 Vážení, mám takovou velkou nepříjemnost, se kterou si vůbec nevím rady. Před třemi lety se náš syn oženil s Petrou. Petra je krásná, milá, chytrá, ale… No, vysvětlím. Pár měsíců po jejich svatbě jsme s manželem jeli na dovolenou a požádali syna, aby nám chodlil zalívat kytky, a vůbec pro kontrolu, kdyby se něco stalo. Jenže stalo se, že Petra k nám šla jednou sama a tak trošku nás vykradla. Vzala několik drahých, a pro nás sentimentálních věcí, a my nemáme tušení, co s nimi udělala, protože ona to popírá a tvrdí, že to ona nebyla a nesmírně se rozčiluje.
Jenže
my si jsme úplně jisti, že to byla ona. Sousedka jí viděla, jak k nám sama
vchází do bytu. Ona tvrdila, že tam v naší nepřítomnosti nikdy sama nebyla. Náš
syn se jí samozřejmě zastával, jenže pak našel můj náramek v jejím psacím
stolku, když si tam chtěl vzít nějakou propisku ... Nejprve se zeptal mně, jestli jsem jí ho dala - já z toho byla celá na větvi.... A tím to vlastně začalo. Ona mu samozřejmě všechno
popřela, řekla, že jsem to udělala já, že jsem jí to tam strčila, když jsem u
nich byla, abych je znesvářila.
A
jak jsem se o tom s manželem bavila, on řekl, že se ho ptala i naše dcera, že
se jí něco ztratilo … A dali jsme si dohromady, že to bylo nějak v době, kdy u
ní byli syn s Petrou na návštěvě. Prostě když se člověk na něco začne
soustředit, objeví se víc důkazů a z podezření se stane jistota. Všichni jsme
se shodli, že to byla Petra. Ale když jsme pak při další návštěvě Petru konfrontovali,
tak vše popřela a řekla, že s námi už nikdy nebude mluvit, ani k nám už nikdy
ani nevkročí. Takže nakonec je to takové neurčité, oni k nám nejdou, my k nim
taky ne, jen k nám chodí smutný syn.
On
ji stále miluje, jsou stále manželé, a já vidím, jak ho to ničí. Děti nemají,
Petra je jeho celý život. Proto bych se chtěla zeptat vás o radu - máme ji
znovu začít zvát, jen abychom udělali synovi radost, nebo to máme nechat plavat
a doufat, že se syn s celou situací nějak smíří?
Marie
|
