Pokud chcete zjistit, jestli jste na vznešené rodičovské poslání dobře připraveni , řiďte se následujícími pokyny: jste-li žena, je váš první krok v přípravě na mateřství velmi jednoduchý. Oblečte si župan a na břicho si zavěste pytel s fazolemi. Noste ho devět měsíců, potom desetinu fazolí odeberte. 

Pokud jste muž, tak v rámci příprav na otcovství zajděte do nejbližší drogerie,vysypte obsah peněženky na pult a řekněte prodavači, aby si vzal, kolik chce. Pak zajeďte do supermarketu a sdělte vedoucímu, že si může nechat od vašeho zaměstnavatele poukazovat celý vás plat...

Tak, to bylo zaprvé. A nyní už vážně:

2.  Abyste si vyzkoušeli, jak to bude vypadat v noci, procházejte se denně od pěti odpoledne po obývacím pokoji a na rameni při tom držte mokrou tašku o váze tři až šesti kilogramů. V deset si jdete lehnout, ale přesně o půlnoci vstaňte a pochodujte až do jedné. Pak si nařiďte budík na třetí hodinu ranní. Protože neusnete, ve dvě vstaňte a dejte si panáka. Ve tři čtvrtě na tři ale určitě jděte do postele. Až začne ve tři budík zvonit, hbitě vyskočte, ale nerozsvěcujte. Do čtyř hodin zpívejte ukolébavky, potom si budík nařiďte na pátou. Vstaňte a uvařte snídani. Dělejte to pět let. Tvařte se při tom vesele.

3.  Vezměte meloun a vydlabejte z něj dřeň. Pak v něm vyvrtejte otvor velikosti pingpongového míčků, zavěste ho na provázku ke stropu a rozhoupejte. Vezměte misku krupičné kaše a zkuste ji po lžičkách do melounů vpravit. Musíte však předstírat, že jste letadlo, to znamená, že byste měli vrčet a dělat se lžičkou krouživé pohyby. Vytrvejte, dokud polovina kaše nezmizí, a potom si zbytek vylijte do klína. Pokud jste to zvládli, jste připraveni na krmení ročního miminka. Abyste se přichystali i na batole, pomažte pohovku nějakou pomazánkou a všechny záclony zapatlejte džemem. Za rádio hoďte chleba s máslem a několik měsíců ho tam nechejte.

4.  Oblékání malých děti není tak snadné, jak se na první pohled zda. K nácviku potřebujete chobotnici a síťovou tašku. Pokuste se nastrkat chobotnici do tašky tak, aby žádné chapadlo neviselo ven. Máte na to celé dopoledne.

5.  Zapomeňte na sportovní vůz a kupte si kombik. A nemyslete si, že s ním budete moct parkovat před domem. Rodinnými auty se totiž majitele nemůžou moc chlubit. Chcete-li vědět, jak bude vypadat, kupte kornout čokoládové zmrzliny a položte ho do přihrádky pod přístrojovou desku. Pak do přehrávače strčte mincí, roztlučte rodinné balení čokoládových sušenek a drobty vysypte na zadní sedadlo. Nakonec přejeďte kapotu po obou stranách hráběmi. To by snad stačilo.

6.  Nácvik na procházku: Oblečte se a půl hodiny čekejte před záchodem. Potom vyjděte před domovní dveře, ale hned nato se vraťte. Totéž zopakujte ještě dvakrát. Pak několikrát jdete k brance a zase zpátky k domů. Nakonec vyjděte na chodník a pět minut se velmi pomalu procházejte. Podrobně prozkoumejte každý vajgl, žvýkačku, papírový kapesníček a mrtvého brouka, které najdete. Občas se pár metrů vraťte, a pak teprve pokračujte dál. Ve chvíli, kdy zvrátíte hlavu a začnete ječet, že už to dál nevydržíte ani minutu, jste připraveni vzít dítko na procházku. Vyjevených sousedů si nevšímejte.

7.  Běžte do supermarketu. Vezměte si s sebou něco, co se podobá předškolnímu dítěti. Ideální je dospělá koza. Plánujete-li víc děti, jedna koza nebude stačit. Obstarejte si nákup na celý týden, aniž byste z nich spustili zrak. Uhraďte všechno, co snědí nebo zničí.

8. Naučte se nazpaměť jména všech postaviček z dětských večerníčků, Křemílkem počínaje a Rumcajsem konce. Až se v koupelně přistihnete, že si zpíváte úvodní melodii rozhlasového večerníčků Hajaja, budete na rodičovství dobře připraveni.

9.  Všechno, co řekněte, minimálně pětkrát zopakujte.

10. Ještě než učiníte konečně rozhodnutí, zajděte na návštěvu k nějakým nešťastníkům, kteří už děti mají. Proberte s nimi chyby, kterých se podle vašeho názoru ve výchově dopustili, a vysvětlete jim, jak by měli postupovat. Nezapomeňte pohovořit o trpělivosti a důsledností, bez nichž žádný rodič ničeho nedosáhne. Navrhněte jim, jak by mohli své ratolesti naučit chodit na nočník, jíst příborem, poslouchat a chodit do postele bez odmlouvání. Vychutnejte si to - bude to totiž naposledy, kdy budete mít na všechno odpověď.

Dost možná,

že to mnozí z vás už znáte,

však to také lítá po internetu pěkně dlouho

- ale -

že je to "opsáno ze života", co?

d@niela

Komentáře (22)

Zobrazit/Skrýt komentáře Už jsem úplně zapomněla, : Míša šíša jak to bylo strašný!!! Díky za připomenutí. Budu si to pamatovat, kdyby se mi náhodou (ale opravdu jen čirou!) vzbouřily ještě nějaký hormóny a dostala bych snad touhu pořídit si na stará kolena mimčo. únor 20, 2008 09:29 jj, miso siso : mura taky taky.... presne stejnymi slovy jsem to chtela okomentovat únor 20, 2008 09:39 Stejně člověk nejdřív zapomene to těžký a nepříjemný, když se jedná o miminko, : Vodoměrka. a zůstane v paměti jen to hezké - první úsměv, první slov, první zoubek a tak... nedávno jsem byla na návštěvě u kamarádky, co má dvouletá dvojčata... a byla to dokonalá antikoncepce... nemít už děti a nevědět, že to tak není vždycky, tak bych asi zůstala bezdětná únor 20, 2008 09:55 člověk by řekl, : alena tečkovaná že je to kolikrát horší, než dát kočce tabletku. Ale to vše ještě není vše.Ještě přijde puberta - a to si pak opravdu užijete. únor 20, 2008 10:18 Kočičkám se teď dávaj tablety? : NČ To jsou nějaký novinky. My jsme to topili v kýblu. únor 20, 2008 10:58 ... : Káča NČ: Obvykle si na monitor neprskám, ale tentokrát si mě opravdu dostal únor 20, 2008 11:15 ale ale, tak strašný to zase nebylo, : Inka dalo se to ukorigovat, neměla jsem ani zalepené záclony, ani zadrobené auto a to zkoumání světa u těch drobečků se zase dá přece pochopit. No a nakonec z toho vyrostly poměrně milí a příjemní lidé, až je to s podivem. A já si zas velice vážím sama sebe, že jsem těch 20 let ve zdraví přežila nejen já, ale i mé děti. No myslím, že tenhle nahoře popisovaný věk je ještě roztomilý, pokud by měla být popsaná tímto způsobem puberta, asi by valná většina lidí po přečtení zůstala bezdětná. únor 20, 2008 11:37 No Inko, : alena tečkovaná I kdyby byla - (myslím takto naturalisticky popsaná puberta), většina lidí by si tak jako tak myslela, že je to nějaká legrace - a bylo by příliš pozdě, až by zjistila (ta většina lidí) , že to zdaleka legrace nebyla. únor 20, 2008 11:44 jéje, to by bylo zajímavý - : ivanka co takhle zkusit napsat desatero pro rodiče puberťáků? únor 20, 2008 12:16 ... : mura pokud by měla být popsaná tímto způsobem puberta, asi by valná většina lidí po přečtení zůstala bezdětná jak rika moje kamaradka: no, v 15ti je na potrat trosicku pozde únor 20, 2008 12:25 no průběh puberty jsem nesla mnohem hůře : Inka zvlášť proto, že jsem na ně zůstala sama. Vzpomínám si jak mi synek při jakémsi výčtu výčitek ve 14 letech přitakával lehkým repováním, nebo diskuse o naprosté nevhodnosti kouření marjány, kdy na mě mý puberťáci koukali jako, že jsem z minulého století nebo co, že je to vlastně normálka o pircingu ani nemluvě. Tak jsem na zdůraznění této diskuze, vytáhla test na marihuanu a s důrazným upozorněním, že jestli bude pozitvní, tak jdou na odvykaču na tu nejtvrdší co tady najdu a nebude mi to ani trošku líto. A pro jistotu jsem dohodla s kamarádkou exkursi v diagosťáku, kam dováželi zfetovaný mladiství. A když už šlo do tuhýho, tak jsem nelenila a navzdory jejich převaze jak váhové tak výškové jsem o ně občas přerazila, dřevěné ramínko, deštník či cokoliv co mě padlo v tu chvíli do ruky (och jak jsem v tu chvíli blahořečila tomu, že jsem vyrostla mezi klukama). Vždy to zabralo a velmi rychle pochopily kdo je doma šéfem!!!! Jo v Americe by mi dali čočku!!!!! únor 20, 2008 12:30 tak tak, : bb miminka i batolata jsou občas únvaná, ale aspoň sladká roztomilá, kdežto puboši jsou často únavní a vždy bez bonusů to 195centimetrové stvoření, co babičce švitořící do telefonu svému nejmilejšímu vnoučkovi na otázku Jak se máš, co právě děláš? Odpoví "docela dobře, dík...a právě teď telefonuju...s tebou", to je všechno dohromady je ne cukrouš únor 20, 2008 14:27 Inko, : Aknela, myslím, že tví puberťáci museli být hodní a nezkažení holoubkové. Jestli se totiž nechali zastrašit odvykačkou z marihuany, tak o drogách skutečně neměli ani potuchy i bez tvé intervence. Docela mě rozesmála představa jak rveš své teenagery na odvykání po pozitivním marihuanovém testu únor 20, 2008 20:10 ... : bb no, to mě taky akorát já si myslím, Aknelo, že o drogách Inčiny děti právě potuchy měly a víc než maminka, proto se nenechaly zviklat a zůstaly jen u ochutnání marjánky, aby věděly o co jde a že to vlastně ani nemusej... My zvolili taky cestu odstrašovací, ale trošku jinou, dost brzy viděly několik syrových dokumentů a instruktážních videí, předtím samozřejmě dostaly k přečtení Memento a My děti ze stanice ZOO, s lhostejně vyslovenou poznámkou, že autoři stejně asi nevěděli co píšou, nebo zafungovala cenzura, takže napsali úplnej čajíček, tudíž výhružkám odvykačkou by se z plna hrdla zasmály, ale nějak se podařilo, že si k tomu vytvořili dost silný odpor, tedy k té představě, jak by dopadli. Plus asi to, že jak Inky tak naše potomstvo má jednak jiné zábavy a jednak oporu a zastání, že můžou přijít ať se děje co se děje a bez dlouhých kázání se nejdřív řeší problém. únor 20, 2008 20:22 jo já měla holky takovou paniku : Inka kuk aby se mi ta výchova nevymkla z rukou, to si nikdo nedovede představit, když jsi na to sám únor 20, 2008 20:56 Inko, fakt dovede : Eva Mívala jsem také staženou občas p*dku A bb, "cukrouš je skvělý , taky vedli úplně stejné hovory po telefonu s babičkama Děs běs. únor 20, 2008 21:19 dovedu : Alena Puntíkovaná byla jsem na tom tenkrát stejně únor 20, 2008 21:36 Ma dcera byla od narozeni andilek, : Alena P.-H. nikdy neplakala, spala od prvniho dne celou noc, s malou prestavkou na mlicko. Pak jak rostla chovala se dycinky vzorne, ucila se sama a vyborne, uklizela si pokojik, chtela mi pomahat s domacnosti, proste andel. A ja jsem brala za samozrejme, ze to ja, jeji matka proste vim co delam a jsem rozeny pedagog. Pak ale presnoc uderila puberta a ja pocitila svoji pychu, ktera predchazi pad...stala se z ni pubertacka...a ja byla na pokraji propasti. Ac jsem studovala vsechny mozne publikace jak na pubertaky - zadna taktika nepomahala. Delala vsechno, o cem vedela ze se mi nelibi a vychutnavala si to. A asi mnoho z vas zna ten pohled:"Jak takovahle dokonala a inteligentni mlada zena mohla mit takoveto rodice, potazmo matku?" A ja se citila absolutne neschopna a znicena, hlavne kdyz jeji kamaradky chodili na navstevu a byly tak mile...kde ja jenom delam chybu? Az se mne jednou maminka jedne z nich zeptala, jakpak to delam, ze ma dcera je vzdycky tak mila a ne tak hubata jak ta jeji pubertalni dcera. A tak jsme se zasmaly a mely obe trosicku lepsi pocit, aspon na chvilku. Nastesti uz je z ni dvacitka...a obcas to dokonce vypada, ze z ni roste normalni zenska a ze si dokonce muzeme i rozumet. Ale tech par pubertalnich roku...jo, to bylo neco. únor 21, 2008 02:33 hahahaha - mám kamarádku, která je umělkyně : Alena Puntíkovaná a je to takové něžná, krásná a éterická bytost. V životě by nevyslovila sprosté slovo a stále vypadá jak víla. A má dceru, která je stejně nadaná, něžná a krásná a je stejně stará jako již zmíněný můj syn - nyní šermíř. Jeho puberta byla skutečně výživná. Já ubohá samoživitelka jsem mu za krvavé peníze (za cenu toho, že budu stejný zimník nosit šestnáctý rok)n koupila džíny a on je úplně rozřezal a s těmi dírami je nosil. Babička mu koupila džínovou bundu ze které okamžitě urval rukávy a vyšil si na záda nápis "Metallica". Kdo měl doma chlapce v pubertě - ví o čem mluvím. No a v tomto období temna jsem v krámě potkala tu kamarádku a ta řekla:"Včera jsme byly s mladou na plese a byl tam váš Mirek." V tu ránu se mi udělalo mdlo a tak jsem jen zasípala"A co proved?" A kamarádka odpověděla, že nic, naopak, že se s dcerkou shodly, že Mirek tam byl nejhezčí, nejelegantnější a nejlépe vychovaný, ze všech tanečníků. Údajně byl velice vtipný a celý večer je báječně bavil. Asi je to prostě taqkový zákon, že se tyhle tvrdý rebelové mimo domov chovají jak ovečky. Mirkovi kamarádi mi taky přišli roztomilí a slušně vychovaní - možná by to zas překvapilo JEJICH rodiče. únor 21, 2008 04:53 Hm, pěkně se to čte : wendy ale Desatero pro puberťáky (nebo proti puberťákům?) by stejně bylo na dvě věci...každý si to zkrátka musí nějak odbýt. Je ale fakt, že já z toho vybruslila lehce, Michal byl buďto ve škole, nebo na atletice, nebo za holkama (v tančírně nebo na návštěvě u jejich rodičů, maminky jeho dívek mi ho vykrmovaly) takže jeho puberta a post pubertální stav proběhl jaksi nepozorovaně. Obdivuju všechny ty, které své ratolesti v tom jejich telecím věku neutopili v kýblu.... únor 21, 2008 08:56 no já vzpomínám, : Inka že v době puberty mé dcery, jsem se vídala na třídních schůzkách s Lornou Vančurovou, dcera chodila s jejíma čtyřčatama do třídy. Byla pro mě velkou psychickou podporou a takovým příkladem. Byla sama na pět dětí, staršího syna Matěje a pak čtyřčata Anička, Vojta, Matěj a Lukáš. Měli mrak enegrie a byli hodně svérázní a každý byl úplně jiný. Jednou jsem jí potkala a říkám jí: tak co jak zvládáš tu pubertu? A ona mi říká, co chceš slyšet: oni vědi, že me nemůžou utrápit, protože nikoho jiného nemají, kdo by se o ně staral. Tak mě vždy nechávají nadechnout. únor 21, 2008 11:51 Kudlí : Perda to mi nedělej. Manžel se mi teď shání pytel s fazolema, meloun a chobotnici, abych si to prý dobře rozmyslela únor 22, 2008 11:46

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment