Hned na začátku musím říct, že jsem duchna, čili důchodce; ovaroid, čili volič M. Zemana; koblihář, čili volič A. Babiše; a vopíchanec, čili nositel tří dávek mRNA. Když jsem to tady teď takhle shrnul, skoro se vošklivim sám sobě. Takže, ač jsem ovaroidem, to, co se děje teď v Lánech a v souvislosti s tím i v médiích, to mi už skutečně leze na nerv.

Všichni - zcela jistě - chceme vypadat dobře. Nemyslím tím, že bychom toužili se neustále čančat a šlechtit, ale pochybuju o tom, že být špinavý, smradlavý a zapocený je pro někoho životní plán. Chci vypadat dobře. Nechci vypadat na mých blížících se padesát. Vyloženě však pohrdám lidmi, co musí mít ve všem jen značkové výrobky, shání všemožné a předrahé přípravky, co zaručeně zastaví věk - ale snažím se vypadat dobře, tedy v mezích zdraví – a hlavně - mých - možností.

Byli jsme svědky způsobu voleb, který od listopadu 1989 poprvé nereprezentuje vůli voličů, ale zpochybňuje demokratický status sněmovny. Jak? Jednak je tu přes milion voličů, kteří ztratili svoje hlasy volbou stran, které nepřesáhly 5%. Dále je tu volba koalic, která uvedla skalní příznivce některých stran do rozpaků a donutila je volit koalici, byť s některými koaličními partnery nemuseli souhlasit.Vytváření koalic je samo od sebe nedemokratický prvek, to jsme poznali v tzv. Národní frontě v poválečné Československé republice, kterou využili komunisté k uchopení moci. Divím se, že taková možnost ještě dnes existuje!

JSEM OPRAVDU MOC RÁDA, že se veškeré komentáře obejdou bez nějakých zbytečných vulgarit, které jsou už téměř všude běžné. Ano, opravdu se dá říct všechno slušně, jde pevně hájit svůj názor, oponovat názoru ostatních - a přitom si zachovat slušnost. A - jak tak na to stále myslím, došlo mi, že "ano, máme absolutní právo se svým tělem dělat co chceme, pokud nebudeme ohrožovat druhé".

Volala mi jedna kamarádka, která chodí ke stejné paní doktorce jako já. Dost možná si pamatujete, jak jsem vám popisovala, co má drahá praktická doktorka vyváděla, když jsem přišla do ordinace s tím, že jsem asi nastydlá. No, stálo to za to. Mj., když jsem si tedy poté odbyla otestování a ona dostala potvrzení, že jsem coviduprostá, tak jsem  dostala doporučení, co si mám v lékárně opatřit a že tedy týden nikam moc nechodit. Ale zpátky k té kamarádce. Zarazila mne dotazem, jestli nevím, jak se pozná, pokud někdo uloví deltu.

Jsou místa, kde lidé ohluchnou a oněmí. Jistě jste si toho také všimli. A není to žádnou nemocí. Přijdete do čekárny u doktora, nota bene plné lidí, a pozdravíte. Nic. Ticho. Polovina přítomných dělá, že je hluchá a ta druhá na vás bude hledět jak na Marťana. Nejsem zas tak úplně stará, abych od lidí požadovala nějaké dávno zapomenuté zvyky, ale odpovědět na pozdrav snad ještě je normální, ne? Myslíte, že toho chci moc?

Tak jsem si odpoledne na vycházce sepesem listovala facebookem. A dostala jsem se nějak i na stránky Micíkova majitele. No, a dočetla jsem se, že jednak jde do tisku jeho knížka rozhovorů s macíkem Micíkem, druhak, což mne už vůbec nepotěšilo, prognozy vývoje našeho českého snažení o zvládnutí pandemie.  (Tady by mělo následovat pár řádek docela vulgárních slov. Ne na adresu pana profesora Flegra, ale vůči našim úžasným představitelům.)