Ministryně financí představila nedávno dluhopis republiky. Navrhla ho občanům jako super dárek na vánoce. Místo třeba ponožek, říkala. OK, pojďme se na ten dluhopis trochu podívat. Investovat můžete od 1.000 Kč. Ale dejme tomu, že se plácnete více přes kapsu a koupíte si dluhopis za 10.000 Kč. Za založení účtu zaplatíte poplatek 250 Kč. Aby vám pod tím stromečkem skutečně něco leželo, tak si musíte také nechat ten dluhopis vytisknout - to stojí také 250 Kč.

Vláda včera vyhlásila na 14 dní v celé České republice nouzový stav kvůli epidemii covidu-19. Nový stav nouze potrvá do 28. února. „Pro podnikatele se nic nemění, jedou ve stejném režimu jako doposud, stejně tak vládní opatření týkající se aktivit pro volný čas či kultury dál platí“, uvedl po mimořádném jednání vlády vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček.

K sepsání těchto několika PROČ, otázek, na které jsem dosud nenašel nikde a od nikoho odpověď, mne přivedlo množství článků, které jsem o svinstvu jménom kovid, přečetl. První informací bylo zjištění, že to pochází z Číny, od netopýrů. Budiž. Jedná se tedy o přírodní vir, který se dostal mezi lid neutěšenou hygienickou situací na wu–chuanské tržnici, kde se nelegálně prodávala zvířata včetně plodů moře.

Už mě ty bombastický zprávy skutečně derou: "Babiš při očkování předběhl stařenku!" Nebo: "Vláda nezajistila dostatek očkovacích center a proto se nemůže očkování rozjet!" Je toho z řad opozice denně k slyšení a ke čtení na desítky. Připomíná mi to situaci z povídky Š plus G o jízdě tramvají, kde nějaká nastoupivší bába řve: "To je mládež, starýho člověka sednout nepustí a nepustí." Na námitku mladíka, že k sezení je kolem volnýho místa dost, oponuje: "Ale kdyby místa dost nebylo, stejně nepustí a nepustí."

No, asi jen málokdo z častějších návštěvnic a návštěvníků nepostřehl, že občas pauzíruju, respektive na kudle nic nového není. Psala jsem už v minulém skuhrání, že jsem poslední dobou dost mimo, a tak bych vás chtěla poprosit o nějaký ten návod, jak se z té depky dostat. Tedy, já relativně normálně funguju, jen občas se mi do cesty přimotá nějaká ta "žába", a já nejsem dost dlouho schopna ji sblajznout... V mém současném případě se jedná spíš o plno ropuch.

ANEB - O PRACHY JDE AŽ V PRVNÍ ŘADĚ ...  Takové situaci se někdy říká "cochcárna" - prostě si děláme "co chcem". Jenže, už ani bych se nedivila, kdyby například na nějakém covidovém oddělení sestřičkám a doktorům hráblo, svlékli ty příšerné mundury, zalezli do nějaké volné cimry a tam se zhulákali... Určitě by jim všichni ti demonstranti blaženě tleskali... Přeci není nad pořádnou párty... Co na tom, že o kus dál se někdo zrovna dusí, že za chvíli už to bude "mít za sebou"?

Čekají nás všední dny i dny svátečnější; jen tak fofrem si připomínám Valentýna, 1. Máj, Velikonoce, svátky, narozeniny… Jsem zvědavá, jaké budou – ty dny, co nás čekají - a hlavně, jak my sami budem letos vypadat. Tak si totiž myslím, že by nám patřilo trochu zhubnout. Zalezlí před covidem mnozí obtloustli, což není moc pro zdraví přínosné, slušela by nám fazóna, jaká byla např. v době poválečné.