O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PO TŘICÍTCE BY SE NAROZENINY ASI NEMĚLY SLAVIT... PDF Tisk E-mail
Sobota, 26 říjen 2019
Vzpomínám si na svou maminku milovanou, která, když jsem ji pak (už coby dávno dospělá a bohužel i bez ní) hodnotila, byla velice převelice svérázná dáma. Byla krásná a vydrželo jí to hodně dlouho. Asi 170, štíhlá s ženskými tvary, měla nádherné dlouhé nohy a přepychové mírně vlnité husté vlasy. Byla nesmírně podobná herečce Ritě Hayworth, ale co jí to bylo platné, když žila v tak špatné době...

 

 

 

 

Její manžel, můj táta, byl neskutečný šoumen. Byl králem tanečních parketů, a fakt si to užíval. Povoláním restaurátor, druhým fládrista, a po převratu malíř pokojů a lakýrník. Táta se svou partnerkou, mou mámou, vyhrával všechny možné taneční soutěže, byl Mistr společenského tance, a nejspíš se pro manželství moc nehodil.

 

I když nemohl dělat oficiálně svoje povolání, protože nebyl správného politického vyznání, dělal ho pro tehdejší „špičku“ stále, ovšem za plat malíře pokojů. Doma byl jednou za týden i méně, protože ho posílali pracovně „od čerta k ďáblu“.

 

Takže – všechno bylo nakonec na mámě… Teprve později jsem si uvědomila, jak byla výjimečná. Jak zvládla všechno možné a navrch ještě levou zadní i to nemožné. Vždy chodila modelově oblékaná (všechno její dílo), což jí její vrstevnice nedovedly odpustit. Ale stále ji houfně navštěvovaly, protože moje maminka milovaná zvládla i rady pro každou z nich a pro každou situaci.

Jak ona ten život uměla žít… A já si opravdu až o hodně let později uvědomila, jak nesmírně silnou musela mít vůli, a odhodlání, vydržet, nepokořit se…

 

Pamatuju se, že jsem se jí jednou, jako studentka prvního stupně základní školy, zeptala, kolik jí je, jak je stará, a ona mi s úsměvem odpověděla: „Osmatřicet, Dadlinko.“ A to jí vydrželo setsakra dlouho… Tenkrát se nevyplňovaly všemožné dotazníky, nic, a proč zkoumat rodiče? Takže teprve, když jí bylo nějak dost přes padesát, tak jednou, jen tak, při pohledu do zrcadla, s trochu rozpustilým úsměvem odtušila: „No, už mi asi bude ke čtyřicítce..“

 

Dala mi krásné dětství.

Skoro všechno jsme dělaly spolu: třeba jsme myly okna; v našem tehdejším bytě to byla velká skleněná stěna přes dva pokoje, téměř od podlahy po strop, a ještě okna dvojitá, rozkládací, obrovské rámy, tedy jak se říká, dřina pro vraha, a máma to dělala se zpěvem. Fakt. Stály jsme na žebříku, myly, a zpívaly.

Naše ulice byla docela zajímavá, bydlelo tam plno fajn lidí. Například přímo přes ulici jedna operní zpěvačka. Máma spustila nějakou hezkou národní, já přidala druhý hlas, a za pár minut vyšla na balkón naproti ona dáma, opřela svou mocnou hruď o zábradlí, a svým hlasem všechno umocnila. Okna vůkol se potichu otvírala….

Celá ulice poslouchala náš „domácí koncert“. Bylo to pro mne úplně běžné, tenkrát. Neumím si představit něco podobného dnes.

 

Při nějakých běžných domácích pracech (žehlení, příprava prádla na mandl, štupování děravých ponožek, pečení cukroví atd. atd.) máma pouštěla z gramofonových desek koncerty. A k tomu mi vyprávěla děj. Milovala jsem například Beethovenovu Pastorální symfonii, protože jsem při ní viděla to, co mi svou fantazií máma k ní přikreslila. Chodily jsme pak spolu dlouhá léta na koncerty.

 

Byla nesmírně chytrá a nesmírně šikovná. Co asi všechno by mohla dokázat, kdyby měla možnost…

 

Na ni si vzpomínám dnes, kdy mám narozeniny, kterých ona se nedožila.

 

V době mého narození měla tuberkulozu, zemřela po šedesátce na rakovinu plic. Neměla možnosti, které máme dnes my, které mám dnes já. Ale jsem jí neskutečně vděčná za všechno, co mne kdy naučila. Škoda, že to (do hloubky) člověk opravdu ocení až v pozdějším věku.

Protože jsem v sobotu měla narozeniny, o kterých jsem se nechtěla vůbec zmiňovat, ale ke kterým jsem od tolika z vás dostala úžasné gratulace, jsem dost naměkko. No, skoro nahniličku :- )))

 

Chtěla bych vám všem poděkovat za to, že navštěvujete mou milovanou Kudlanku, která mi splnila jeden můj dávný sen… Pracovala jsem totiž kdysi v jedné redakci, a – stejně jako je to asi vždy, snad za každého režimu – musela jsem psát články vlastně „pro šéfa“, tedy takové a tak, aby to on schválil.

 

Tehdy jsem si nesmírně přála, abych jednou mohla psát a publikovat to, co JÁ uznám za vhodné, co si myslím že je správné. Nojo, taky svým způsobem megalomanství, chápu… Ale těší mne hledat zajímavosti a předkládat vám je k posouzení, k pobavení, k zamyšlení.

 

 

Snad se mi to trošku daří,

i když především díky vám,

mým drahým dopisovatelům, autorům, čtenářům, komentátorům.

 

Tak se mějte fajn,

A já si jdu dát kafe…

 

d@niela

 

 

Komentáře (3)add feed
... : *deeres*
Krásné vzpomínání na maminu. Já sice neměla narozky, ale blíží se rychlým tempem Dušičky, tak jsem obcházela hroby, abych je uklidila, nazdobila a zapálila za všechny nějakou tu svíčku. Také jsem vzpomínala. Na svojí mámu, která se narodila hodně starým rodičům a když se vdala, tak manžel jí po pár letech zemřel a ona se stala v 36ti letech vdovou se dvěmy holkama a měla se co ohánět. Celý život se proto cítila ublížená. Ale pocházela z velké rodiny a její věkově dva nejbližší sourozenci neměli děti. Teta Anežka i strejda Jarda byli na rozdíl do mámy smíškové, co nezkazili žádnou srandu a tak mně tak trochu nahrazovali oba rodiče.
Když se narodila dcera, tak teta už nežila, ale strejda jí až do dospělosti nahrazoval chybějícího dědečka. Dodnes ze mne láme, abych jí vyprávěla o něm jeho hrdinské kousky a protože byl nejenom komik, ale i dobrodruh, tak je pořád co vyprávět.


říjen 27, 2019 09:13
... : doktor
Danielko děkuji za nádherné vzpomínání.Dnes v den výročí naší republiky ( i když poněkud jiné než o jakou bojoval TGM ) jsem se byl poklonit mým rodičům,poklonit se jejich památce a poděkovat za vše co pro mne udělali.
říjen 28, 2019 12:38
... : klara789
Danielo, taky gratuluju, ještě jednou.
Tohle jsi napsala moc hezky, až jsem si musela vzpomínat moc na svou mámu, taky maminku milovanou. Díáky.
říjen 30, 2019 15:44
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]