Milá Kudlanko, sice jsem si hodně hodně moc četla ve všech těch zdejších příbězích, ale stále jsem pro sebe nějakou radu nenašla. Mám malé sebevědomí, jsem sama, nelíbím se sama sobě, mám pocit, že jsem na světě absolutně nulová, zbytečná. Hodně ráda bych si našla někoho, s kým bych si mohla povídat, ale doposud se mi to nepovedlo. .
Už v mládí kolem mne byly samé úspěšnější kamarádky, chodily na rande, kupovaly si hezké věci, dělaly zajímavou práci - a já jsem stále jen taková myš. Když jsme někam šly, tak já dělala vždycky jen toho do počtu, křena. Nejsem panna, tak zlé to zas není, ale nějak se mi nepodařilo toho "pravého" - ale ani levého - najít. Toho levého bych snad našla, ale k tomu mi zas chybí trošku větší hloupost, to uznávám. Tak si hodně čtu, učím se a nakonec je mi to ještě na škodu. Určitě bych si měla o čem povídat, jen není s kým. Ti, se kterými bych ráda byla, by určitě ani nenapadlo být se mnou. Problém. Navenek asi působím dobře, práci odvádím taky dobře, dalo by se říct, že jsem "v práci oblíbená", ale určitě by nikoho z mých spolupracovníků ani nenapadlo mě pozvat na kafe. Průšvih také je, že bydlím v poměrně malém místě, takže je tu opravdu těžké si někoho k sobě najít. Ti, co by ke mně pasovali, jsou buď už ženatí, nebo ještě ženatí. A já rozhodně nikoho rozvádět nehodlám. On by se taky kvůli mě nikdo nerováděl, to je veselé, to by mě nikdy nenapadlo. Zkoušela jsem různé seznamky, ale muži většinou chtějí nějaké atraktivní ženy, kterým spíš odpustí nějakou tu hloupost než to, že má tlustá lýtka. Od dětství jsem byla takové ošklivé káčátko, jenže se ze mne nevyklubala pěkná labuť, jen taková ošklivější kachna... Tak jsem si postěžovala a jdu zas pracovat. Nevím, jestli pro mne najdeš radu. Jen mi neříkej aerobik, kadeřníka, pejska a podobně. Cvičit jsem chodila, snažím se nevypadat přímo odpudivě, ale opravdu, z myši missku neudělám. Beata
|