Kandidáta na prezidenta Andreje Babiše pět dní před prvním kolem voleb soudce Jan Šott zprostil obžaloby v kauze Čapí hnízdo. Babiš je v ní s přestávkami trestně stíhán od roku 2017. Stejně tak soudce zprostil obžaloby bývalou manažerku Agrofertu Janu Nagyovou. „Skutek popsaný v obžalobě není trestným činem,“ uvedl na konci vynesení rozsudku soudce Šott. Babiš by podle posledního průzkumu postoupil do druhého kola prezidentské volby spolu s Petrem Pavlem.

Už mi to přijde trapný. Televize i rádio, od rána do večera, všude plno bombastických úspěchů českýho předsednictví. Už jen ty výrazy "české předsednictví udělalo, zařídilo, dojednalo..." mi vyvolávaj osýpky svou jazykovou nečeskostí. To jako, že to „předsednictví" je nějaká živá bytost, pro jistotu pohlaví neučitýho, nebo to má jako bejt nějaká osoba nebo skupina nebo národ, co něco zařizuje? Nebo co jako? Sorry jako, doteď jsem předsednictví (předsedování) čemukoli bral jako něčí činnost, ne jako podmět. Chce se mi říct, češtino, braň se! Ale nevěřím, že se podobnejm zhovadilostem ubrání.

Takhle nějak pobídne taneční mistr dvě proti sobě stojící řady - na jedné mládenci, na druhé dívky. Vzpomínám na to dnes s úsměvem, ale tenkrát jsem byla ztuhlá strachy, jak to dopadne, jestli se nebudu nějak trapně klátit (šlapala jsem zelí), jestli vůbec pro mne nějaký ten kluk přijde (někdy to byl děs-běs), jestli mi moc nepošlape nohy (vždycky pošlapal) a hlavně: co mi pak všechno cestou domů a doma vyčte máma, která spolu s ostatními maminkami seděla na židli kolem sálu.

Adjektivum „humanitární“ v souvislosti s bombovými nálety připisoval Václavu Havlovi text italského listu La Repubblica. Ten se proti tomu ostře vymezil: „Obskurní pojem ‚humanitární bombardování‘ jsem samozřejmě nejen nevymyslel, ale nikdy ani nepoužil a použít nemohl, neboť mám – troufám si tvrdit – vkus.“ Ale asi tohle spojení některým lidem uvízlo v hlavách, protože se občas objeví názory, že může existovat něco tak neuvěřitelného, jako je „humanitární vedení války“. V mezinárodní politice se jedná výhradně o extrémní nástroj prosazení cílů vojenskými prostředky a silou. NESKUTEČNĚ KRUTOU.

Tak tady zase máme Silvestra a Novej rok. Většinou bude méně chlebíčků, o to víc lacinějšího alkoholu a tím i o to víc vožralejch a bolavejch palicí. Skoro všude veselí na povel, spousta upřímnejch přání, teda od někoho upřímnejch upřímnejch, od jinejch neupřímnejch upřímnejch, jak už to tak je na světě zařízený. Co ale bude určitě, budou ohňostroje, rachejtle, dělbuchy. I to už je tak na světě zařízený.

Sledovala jsem s docela staženým zadním otvorem a hlavně i srdcem, dnešní dost nepříjemné zprávy. NEJSOU LÉKY. Tedy, abych zas nepřeháněla - nejsou léky na současné chcípavky, nejsou léky jak pro dospělé, tak pro mrňata. A že to prý bude trvat jen krátce.. Jenže, když má někdo doma doruda rozpálené dítě, případně sotva dýchající mámu, tak si zcela jistě neříká - ok, to se vydr, to přejde... Ono to totiž může přejít i velice špatně. Nejhorší na věci je, že ty staré bábiny rady už jsou většinou zapomenuty...

Nebylo to přímo na Nilu a připadá mi to jak včera. Ale ono už to od úmrtí manželky a dcery Petra Kramného bude deset let. Otřáslo to tenkrát celou naší veřejností. Ze začátku to vypadalo na otravu jídlem, pak na vraždu jedem. Všechno důsledně mlžený egyptskejma vyšetřovatelema, včetně důsledný likvidace některých tělesných orgánů mrtvejch nešťastnic, takže z ostatků, který se pak dostaly do Česka, nedokázali lékaři otravu jedem ani prokázat ani vyloučit.