 Nemám ani tak žádost o radu, jako spíš bych ráda vaši odpověď na otázku, zda jsem já ta špatná. Jedná se mi o mého dědu. On je typický patriarcha naší rodiny. Všichni se ho bojí, všichni ho poslouchají, co řekne on, to je zákon. Cokoli rozhodne on, to se musí dodržet. Je drsný, tvrdý, nesmlouvavý a krutý. Jsem přesvědčená, že svým jednáním utýral moji babičku k smrti, a jeho nová manželka k tomu nejspíš nemá už moc daleko. Tedy ne, že by umřela, ale je fakt jednoznačně a dlouhodobě smutná, skleslá.
Náš děda je rasista, sexista, na vše má jasný názor,
vše ví nejlépe, jen jeho názor je jediný dobrý, žádná diskuze není připuštěna,
něco mu zdůvodňovat nemá smysl. Ostatní členové rodiny to jednoduše berou tak,
jak to je, a dělají vše podle něj. Prostě všichni jsme jeho podřízení. Řeklo by
se, že on je jediný dominantní, a všichni jsme submisivní. Nechápu to.
Já ním přicházím do styku, jen když absolutně není
vyhnutí a musím. Když ho ale poslouchám, mám sto chutí se s ním začít hádat. Ne
přímo hádat, ale třeba mu ukázat jiné názory, argumenty, důkazy. Doposud jsem tiše
seděla, a byla hodná holka. Jako všichni ostatní. On totiž, pokud by se
náhodou někdo proti němu postavil, dovede být setsakra zlý a mstivý.
A tak si říkám: mám to tak dělat dál? Nebo mám úplně
přestat se s ním stýkat? Nesnáším každou minutu v jeho přítomnosti, ale rodiče
ho poslouchají a když si jen doma trochu postěžuju, tak mi sebemenší protest
zakážou. Ano, všichni ostatní skáčou, jak on píská. Asi si říkáte, proč to je? Ano, děda má velké peníze a velkou firmu, ve
které jsou téměř všichni nějak zainteresováni, nebo zaměstnáni. A tak se
všichni bojí.
Mám možnosti jen dvě: buď odejít od rodiny, nebo „držet
krok a pusu“. Když já ale nechci odejít, a nechci, aby kvůli mému případnému „vzbouření“
trpěli i ostatní. Tak co teď?
ALENA
|
Takže poslechni Mílu vo kousek vejš a pokud se chceš vzepřít, vybuduj si napřed na dědovi zcela ekonomicky a logisticky nezávislou existenci. Protože až mu začneš předkládat svoje "pravdy a důkazy", i když budou sebepravdivější, nemáš naprosto žádnou možnost ho přimět na cokoli změnit názor. Starý lidi už názory neměněj vůbec a nikdy (mladší taky jen velmi zřídka a nevochotně 
