě. Partnerství je o kompromisu, jasně že pokud si člověk nevybere za partnera svého souseda, tak alespoň jeden musí přesídlit, ale který by to měl být? Někde jsem četla, že žena buduje hnízdo, proto by si měla ona vybrat kde že to hnízdo bude budovat. Na druhou stranu chlap musí celé to hnízdo uživit... my se tenkrát domluvili a za syna jsem ráda, že jsme zvolili HK, ale za mne samotnou mě to mrzí.

Stěhování do Prahy neradím, v podstatě každý, koho znám, z Prahy utíká, pokud má jakoukoliv možnost. Praha už není město pro život, pokud člověk není skutečně velmi dobře finančně zajištěný, ale ani tak ne. Já sama možnost odejít z Prahy nemám, ale pokud by se naskytla, tak bych neváhala ani minutu. A co se sídliště týče, záleží o jakou část Prahy se jedná, Severní město je ještě jakš takš přijatelné, ale třeba Jižňák je skutečně odporné místo, většina sídlišť se za posledních pár let změnila v periferie kolem obchodních center a nových paneláků, kde chybí základní vybavenost, nejsou zde divadla, kino maximálně v obchoďáku s cenou odpovídající, lékařská střediska mizerná, takže stejně je nutné se vším dojíždět do nejbližší nemocnice. Praha fakt není dobrá volba.

Katko, mam z tveho dopisu trosku pocit, ze sis dopredu namalovala zivot a neminis ho nijak menit, prave naopak vsechno se ma menit podle tebe. Sama jsem vyrostla v podhuri Orlickych hor, vsude lesy, klid a pohoda, dokonale zazemi rodiny. Ale zjistila jsem, ze tam nenajdu praci, a tak jsem odesla do Prahy i s vedomim, ze tam deti vychovavat nechci. Nakonec mam kompromis, muze a rodinu, ale kousek za Prahou, v malem meste, kde je klid a mir. Pritom muzu kdykoliv do mesta za kulturou a tak. Mas obrovske stesti na chlapa, ktery se o tebe postara, ma dobrou peci, bydleni, tak co jeste resis? Ze chodi domu mezi patou a sestou? No a co? Co bych dala za to, kdyby se manzel vracel v tuhle dobu. Ze budes daleko od kamaradek? Neni prece problem za nimi kdykoliv prijet, stejne jako za rodici. Fakt premyslej nad tim, co vlastne chces.

mám dojem, že to s tou Prahou trochu dramatizujete. Bydlet v horách a nemít práci-to je horší alternativa. Katka neřekla jak to vidí ten její muž.Chce on dítě, chce s ní žít?Chtěl by se stěhovat, když ne, tak co.Ona nechce z hor až je jí z toho špatně. To nemá řešení. Kompromis někde musí být. Pak už jen vyměnit kamarádky, rodiče, za chlapa. Vždy je něco za něco.
V okrajivých sídlištích v Praze není tak špatně.Dostupnost služeb a kina a divadla nevidím špatně. Dnes je metro křížem krážem.
Ale zase mít kam jezdit na víkendy, prázdniny, to je velmi pěkné.
Já sama jsem z Prahy a manžel z vesnice. Jak rádi jsme víkendy vyjížděli a vraceli do svého.
Bydlet s rodičema není to nejlepší.
Katka podle mého musí sundat růžové brýle a podívat se na realitu života.A ustřihnout pupečníkovou šňůru.

nevím jak vy,já když měla pocit,že jsem našla toho správnýho,neřešila jsem,kde je mi dobře- nebo líp,já věděla,že chci být s ním.Jó,jen jednou jsem se postavila - odmítla jsem emigrovat.
dodnes vím,že jsem udělala dobře.A nedá se to vysvětlit hlavou.

uživila svého muže, pak by to neměl být problém. Leháro v lůně čarokrásné přírody by se mu zajisté líbilo. Co by tam taky měl jinýho dělat? Milé děvče - nemůžeš mít všecko, jak to tak vypadá, tak se ti může stát, že o svého ideála přijdeš a zůstaneš rodičům na krku.
No, ale to je tvoje volba, že jo? Tak si to tam v té p.deli hezky užij, dýchej čerstvý vzduch a zapomeň na to, že by ses snad někdy vdala nebo měla děti. Když ti ten dotyčný nestojí za to, abys kvůli němu změnila prostředí - tak to není ta pravá láska. Jdi do lesa, objímej stromy a sni dál. Nejsi na pravý vztah zralá.
Až budeš po klimakteriu, tak ti to třeba taky dojde. On, svobodný s bytem a prací v Praze, jistě nevěstu snadno sežene.

bydlím v lůně přírody, je to krása, srnky a veverky mám na zahradě - a těch vos v létě!!! to by se ti líbilo! Hodinu a půl mi trvá cesta do práce a u nosu mám Slapskou přehradu. Po páté hodině odpolední se tu nehne myš - takový je tu klid. Nechceš si byt vyměnit???
Já bych to brala, přírody mám plný zuby. Dvě kočky a pes mi ji dokonale vynahradí. Mám dva plus jedna - 16, 14, 14, dva sklepy a zahradu. V kuchyni jsou romantická kamna na dříví a v koupelně je vana a bojler. Jo a lístek do Prahy stojí pětačtyřicet korun - to se ti bude líbit!
Už se těšíš? Já si to s tebou ráda vyměním.Jen řekni Ano a já začnu lítat po úředech. Můj byt je družstevní - jo a mám balkon.

když jsme se přestěhovali do malinkaté chaloupky,tak jediný,co jsem tam chtěla,byl net.A první mailík,co mi přišel od přátel? - Za sedmero horami a sedmero řekami v hlubokém lese byl jeden domeček.V tom domečku stoleček,u stolečku židlička,na židličce babička."Proč já chuděra stará tady musím sedět sama v takové pr**li" .No dík za internet a tobě Báro hodně štěstí.

Tedy jestli tvuj prispevek byl adresovan me :-) Ja mam moznost srovnani, dva roky jsem byla nucena zit ve vesnici, odkud jedine spojeni byla dva kilometry vzdalena stanice autobusu, ktery jezdil ve vsedni den jednou za dve hodiny, o vikendu i mene. Narodila jsme se a vetsinu zivota zila v Praze, a ted v ni ziju zase, a stejne bych byla menila s tebou :-) Extrem je samozrejme vzdycky extrem, proto bych tazatelce doporucila kompromis v podobe mestecka za Prahou (nebo kdekoliv jinde, kde bude mit treba po ruce rodice) a dojizdeni. Ale za svym predchozim prispevkem si stojim, stehovani do Prahy nikomu nedoporucuji, zvlast na sidliste na Jiznim meste nebo treba Zizkov ci Karlin. Zvlast pokud v Praze nikdy nezila, vidina materske v neznamem meste, zvlaste pokud tam nema pribuzne ani zname, tri roky zavrena v panelakovem 2 kk, to je naprosto spolehliva cesta k rozvodu.

sama zavírat. Rozhodně je v milionovém městě víc možností najít přátele, než na zapadlé vísce, kde půlka obyvatelstva jsou důchodci, zbytek je v práco a s kočárkem může tak akorát objíždět hnojiště.Na nějaký kino, divadlo apod. může zapomenout rovnou. Třicet let jsem bydlela ve Vodičkový a většina mých přátel bydlí na sídlištích. Já bych to brala zítra. Žižkov je dneska pomalu centrum města - já tam dělám a Karlín je komplet novej a jezdí tam tramvaje , busy a metro. Kde žiješ ty? beru tě za slovo a měníme byt. Internet tu máš zavedenej, je tu wifi, nechám ti na baráku is satelit.Myslíš, že když bude někdo zavřenej v romantické chaloupce a jediný s kým budeš mocipromluvit bude pes, tak že bude šťastnej? Přátele si holka musíš hledat - a v díře, kde nebydlí skoro nikdo, je nenajdeš. Jo a chtěla jsem říct, že pokud ona svého muže skutečněš miluje, tak s ním bude žít i na poušti, na severním pólu, v pralese - bude jí to jedno, protože bude s NÍM!!! Pokud to tak děvče nevidí, pak nemá cenu aby se o cokoli pokoušela. Ona viditelně hledá problémy tam, kde ještě ani nenastaly.Nemůže čekat, že se všechno (a všichni) bude přizpůsobovat jenom jí. Jestliže pro jejího muže bude skutečnost, že se za ním přistěhuje do Prahy znamenat jen to, že se bude denně dívat na její na.rané xichty a poslouchat fňukání jak je zklamaná a jak , kdyby byli o hladu v horní dolní (protože práce na vesnicích není!) - pak by ji měl pustit jak horkej brambor. Ten chlap se zdá bejt sklušnej a někdo by ho měl varovat. Jinak máš-li mimčo, seznámíš se snadno. Ve městě se totiž cghodí na písek a do poradny a do parku, a tam jsou takovejch maminek mraky. Jak jsem tady tuhle psala o té kamarádce, co vypadá jak víla, tak tu znám z pískoviště.

Zase jsem narazil na pár jedinců, který si myslej, že bez Prahy nelze přežít. Když jsem z Prahy kdysi odcházel, stalo se, že jedna moje kolegyně téměř plakala, asi jako kdybych oznámil, že odcházím na frontu, zapřísahala mě, ať ten strašlivej krok nečiním, neboť bídně zahynu, vždyť přece všude kromě Prahy je ta stráááášnááá nezaměstnanost, mor, svrab a neštovice. No, je tomu už 12 let, bídně jsem nezahynul, vydělávám si jako OSVČ zhruba pětinásobek toho, co mi v tý úžasný pražský firmě (která už zkachovala vytunelována svými majiteli) platili. Katce rozumím. Já sám jsem po deseti letech v Praze pochopil, že jestli se nechci zbláznit či skončit jako alkáč, musím pryč. Nikdy jsem toho kroku nelitoval. Na panelákovým sídlišti jsem bydlel rok, nejsem depresivní typ, ale tehdy jsem zažil, jak se asi depkaři cejtěj.
Ano - super partner je určitě hodnota číslo jedna, kvůli který stojí za to leccos obětovat a udělat lecjakej kompromis. Ale - prostředí, kde žiju, je hodnota téměř stejně důležitá, to za prvý. Za druhý - z víkendový známosti ještě nelze dělat stoprocentní závěry vo tý partnerově suprovosti, fakt by to chtělo soužití každodenní. No a za třetí, já osobně jsem přesvědčenej, že v supervztahu by se měli oba superpartneři shodnout aspoň na nějakým minimálním penzu základních životních otázek a hodnot, mezi který, dle mýho skromnýho názoru, právě to místo k žití patří. A ne že se donutí zatvrzelej pražák žít ve srubu mezi liškama a nebo horal z větrný samoty na sídlišti Háje. Já jsem se, když jsem vybíral místo k žití svý budoucí rodiny, dost zajímal o to, zda tam ta moje milovaná bude šťastná. A kdyby řekla, že tady teda fakt ne, hledali bysme dál. Nemělo by to tak bejt? Takže ti dva z článku by asi měli udělat dvě věci. Za prvý (a to můžou klidně i v tý Praze) spolu začít žít a dítě ještě na chvíli (třeba na rok) vodložit. Zjistěj za ten rok, jestli jsou fakt tak super a jestli je sídliště fakt taková depka (mně na to ten rok stačil bohatě ). No a pak (pokud vod sebe neutečou) by měli najít kompromisní místo k žití, kde ani jeden nebude úplně na prášky z toho, jak je to hnusný. Takový místo by snad někde na tom světě českým mohlo existovat, ne? Možná sice nebude tak úplně v Praze, ale žít se dá i za jejíma hradbama v tý šílený džungli. Fakt! Zkusil jsem to! A znám ještě pár lidí, co to taky zvládaj.

ona přece má být šťastná s ním ne? A hele sídliště Háje fakt zas není tak zlý, přehradní nádrž (Botič) kousek, dá se tam i chodit na houby. A vždycky je v dosahu někdo, kdo ti pomůže, když se něco stane. Sámoška přes ulici, školka a škola za rohem, doktor deset minut pěšky. Za patnáct minut jsi na Václaváku. Práci najde u baráku a v Praze je jí dost.
Tak zas až takový nebezpečí jí v tý Praze nehrozí.
A hele, když on má v Praze svůj byt - vždycky ho může vyměnit třeba na malýž domek kousek za Prahou, nemusí bydlet třeba na Národní - i když já bych to brala. Strašně mi schází zvonění tramvají a mejm dětem taky - bydlí oba v ulici, kde tramvaje nejezdí. Pro ně to byla ukolébavka a ten zvuk je uklidňuje.
Co víš, třeba on je na tom stejně. Třeba je tam šťastnej... nevíš jaký má vzdělání a jakou dělá práci...a jak je na tom ona.
Já bydlím třicet kiláků za Prahou a ničí mě to. Jeden krám široko daleko a ceny takový, že je nutno vozit každou pitomost z Prahy, jinak budeš zu Grunt. A to brzy - fakt je, že tavenej sýr nebo jogurt u nás v krámě koupenej už s tebou jde pěšky domů. I když to vozíš autem - jak chceš zajisté namítnout - musíš platit benzín.
V deset večer jede poslední bus z Prahy,když ho nestihneš - a to nestihneš, když jdeš třeba do divadla, tak holt pod most - nebo u známejch. Metro ti jezdí do půlnoci a noční busy a tramvaje každou hodinu.
Ráno vstávám o dvě hodiny dřív než moje kolegyně, která bydlí na Karláku a ujišťuji tě, že kdyby mi pod oknem povykoval houf slavíků, tak mě akorát naštvou. A kompromis nevidím v tom, že někdo někoho donutí, aby se vzdal všeho, včetně možnosti obživy a nastěhoval se někam do horoucích pekel a bydlel v dosahu tchýně.

proč by se zrovna tam nedalo žít. Třeba nějakou dobu. Vše má výhody i nevýhody. To si musí každý zkusit.

všichni tu píšete, že když ONA ho má ráda, tak se ONA musí přizpůsobit, jinak ho tedy asi nemá ráda dost. Mně se ale takovýhle přístup vůbec nelíbí, stejně jako názor, že by se samozřejmě měl přizpůsobit on. Nejbližší je mi přístup Krakonoše - na některých zásadních věcech se musí shodnout OBA, jeden z nich nesmí mít pocit, že je "znásilňován", a bydlení do takto zásadních věcí bezesporu patří.

A pokládám zcela mimo mísu vypočítávat Katce zápory venkova, když ona na tom venkově žije a je tam spokojená. Spíš vidím problém v těch jejích "biologických hodinách" (hnusný výraz) a v jakémsi pocitu, že je třeba se rozhodnout teď hned.

Katko, já bych si o tom s partnerem otevřeně promluvila, i o Tvých pocitech, že město Tě děsí. A uvidíš. Mimo jiné to bude poučné i v tom, že se ukáže, jak on řeší takto klíčové situace, z toho se dá trochu usuzovat, jak to bude do budoucna. A netlač na pilu, ve 30 Ti vlak ještě dávno neujel

Nikdy nic není ani černé ani bílé. Mateřská může být i pohoda. Sice ne v mém případě, ale konec světa to také není. Mám dvouletou holčičku, k tomu práci tak na třetinový úvazek, manžel není skoro doma, přestěhovala jsem se z Prahy za manželem do Mělníka, kde nikoho neznám, pro mně zvyklou celý život žít v metropoli, docela změna takový 20ti tisícový městečko, hlídání nemám VŮBEC žádný. S malou jsem buď já, nebo vyjímečně hlídá manžel. Jsem ale šťastná. A neberu mateřskou jako konec světa

A vo tom to je. Už jenom z popisu tvejch preferencí životního prostoru je zcela jasný, že my dva bysme prostě spolu žít šťastně nemohli, a tak by nás taková blbost ani nenapadla, žejo. A to by si měli ujasnit i tamti dva. P.S. Proč bydlíš tam, kde to nesnášíš? Vono je ještě nevolnictví?

že družstevní 2 plus 1 na vesnici 30 km za Prahou neprodáš za tolik, aby sis mohl koupit garsonku v Praze.

Trávit tři hodiny denně v dopravním prostředku, doktor mimoobec a taky ne každý den, a když už ztrávíš půl dne tam, stejně se musíš harcat do Prahy do lékárny - (nejbližší je na Zbraslavi), chudinky děti se musí denně harcat busem do školy a do školky,a (to nejsem pobožná a nemluvím o kostele a hřbitově), hediný krám, kde stejně nekoupíš všecko, co bys potřeboval , takže to zas musíš vláčet tím busem - tak TO nevolnictví je!!!! Vem si mámu s malým dítětem, kterýmu se něco stane, ona bez auta, muž v práci - jo, zavolá sanitku - ale povezou ji do Příbrami!!!!! Ne do Prahy, kterou má u nosu, ale do Příbrami, kam není spojení, takže ona, až za svým dítětem pojede, tak musí do Prahy a odtud do Příbrami - mrkni se na mapu - odsud do Příbrami je to kousek, ale je to jiný okres a autobusy na sebe nenavazují.Takže ona musí do Slap, tam hodinku čeká na bus na Nový Kníh, Tam opět čeká na bus na Dobříš a v Dobříši opět čeká na spojení na Příbram. Když jde všecko dobře , za tři hodiny je tam. Vím o čem mluvím, v Příbrami býval kdysi Šermíř na vojně a já mu tam tímto způsobem vozila čokolády a štrůdly. a mohla bych jmenovat další nespočet nepříjemností.
Takže jestli Bára č.1 hodlá změnit prostředí, budu jen ráda.Klíďopíďo budu bydlet na Jižňáku, nebo na ˇ'Zižkově. Jezdím denně ze Smíchova a cesta na Žižkov mi trvá 25 minut a jenom na arláku je pět lékáren! A když máš malý dítě, taqk tu lékárnu zatraceně potřebuješ.

Ten tvuj má zřejmě byt v OV. Ceny bytů, i panelákovejch v Praze, jsou teď takový, že z jeho prodeje se dá koupit starší domek i hodně blízko u Prahy. V tom problém absolutně nevidim.
Jenže ty spíš ho chceš k sobě domů, kde seš zvyklá, žejo. A von zase k sobě, kde je zvyklej von. Jó holka, s takovejma věcma, to je těžká věc.
Dost mi vadí ten tvuj protimluv: "Navíc mám skvělého chlapa, o kterém vím, že je to pro mě ten správný". Neřekl bych, že skvělej chlap a jedinej správnej pro tebe, se nebude zajímat, jak se cítíš!

takže jen jedna z praxe - můj syn je z HK, odstěhoval se za svou lásku DO MOSTU!!! no napadlo by tě to ? Jenže - ta strašidelná nezaměstnanost je tam je profesní (horníci) a černá (cikáni), snacha tam má velmi dobrou dobře placenou práci. Koupili byt 4 1 za pouhých 790 tisíc. Tady v HK už za to nepořídíš ani garsonku, o Praze nemluvě. Ve čtvrti na okraji města, nad sebou hrad Hněvín, vedle les, koupálko, rekreační oblast. Ale - synátor pracuje v Praze v bance na dobré pozici, taková práce se neopouští. Rozhodovali se původně : HK - Praha nebo Most. Brali v úvahu všechno, právě jak ty. Rodina, bydlení, práce, zázemí, přátelé. Víš jak to dopadlo? Zůstali bydlet v Mostě, syn dál pracuje v bance, snacha neopustila práci v Mostě no a teď je na mateřské. Michal jezdí domů na středu večer a na celý víkend. Můžu ti říct, že je to náročné ale s jedním dítětem se to dá zvládnout. Takže se zdá, že prioritní po tom, co spolu začali bydlet, byla ta práce, že ? I když chápu, že svoje pěkné prostředí a zázemí bys těžko opouštěla.

Moc se mi libi, jak opet vis vsechno lepe nez ostatni. Nekdo, kdo tvrdi, jak je Karlin a Zizkov krasny, evidentne ani jednu ze zminenych ctvrti nevidel poslednich deset let. Byt bych s tebou menila vsemi deseti, ale nemyslim si, ze bys chtela menit druzstevni domek se zahradou za panelakove 2kk se soukromym majitelem. Pokud bys i tak mela zajem, urcite se ozvi, proberu to s pritelem. A pokud by to snad nevyslo, doporucuji vymenity to za najemni byt v tebou tolik vychvalovanych ctvrtich, napriklad treba na Konevovku, uvidime, jak dlouho tam vydrzis. A on treba takovy Chodov je vylozene raj na zemi. Nemas poneti, o cem mluvis, samozrejme vila na Orechovce je skvele bydleni, v podstate v centru Prahy, ale pochybuji, ze by si to tazatelka mohla dovolit. Ono totiz spousta veci, ktere na venkove povazujes za samozrejme v Praze samozrejme rozhodne nejsou, treba jit po setmeni vecer domu muze byt v tebou zminovanych oblastech docela bojovka, stejne tak jako jizda MHD a samozrejem vzdy cerstvy vzduch, ktereho si tu uzijes hromadu. Az budes v Praze nejakou chvilku bydlet, tak si popovidame o zivotnich podminkach tady. Ja mam jeste obrovske stesti, bydlim na Severnim meste, ktere je na kopci, tudiz vzduch je jeste jaks taks pouzitelny, ale to je asi tak vsechno. Z parku se delaji obchodni centra a kancelarske budovy, za pribyvajicimi stanicemi metra se stezuji bezdomovci, ukrajinske klany se stehuji uz i sem. Takze asi tak, tohle je diskuse naprd, at si z toho tazatelka vezme co potrebuje, ja se uz zapojovat neminim.

ze mimoprazsti zivot v metropoli spatne snaseji. teda ted asi mluvim spis o holkach/zenskejch. mam spoustu puvodne mimoprazskejch kamaradek a az na jednu vyjimku si tu zadna nezvykla. ale znam i par takovejch chlapu.

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky,někdo rád klídek, někdo ruch velkoměsta a dost mi vadí přístup typu: "ty ho asi nemáš moc ráda, když se za ním do té báječné Prahy nechceš odstěhovat a vůbec, jak tě mohlo napadnout chtít bydlet ve vidlákově, kde budeš chodit na procházky s kočárkem kolem hnojiště!? To bychom toho tvého měly rychle varovat, aby věděl s jakou sobeckou husou by vlezl do chomoutu!"
To je přeci absurdní, ne? Krakonoš má pravdu, partnerství je o dvou zcela rovnoprávných jedincích z nichž každý něco chce a oba se společně musí dohodnout na nějakém kompromisu, popř. ustoupí jeden, ale ten druhý by si toho měl považovat, nebrat to jako samozřejmost a v něčem jiném zase ustoupit on.
Mimochodem, dá se to také řešit tak, že pisatelka zůstane bydlet tam jak je, s mimčem jí pomůžou rodiče a kamarádky, bude si užívat mateřskou a mimčo bude na čerstvém vzduchu a na víkend za ní přijede manžel, aby si od města odpočinul. Je to svým způsobem také kompromis, ale spousta manželství tak funguje a možná je lepší, když se na sebe a na společný víkend manželé těší, než když každý večer dorazí upracovaný manžel domů a tam najde ženu, která usychá jak přesazený strom.

a jak jsem psala výše já. Ale to nesmí ta ženská hodit hned ve dveřích na víkend se vracevšímu manželovi dítě na krk a zahrnout ho výčitkami, jak je na všechno přes celý týden sama. Je to prubířský kámen manželství.
Jinak - život v Praze i na venkově má každý svoje pro i proti. Nelze říci, že jen
jedno je hrůza. Jak se to dělává ? Napsat na papír všechny klady i zápory obou lokalit. A oba.

dokonce i meznárodně, Bretaň - Skotsko - Čechy, všude jsme bydeli a vše jsme přes veškeré útrapy ustáli a teď jsme se (doufám naposledy)z Prahy přestěhovali kousek za Prahu na samotu u lesa. Jsme tam šťastní, do města dojíždíme za prací. Po práci si dáme kafíčko na našem staveništi, nařežeme dřevo, roztopíme krbík, ráno sledujeme zajíce a srnky na pozemku, už jsme vytáhli ven gril a nebude to trvat dlouho a budeme i poslouchat cvrčky v trávě a ptáčky co se vrátí z jihu.

bb: Proč by měla něco kupovat? Proč by nemohla do nájmu? Znám jenom málo Pražáků, který vlastněj to, v čem bydlej.

Aleno: Napsalas další úžasně dlouhou litanii, ale neodpovědělas na mou otázku (takže nevím, proč jsi to psala): Proč žena jako ty, jedna z nejchytřejších na planetě, ovládající několik jazyků (jestli si to vocuď dobře pamatuju), hnije v nějaký pr*eli, kde je nešťastná, a není si schopná vydělat na blbej nájem v Karlíně, kde by kvetla a rozvíjela se jak poupátko? Na to sem se ptal, ne na nějakou hypotetickou matku děckem vod Slap .

neber to prosím jako strkání nosu (a kdyžtak neodpovídej), ale kolem Vánoc jsi tu psala dost smutnej vzkaz. Znamená to, že to byla jen menší krize a vše je překonáno? To bych ti moc přál.

a doufám, že je překonáno, ale co je v životě jistý, viď? Každý člověk by měl vědět co od života vlastně chce a co pro to je ochoten udělat. Snažím se odpouštět a žít v přítomnosti, život je krásnej a krátkej, tak bych ho ráda prožila hezkej.

v Praze jsem byldlela do svých 55ti let. Z čehož dvacet let ve Vodičkové. Na Žižkově dělám a jezdím sem každý den. V Karlíně bydlí moje kamarádka - tak to tam taky znám. Jinak jsem již v důchodu a ten by mi na náýjem v Praze nestačil. Kdekoli v Praze. Ta práce, kterou dělám je dočasná a nevím jak dlouho ji budu moci dělat a z důchodu nájem nezaplatím. Jinak to s těmi doktory a lékárnami a nákupy a dopravou platí.Kdyby šlo vyměnit byt družstevní za družstevní, tak vážně neváhám. Dneska jsem jela do práce dvě a půl hodiny, protože u Měchenic byla nehoda.

Alena nemá družstevní domek, ale družstevní byt

z čeho soudíš, že Katka žije v díře bez školky, lékaře atd. ?
všechna města nejsou Praha a všechny vesnice nejsou prdelky bez občanské vybavenosti

tak to gratuluju a přeju, ať vám to vydrží.

přeju jen samé hezké věci v životě.

Katko, závidím ti vašich 300 km. Reším totéž, ale je jich 1000 ... Každopádně té Prahy se neboj: celý život jsem vyrůstala v podobném prostředí jako ty a pak jednoho dne vyjela do Prahy (za prací) ... první asi 3-4 měsíce to nebylo nic moc-nejvíc mi chyběla možnost vyběhnout do přírody bez toho, abych musela hodinu cestovat a pak ty kamarádky ... ale čím déle tu jsem tak je to lepší ... a těch kamarádek je tu strašná spousta Dnes to vypadá, že jestli se rozhodnu odjet těch 1000 km, tak mi bude smutno nejen po Moravě, ale téměř stejnou měrou po kamarádkách v Praze... ale netvrdím, že je Praha ideální ... ale jako kompromis bych do toho šla držím pěsti

jmenuj mi jedno jediné město umístěné v Horách, v překrásné přírodě a zeleni. Já tedy o žádným nevim.

je to byt, ale v malém domě, kde jsou jen čtyři partaje. A pokud ti tvá sousedka z protějších dveří neporazí jabloň ještě před tím, než se stačíš nastěhovat, budeš mít každý druhý reok naprosto senzační jabka. Angrešt nám chcípl, ale máme rybíz maliny a Joštu. A největší plevel na Praze-Západ.

nerozumím otázce. Nevím, na co se ptáš a proč se na to ptáš. Sorry, zkus to jinak :-)

že ta dívka žijící uprostřed čarokrásné přírody v horách může klidně žít ve městě - nikoli na vesnici , tak jsem se tě ptala, jestli o nějakém takovém městě víš?Já tedy ne. A na vesnicích je to všude stejný, to mi věř. A s tou dopravou a pracovními příležitostmi je to spíš horší.

můžeš sem vložit větu, kde jsem psal to, co říkáš? Já tomu furt nerozumím. Kde jsem psal něco o dívce z hor, která může žít ve městě? Na horách?

Ahoj všichni, díky za vaše myšlenky a názory. Abych to trochu upřesnila. Žiju v Rožnově pod Radhoštěm (město přes 18000 obyvatel). Je tady všechno, co člověk k životu potřebuje, včetně několika supermarketů, divadla, kina, doktorů, škol a školek. Já sama pracuji jako učitelka. Už jsem se jednou přestěhovala (taky kvůli chlapovi, jak jinak) - do jižních Čech a našla jsem si i jinou práci. Skončilo to fiaskem. Abych byla objektivní, tak hlavní příčina byl ten chlap, špatně jsem si vybrala, protože jsem byla ještě moc mladá. Taky jsem tam ale bohužel zjistila, že moje kořeny jsou prostě tady a asi nic s tím nenadělám... S většinou toho, co píšete, se dá souhlasit - ale mě se prostě už nechce být znovu nešťastná (i když bych byla se svým partnerem, o kterém vůbec nepochybuji). Názor že žena má svého muže následovat třeba až na Severní pól mi přijde jak z románů našich babiček a rozhodně ho nesdílím.... Nicméně díky vám všem za názory, některé velmi sympatické a rozumné (viz Krakonoš, Sandra a jiní.). Díky.

to je dobře, že jsi napsala dodatek, tušila jsem,že tak nějak to bude, proto jsem se zdržela (až na ty techniké poznámky) komentářů. Máloco je černé nebo bílé, nejsou jen Praha a díry, jsou i jiná krásná a zdravější místa k životu, kde se člověk nemusí vzdávat civilizace a společnosti. Krev není voda a máš-li v krvi venkov, hory, byla bys ve velkoměstě nešťastná. Narodila jsem se ve velkoměstě, kam šli rodiče z venkova studovat, poté pracovat a 20 let tam zůstali kvůli práci, kterou by na venkově nenašli a ani jinou tak placenou. Víkendy, svátky a dovolené jsme ale trávili na venkově, kde máme většinu příbuzných a rodiče své kořeny. Otec měl dvě zaměstnání a celých 20 let pracovali na tom, aby se na ten venkov jednou, až my děti dostudujeme, mohli vrátit, a to si téměř na den splnili. Postupně rekonstruovali chalupu po prapředcích a do roka po mé maturitě se stěhovali. Vyměnili projekční kancelář a laboratoř za místo stavbyvedoucího a vedoucí skladu, spokojeně doupravili domek a pustili se do rozšiřování užitkové i okrasné zahrady, chovu drůbeže, králíků, mají několik kočiček, které se k nim postupně samy nastěhovaly a v domě s nimi bydlí taky hafan. Protože mají venkov v krvi, neukvapili se, prostě se vrátili ke kořenům a jsou šťastní. Otec po revoluci vyměnil místo stavbyvedoucího a rozjel svoji firmu, maminka mohla v 52 odejít do důchodu a stará se o jejich "hospodářstvíčko" a domácnost. Nějak se to semlelo že i my sourozenci jsme se postupně uhnízdili tam, kde jsme trávili dětství (a vyprávěli pak ve škole při zeměpisu, že jsme o víkendu dojili krávu a pásli kozu). Ve městě jsem byla spokojená od 7 do 20, na venkově jsem šťastná od 21 doteď, tj. do 40, a asi už se na tom nic nezmění. Do práce dojíždím do města, mám štěstí, že nejsem odkázaná na ČSAD a při dobrém počasí jsem v kanceláři za 30 minut. Lidem, kteří přesedají z tramvaje na trolej nebo bus, to trvá v ranní špičce mnohem déle. Do divadla v Praze se paradoxně dostanu častěji tady u nás ve vesničce střediskové, než když jsem bydlela v jiném velkoměstě, protože z toho města jsem odjížděla na venkov a do divadla chodila tam. Do svých 20 jsem v Praze v divadle byla jen jednou se školou, co jsem na venkově a mám internet, jezdíme za zábavou, za kulturou často a nejen do Prahy a nejen do divadla, na koncerty, na muzikály. Do bazénu autem 20 minut, knihovnu máme místní a další lepší je od nás v malém městečku 10 minut autem, 20 busem. Tamtéž je lékárna, zubař, gynekolog, banka, gymnázium, střední škola, učiliště, jazykovka, kino, letní kino, koupaliště, atd. atd. U nás ve vesnici je pošta, 4 obchody, dva kostely, dvě hospody, dva hřbitovy , obecní úřad, ZŠ, MŠ, lékař pro dospělé každý den, ale bere i děti, pediatr 2x týdně. Skvostná příroda hned za domem a když staří sousedé nevyjdou jeden den na ulici, už tam u nich klepou lidi, co je s nimi a jestli něco nepotřebují. V MŠ mají pořád místa dost a berou děti od tří let, samostatnější i dřív, když maminka potřebuje do práce. Ve školní jídelně skvěle vyvařují, děcka na to vzpomínají, a můžou si tam objednat obědy i dospělí, matky na mateřské, senioři atd. Malé děti pobíhají venku s většími, nikdo se nemusí bát, v jednu v noci jdu od kamarádky bez obav a parcely pro stavby domu jsou tu za babku. Naše děti studují gymnázium a vysokou bez dopravních komplikací, dcera dokonce dostala stýpko, protože je z jiného okresu a dojíždí. Když spolu s dcerou jedeme večer z města, cítíme lehkou únavu, musím vlézt do sprchy, říkám tomu "spláchnout město a den", vyjdu ven a je mi blaze. Já bych neměnila a jsem šťastná, že se mi to takhle vyvrbilo. Prdel neprdel :-))

jo, a ještě laciná dobrá kadeřnice, co si udělá čas i v sobotu odpoledne nebo pátek večer, a taky mandl - nůši prádla za 50 Kč
:-)

já jsem na vesničce kousek za Prahou, kam nejezdí ani autobus, půl obyvatel vesnice jsou lufťáci a půl důchodci. V práci jsem autem i MHD do hoďky, ale nijak mi to nevadí, pocestě MHD si čtu a relaxuju. Autem jezdím celý život, tak si všechno potřebné obstarám po cestě z práce nebo v sobotu ráno. Ale jsem tělem i duší vesnická holka, 100m od baráčku mám krásný les a údolí, žádné sousedy, jen sad, pole, zahrady a les. A denně se těším na to jak se vrátím domů, dám si sprchu a kafíčko (teď už skoro na zahrádce), roztopím krbík a budu posouchat praskání ohně s vrnícím kocourkem na klíně. Rozhodně bych neměnila, jsem šťastná za každý den tam prožitý, krásný místa se najdou i kousek od Prahy (19 km od stanice metra). Je to jen o dohodě s partnerem jaké představy máte do budoucnosti (a to je docela dost důležité), někdo je městský typ a někdo vesnický. Podstatné je, když žijete v tom co je Vám blízské a jste vnitřně spokojení.

a když bude člověk dopředu všechno kalkulovat a říkat si, že ve 40 je to pohoda, ale v 70 to tam může být horší bez autobusu, lékaře atd., tak si akorát něco přivolá
když občas zahlédnu ve městě trošku zmatené a nejisté staré babičky z činžáků, jak jdou přes 4proudovku na poštu se složenkami, protože jaksi internetové bankovnictví těžko v jejich věku, nebo nakoupit do potravin, kterých je v době marketů pár, a pak táhnou nákup do 3. patra bez výtahu, tak si myslím, že by měnily za vesnici natošup, sanita tam dojede, léky dovezou z města sousedi, a o holi se na dvorek na sluníčko z přízemí vyštrachá ..na vsi vegetí staroušci méně pohybliví než spousta lidí v domovech důchodců, i já měla sousedy, kteří odešli do DD, protože pánovo srdíčko už nestačilo na 3. patro bez výtahu a paní po operaci kyčle taky ne. Záviděli mi přízemí a těžce se jim odcházelo.

je to koloběh života, v té mé vesničce jsou hodně staří lidé, až nebudou, koupí domečky jiní lidé mladší, dají je dohromady a doba se změní, postaví se za to, aby se tam autobus prodloužil (jde o 2 km), tak to zas není nic tak hrozného. Doba jde dopředu, může tam být pak i soukromý pan doktor, obchůdek, hospůdka .... to nikdo nedokážeme předem odhadnout, ale vývoj tam jistě nastane ... to je život. On ve vedlejší vesnici krámek je, ale tak strašně drahý (citrony které v Praze stojí 29 Kc tam mají za 67 Kč) tak to se mi vyplatí jet do nejbližšího městečka (6 km) a koupit tam všechno co potřebuji v pátek večer nebo v sobotu a v klidu. A autem myslím budu jezdit dokud budu moci. Zase je tam klídek, žádný smrad, hluk, je to balzám na duši i tělo, když Tě po ránu budí štěkot psa nebo kokrhání kohouta ...
internet nám tam už funguje, satelit též, co by si člověk mohl více přát.

ostatně, plno pražských čtvrtí byly dřív samostatné vesnice, za 25 let můžete být i u vás okrajovou čtvrtí Prahy, s výhodami venkova i města zároveň

kokrhání kohouta je prima, kokrhání cirkulárky souseda penzisty, co si v neděli přivstane, aby měl do oběda hotovo, je pro nás noční můry a ranní spáče děsná :-)

bb> díky moc za tvůj milý mail, kdeže je ta pohodová vesnička????

a rikam si, ze si nekdo zbytecne vytvari problemy. Cechy, takova mala skvrnka na mape sveta a pro nekoho problem, ze misto ziti v male vesnici se mu rysuje ziti o par kilometru dal ve vetsi vesnici. Jsou uz bezne situace jezdit za praci za hranice Cech a dokonce i pres ocean a tady se resi "velkomesto" Praha. Promin, Katko, ale Ty zijes v minulosti, pouziji-li Tve vyrazivo, tak prave Ty jsi jak z romanu pro nase babicky. Probud se!
Zdravim z Kalifornie. Problem s prizpusobivosti nemam a o tom to je.

ale Ytuš to, že jsme malá skvrnka na mapě ještě neznamená, že někdo z velké země zpoza velké louže může naše problémy bagatelizovat. Zkrátka ty jsi ještě mladá holka, která nedokáže správně posoudit problémy staroušků z DolníHorní, kde byla zlikvidována veškerá občanská vybavenost.

a neplyne ten tvůj strach fakt převážně jen z toho, že už ses jednou zklamala? A sama sebe přesvědčuješ, že je to kořenama, abys nemusela znovu podstupovat stěhování, o kterém ti nikdo dopředu neřekne, jak dopadne?
Pokud to tak není a jsi pevně rozhodnutá zůstat v Rožnově, tak je rada jediná. Najdi si chlapce odtamtud nebo nějakého, který za tebou půjde rád. Pokud stávajícího partnera "přinutíš" proti jeho přesvědčení žít tam, kde nechce, k ničemu dobrému to nepovede...

kdyz vono to odsud opravdu vypada srandovne - ja jezdim na nejblizsi nakupy 40km tam a 40km zpatky, to nemluvim treba o zarukovym servisu na auto, to uz musim nejakych 160km jednu cestu - a Katka resi stehovani o kolik? Asi 200km? Tak se na Ytu nezlob, proste to odsud opravdu vypada jinak...
Ale taky mam pocit, ze Katka spis resi citovy zazemi nez to misto k zivotu...

Katko, ja driv zila v Praze, dneska jsem v mrnavy vesnicce o asi 100 dusich, jedny benzince napul s (predrazenym) kolonialem, a jednou postou. Ve vedlejsi dire je dalsi kolonial a bar. V Praze jsem mela vsechno kolem baraku a nebo pres ulici, spoustu pratel, rodinu, ale taky 24h denne rachot z tramvaji, autobusu a aut, smog a smrad. Tady mam par pratel, zadnou civilizaci - jsem vdecna i za ten pomalej internet - vecer me uspavaj kojoti a rano budi muj kohout, pri vecernim posezeni na verande s kocourem na kline a pejskovou u nohou bez dechu koukam na ty miliardy hvezd, jaky jsem nikde jinde nevidela (pac je tu cistej a suchej vzduch), zkratka vsechno ma svoje... Drzim ti palce, at uz se rozhodnete jakkoli.

já mám taky, na chatě, parádní klid, cvrčky, žáby a veverky a každý večer, kdy tam jsem, sedím na terase a "dobíjím si baterky" taky tím, že hledím, skrze smrkové větve, na úchvatnou noční oblohu. Tak až tam příště budu, určitě ti pošlu veeeelikánskej pozdrav po hvězdách

jsem si jista, ze ten pozdrav dostanu, pac bude asi tak 10milionkrat tak velkej... vono je tady opravdu tech hvezd vic, nez jsem kdy vubec zazila - a to jsme treba s kamaradama pozorovali nebe v severnich Cechach kvuli "padajicim hvezdam" v listopadu - ale nikdy jich nebylo tolik... asi ze ten hlavne suchej vzduch dela divy s videnim. Muzes si to urcite najit na internetu - treba kolik lidi kazdej rok umre v Death Valley (a ja ziju "jenom" asi 80 mil od Death Valley), protoze si myslej, ze ta hora naproti je jenom kousek, treba kilometr, no a zjistej az kdyz lapaj po posledni kapce vlhkosti ve vlastnim organismu, ze to bylo treba 8, 10km. Tak tohle dela suchej vzduch. A ze je tu cistej? No, vzdyt tu neni NIC, ale zato VELIKY NIC, zadna fabrika, zadna civilizace, par aut, ale ne autobusy nebo prilis moc trucku....
A s tim dobijenim baterek - zase mas pravdu (kruci, jenom uz mam pocit, ze ty moje baterky jsou nejak prebity a potrebujou taky trochu aktivity... a tak jsem dala barak na prodej (asi dost zoufalej cin v soucasny dobe?) a premejslim nad Jizni Amerikou, Chile nebo Peru by se mi asi dost libilo... hm, tak se jdu ucit spanelstinu
Ale mezi nama, Evi, docela ti zavidim ty cvrcky, zaby a veverky, zrovna tak ty smrky... zkratka je to tu jiny Neboj, dej mi asi tak tejden (zrovna ted tu je docela zima) a poslu ti jednu velikou myslenku - a diky tem miliardam hvezd jsem si docela jista, ze ji dostanes

díky předem, za tu velkou myšlenku A že jsem tak smělá a ke všemu asi jezinka, potřebovala bych nějaké velké myšlenky hlavně 12. 3. od 9-10 h SEČ, to bys taky uměla?
Ani nevíš, jak já bych teď potřebovala, na chvíli, mimo civilizaci, takže já si tu zase mohu snít o kojotech před spaním a přehlubokém, přejasném nebi a jsem mooooc ráda, žes mi o nich napsala, díky. Teď bych na terase na drsné Šumavě taky umrzla, ale taky neboj, budu pozdravovat i ty smrky. Tobě se trochu stýská, viď? Tak já ti aspoň pošlu nějaký fotky český krajiny. Je to zvláštní, ale asi fakt máme kořeny, i světoběžníci. Ale Peru, to bych tedy brala též! Jestli já nebudu nějaká "reinkarnovaná" stará indiánka, člověče, Českymo, my se asi známe Tak doufám, že ti to těmi dráty pomalu proleze Měj se krásně, děvče

uz te mam v kalendari, v utery po pulnoci pujdu carovat (my jsme tu o 9 hodin pozadu). No, to vis, ze se mi styska, nastesti uz jen obcas, ten prvni rok byl opravdu zlej, ale pak uz jsem zacla trochu mluvit a rozumnet, pak dokonce i delat (prvni job bylo myti nadobi, jak jinak ), a pak uz jsem si zvykla a dneska to tu mam rada... no ale to vis, smrk (kterej mi tu v tech letnich vyhnich chcip) a cvrcci, to ma taky neco do sebe.
Mozna kdybys mi mohla dat vedet, JAKEJ DRUH MYSLEEENEK (neboli modlitba, vzpominani, soustredeni se na nekoho, rikej si tomu jak chces) bys potrebovala, abych to mohla doladit
Dneska uz bylo venku docela pekne, lehkej vanek (54mil/hodku) se uklidnil, tak ti tam ted posilam hodne slunicka a trosku teplicka, predzvest jara a hodne pohody

ale nejde vůbec o život, jen, už jsem to tu kdesi psala, což se tedy nepoznávám , Ale dělám obhajobu, poslední krůček k PhD. a jsem už z toho, vpřed i vzad, nějak zchvácená Víš, běžně si o pomoc tedy fakt neříkám, ale tady tuším, že by mi to bylo od tebe mooooc milé a užitečné Dyť si to představ, jaká já už jsem taky ta "stará indiánka" A v komisi je 12!!! mužů
Děsná přesilovka Největší sranda je, že mně tyhle "odznaky moci a hodnoty" nic moc vůbec neříkají Tak si kolikrát říkám: kde to, sakra, zase jsem, kde jsem se to, sakra, zase ocitla Tak, prosím, až budeš rozjímat s kocourem a pejskem, nějak to u těch hvězd malinko vylaď. Já ti na jaře zase s láskou vysadím maličký smrkový lesík na kameni, jako bonsajovou krajinku, aby, až se vydáš případně jinam do světa, mohla část české krajiny všude s tebou, jo? Tak vřelé díky za nabídku pomoci, moc si jí vážím. A přeju hezké, vlahé dny i večery

mit bonzajovy smrcky, to by byla fakt parada - vidis, to me nenapadlo, doma by urcite prosperovaly.... mam tady vodenku uz nekolikrat omotanou kolem obejvaku. Uz jsem tu i par lidi nadchla (prave tou vodenkou) natolik, ze si poridili taky par kytek domu (Nojo, jenze ja mam doma dzungli, prave asi ze venku je tak hrozne tezky neco vypestovat, tedy krome rajcat, ty tu rostou uplne samy) Vubec se tu snazim ty barbary trosku zmenit - treba kdyz jsem loni delala novy oblozeni na baraku, tak jsem nebyla lina udelat vyrezavany ramy kolem oken (jihoceskej styl), aby videli, ze to nemusi bejt jenom funkcni, ale taky hezky... a co myslis? Uz se zacli snazit!
Tak 12 muzskejch v komisi? Des a hruza, ale! Predstav si je v nocnich kosilich, nebo (a to bude jeste zabavnejsi) nahy - a mas doktorat v kapse
Holcicko, nevysiluj, vono se to nakonec nejak vstreba... a to vis, ze ti tam poslu tu moji "whiche's power", carodejnickou moc... jo, ja bych radsi takhle mlady a pevny telo, ale v padesati uz mi zbejva jenom to carodejnictvi
I kdyz teda - doufam ze bb uz se sem nevrati, tak ti to snad muzu rict - vis, co se mi tuhle stalo? Soused ( a muj nejlepsi kamarad, cinan Steven) me vzal do baru asi 30 mil odsud (za rohem), kde ovsem me zabila hnedka druhym panakem barmanka, co byla tepla a mooooc me chtela No a tak vim jenom z jeho (Stevenova) vypraveni, ze prej jsem sedela na kline nejakymu 25tiletymu klukovi (huuuu, mladsi, nez muj synek), a ze prej on byl celej nadsenej.... No ale od toho ma clovek dobry kamarady, taky ten muj me odvez domu a nic se nedelo... Ale pak jsem si rikala "Jak to, kdyz uz se mi stane malej zazrak, ze o tom nic nevim, jenom se o tom doslycham od druhejch?:"
Takze ten tvuj pocit "Co tu vubec delam?" dobre znam... normalne jsem dost uzavrena a konzervativni... i kdyz spousta lidi si mysli, ze jsem magor, uz jenom proto, ze jsem schopna pouzivat treba strelny zbrane.
Hele, Evi, vis co? Jestli chces, tak mi napis na Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , je tu tolik veci, kteryma se nechci vydat lidem jako je bb... ale zase na druhou stranu mam pocit, ze stary indianky maj drzet pospolu
A jeste mi rekni - kdybys nezila v Cechach, kde bys chtela zit?

moc ráda s tím čarováním, bonsaji, kytičkama a relaxováním pod hvězdami.....e-mail mám: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny nebo jsem i na skype.