O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

KLAVÍRNÍ ZÁŽITEK PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 23 leden 2020
Výsledek obrázku pro šlechtična u klavíruJako malá jsem byla strašně aktivní dítě. V pondělí výtvarka, v úterý klavír, ve středu taneční a výtvarka, ve čtvrtek sbor a v pátek dramaťák. Bylo mi deset a chtěla jsem dělat nelépe všechno. Domů jsem chodila kolem čtvrté odpoledne. Učení mi šlo, takže nebylo nutné ubírat mých zájmů. I když až tak moje zájmy to nebyly. Do většiny kroužků jsem chodila proto, že tam chodily moje kamarádky.

 



Na klavír jsem se ale přihlásila, protože jsem měla doma takové ty malé dětské klávesy a uměla jsem na ně zahrát maximálně "Ovčáci čtveráci". Rodiče mi, když jsem jim řekla, že bych chtěla chodit na hodiny klavíru, koupily velké klávesy a přihlásili mě k místní učitelce. Paní Suchá učívala na základní škole ve vedlejší vesnici hudební výchovu. Učila i mého tatínka a jeho sourozence a oni ji neměli rádi. Docela jsem se bála, protože mě strašili s tím, co jim všechno dělala, když je učila.

 


 Na první hodinu jsem šla i s tatínkem. Samou nervozitou jsem si rozkousala ret. Zazvonili jsme. Hned ve dvěřích na nás vyletěl jejich pes Jonáš. Byl to kříženec snad malamuta s pudlem. Byl to hrozně moc ošklivý pes.

 

Paní učitelka nás vedla tmavou chodbou a po schodech nahoru. Skončili jsme v malém pokoji s piánem a obrazem Tomáše Garika Masaryka. Byla to stará zašedlá fotka. A všude byly knihy.

V celém jejich domě bylo ohromné množství knih, které mě fascinovalo.

 

Nejprve si paní učitelka zkoušela mou rytmiku. Musela jsem vytleskávat slova. Vzpomněla jsem si, že stejným způsobem jsme se učili ve škole rozdělovat slova na konci řádku. Šlo mi to. Tatínek se dmul pýchou. Přitom tohle by snad zvládl každý. Když jsme končili, dala mi stoh not, ať si je u někoho nechám okopírovat. Tak jsem začala chodit do klavíru...

 
Z počátku to byla opravdu zábava. Strašně mě to bavilo. Jenže etýdy byly čím dál delší a složitější a nudnější. Chtěla jsem se naučit hrát skladbu Pro Elišku, ale nedostala jsem se k tomu. Bylo to už skoro rok, co jsem každé úterý vyšlapala ten strašný kopec k jejich domu. Nechápu, jak tam mohli žít.

 

 

Paní učitelka a její sestra a sestřina dcera a její manžel. Byla to šílená domácnost. Paní učitelka byla korpulentní dáma. Nebyla moc vysoká a měla nemocné nohy. Teda ona byla celá nějaká nemocná a díky tomu byla tak tlustá. Její sestra byla skoro jako její dvojče. Měla dlouhé vlasy až po pas, vlasy, kterým stáří ubralo na kráse. Obě dámy nosily drdol. Nepamatuju si, že bych někdy viděla jejich vlasy upravené jinak než v drdolu.


Jako dítě jsem byla strašně zapomnětlivá. Věčně jsem zapomínala zpěvníky a noty, peníze za hodiny, penál ... ale  paní učitelce to nikdy nevadilo. Říkala mi, že když byla malá, byla úplně stejná. Asi ve mě viděla sebe samu před šedesáti lety. Moje prohřešky a chyby mi vždycky bez mrknutí oka promíjela a mě strašně mrzelo, že mě ty hodiny nějak přestávají bavit.

 

Nechtěla jsem dělat něco, co mě nebaví. Nevěděla jsem, jak to říct rodičům, jak to naznačit paní učitelce. Nemohla jsem se vymluvit ani na toho jejich ohavného psa, který po mě pokaždé vyjel, sotva jsem vstoupila do dveří.


Jednou jsem přišla na hodinu. Paní učitelka byla v kuchyni a chystala svačinu pro svou sestru, která byla zrovna nemocná. Šla jsem rovnou nahoru, sedla si za klavír, vytáhla noty a začla hrát.

 

Uslyšela jsem kroky na schodišti a za chvíli se ve dveřích objevila paní učitelka. Sedla si vedle mě a pozorovala, jak mi prsty kmitají po klávesách. Chvíli tam jen tak seděla a nic neříkala. Pak najednou upadla hlavou na stěnu piana. Lekla jsem se a přehmátla se o dvě klávesy. Zvuk, co vyšel z piána, by zvbudil snad i mrtvého, ale ona stále ležela...

 

Chvilku jsem na ni jenom tupě koukala a přemýšlela, jestli je opravdu mrtvá. Nevěděla jsem co dělat, a tak jsem pokračovala v rozehrané etýdě. Když se nic nedělo, začla jsem mlátit do kláves s tím, že  to ji snad probudí. Probudilo.  Oddechla jsem si že není mrtvá, že žije a jenom usnula. Zvedla se a šla si udělat kafe, a já se zvedla, šla domů a už se tam nikdy neobjevila.

 

Tak skončily moje hodiny klavíru.

Maddean

 

 


 

Komentáře (4)add feed
... : *deeres*
A teď si představ, že by jí tvoje hudební produkce opravdu zabila? Proto já raději nezpívám. smilies/wink.gif
leden 24, 2020 10:15
... : doktor
Zpívám moc rád,ale nemám hudební sluch a tak zpívám falešně,ale s vervou.Na vojně jsem měl zpívat zakázáno.Ano nakazil jsem vždy i ostatní k zpěvu falešnému. Ahojky.
leden 24, 2020 12:23
... : Bara
Tak ja jsem podedila po mem otci velice spatny hudebni sluch. Jenze v rodine me maminky meli skoro vsichni hudebni nadani a nekolik jich hralo na harmoniku. Muj stryc Frantisek Kopecky se hranim na harmoniku dokonce zivil, hral na knoflikovou. Tak jsem zacala nekdy kolem 10 let chodit k soukromemu uciteli. Kazdy mesic jsem mu donesla 50 korun "skolneho", 1x tydne odfidlala par etud, doma jsem musela skoro denne cvicit, skoda tech penez. Kdyby byl pan ucitel seriozni, tak hned nazacatku rodicum sdelil, ze se na hudebni nastroj nikdy nenaucim, ale mozna nechtel moji mamince znicit tu myslenku, ze budu pokracovatel tradice. Ona sama byla samouk a docela dobre hrala. Tu zelenou perletovou harmoniku ceske znacky Delicia s 80 basy, ale porad mam......
leden 24, 2020 14:44
... : Josef Kouba
K Maddean.
Podobně jsem klavírem začínal a i skončil. Chci pochválit svižnost a jak umíte chytit čtenáře za "pačesy", psát jemný humor je nejtěžší. Pěkně napsané. Palec vzhůru.
leden 26, 2020 10:34
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]