|
 Milá Kudlanko, milí neznámí přátelé, ráda bych se alespoň vám vyzpovídala z toho, čeho jsem plná a s čím si ale vůbec nevím rady. Tak nejprve o sobě: Je mi 36, jsem necelých deset let vdaná a mám osmiletého báječného kluka. Pracuju v poměrně velké reklamní agentuře, hodně jezdím po republice i mimo ni.
Můj manžel je takový, jací jsou běžní manželé po deseti létech společného soužití - nehledě na to, že se známe ještě o pět let déle. Máme se rádi, ale je to už hodně stereotyp. Na nějaké laškování, romantiku a podobné věcičky už dávno není... Ale opravdu o něm nemohu říct nic než jen všechno dobré. Ale - o něj tu nejde. Je to asi půl roku, koncem minulého léta, nastoupil nový člen týmu. Dostala jsem ho na zácvik. Byl pozorný, snažil se, a co se mi moc líbilo, byl velmi galantní. Pochválil mi oblečení, ráno mě už čekalo kafe, občas i něco malého k tomu. Byl usměvavý, měl stále dobrou náladu. Já vím, určitě už tušíte, oč asi jde. Ano, asi po pěti nedělích jsme spolu letěli na tři dny do Londýna na nějaké jednání. Stalo se, co se stalo, jednání vypadalo velmi úspěšně, byli jsme ještě s hostiteli na večeři, trochu se tam pilo - a pak mi ještě řekl, že mi ještě uvaří na dobrou noc čaj... Bylo to jasné, vůbec jsem se tomu nebránila, protože se se mnou absolutně točil svět. Něco podobného jsem nikdy před tím neprožila. Byl to sex v té nejčirejší podobě... Vlastně jsme mimo potřebných jednání pak už nikam nešli... Horší to bylo už cestou domů - uvědomovala jsem si, co se stalo. Svého manžela mám ráda, mám ráda svou rodinu, jsem šťastná a spokojená, jen - nikdy před tím jsem nezažila takovou euforii, jako nyní... Zatím i to milování s manželem bylo dobré, ale teď jsem poznala, co to opravdu může být. Abych pravdu řekla, nejhorší byly ty první večerní chvíle s manželem, když se chtěl se mnou milovat a já byla ještě plná dojmů z toho nečekaného zážitku. Nakonec k tomu i došlo, snažila jsem se, ale opravdu - to bylo jako když byste měli porovnat krajíc suchého chleba a nějaké báječné jídlo... Druhý den jsem vůbec nevěděla, jak se mám tvářit, ale nakonec to bylo všechno takové samozřejmé... Byl zase stejně milý a ochotný jako předtím, stejný, jakoby se nic nestalo. Jen chvilku před koncem, než jsem měla jít domů, mi pošeptal, že bychom mohli na chviličku k němu... Výsledkem je, že občas k němu na pár chvilek zajdeme, prožijeme si fantastický sex a jdeme zas každý po svém. Doma je všechno báječné, já mám stále růžovou náladu, dokonce i s manželem se to ještě vylepšilo, i to je o poznání lepší. Můj "kolega" po mně nic jiného nechce, já také ne, zatím to funguje na všechny strany. Kdybych jen neměla - tam někde vzadu - neustále přítomný strach z toho, co kdyby, byla bych asi ta nejšťastnější. A proč vám to píšu? Asi to bude tím nazíráním na podobné trojúhelníky - je to ve mně, potřebovala jsem se vyzpovídat, trochu si ulevit - a nikdo jiný na světě neexistuje, komu bych mohla tolik věřit a tohle říct. Tohle je tak anonymní... Nechci svou rodinu vystavit nepříjemnostem. Ano - takhle jsem si ulevila, a snad jsem tak dala i "špatný" příklad jiným, co říkáte? Víte, myslím, že na přísloví "co oči nevidí, to srdce nebolí" asi něco je.. Meda
|
To ale lze, jen když zdrhneš! Jo a přečti si párkrát, co píše Wendy! To přesně vystihla. Se nad tebou nepohoršuju, jen ti říkám, že z toho bys mohla vylézt pošramocená hlavně a především ty, když neskončíš. 
. Ale měl by si rychle uvědomit, že to je hra za čárou, a ne si to vomlouvat jako docela dobrý řešení a životní styl. 
No jo, holt i s tim jsi musela pocitat, kdyz jsi sem ten prispevek davala 
