Milá Kudlanko, nedávno jsem byla na návštěvě u sestry. Byla dost přepadlá, a když jsem se zeptala, o co běží, tak mi při kafi prozradila, že bude babičkou. Babičkou ve dvaačtyřiceti! Její "téměř" sedmnáctiletá holčička, která stále ještě vypadá, že neoblomně věří na čápa, je teď už v pátém měsíci. Sestra se o tom nadělení dozvěděla vlastně náhodou, když před měsícem uviděla u ní na monitoru rozepsaný dopis pro její třídní:

Šéfové královské nebo státní kasy někdy přímo překypují kreativitou, pokud se jedná o různorodost daní, kterými zatížit milé obyvatelstvo svých lidí. Když země nemá prostředky, jako obvykle se nejdřív uvažuje nad tím, co ještě lze zdanit. Minulost ukázala, že v tomto ohledu se vždy najde možností opravdu spousta. O přítomnosti ani nemluvě … Ale teď sáhneme trochu do dob dávnějších. Například, když se car Petr I. Velký vrátil koncem 17. století z velké poznávací cesty po Evropě, zavedl ve své zemi několik novinek.

No, když nepřijdou shora příkazy, je nutný řídit se vlastní hlavou. Což jest pro naše význačné politiky a další veřejně činný osoby problém. Ne, že by byl neřešitelnej, to oni si zase poraděj, jsou to přeci VIP (very impotent persons), hlavně teda mentálně very impotent. Takže, nemajíce pokynů shůry, řeší problémy tak, jak předpokládají, že by jim asi mohlo bejt shůry nařízeno, kdyby bylo nařízeno. Vznikají tak situace až srandovní, kdyby nebyly tak strašně, strašně ubohý. Stejně ubohý je pak i zdůvodňování rozhodnutí v různejch rozhovorech.

Samotnou mě už po prvním kole prezidentských voleb překvapila velmi vysmátá a nepříliš rétoricky zdatná slečna, která se ujala slova na pódiu ve volebním štábu Petra Pavla. Byla přesným opakem nově zvoleného prezidenta. Nevyzařoval z ní řád ani klid. Její rétorika ani intonace hlasu není podle mého názoru hodna prezidentské mluvčí, stejně tak jako komentování situací nebo neschopnost ovládat vlastní emoce.

Náš pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek minulý týden oficiálně slíbil, že do tuzemských lékáren dorazí do začátku října 130 tisíc balení penicilinu s tím, že to bude dostatečná rezerva. Jenže - takové dodávky ve slíbeném termínu jsou – podle těch, kteří to skutečně zajišťují (výrobci, distributoři), velmi málo pravděpodobné. Zhruba sto tisíc krabiček by museli obstarat výrobci, kteří nahlásili až do září přerušení dodávek…

Vážení, nevím, proč běžně nadáváte na milenky. Můj tatínek byl ženatý a měl dvě děti, které miluje dodnes a ony jeho. Jen žil se ženou, která se mu "pelešila", a nedokázala pochopit, že z platu mladé rodiny si nemohou pořídit hned vše.Tatínek tenkrát tu jejich krizi řešil častými útěky do hospod a pitím. Dětem se ale (co vím z vyprávění i od nich) vždy věnoval a zahrnoval je láskou. Pak přišla na scénu moje maminka…

Tak nějak by mohl znít název detektivního románu, kdyby to opět nebyla realita, která se vyvíjela poněkud nečekaným směrem. Bylo 00:05 ráno, když nás kontaktovalo operační středisko Policie s tím, že ve městě Kynšperk byl nalezen uvázaný pes u zatopeného dolu. Vedle psa dámské červené boty, a pes stále štěká na hladinu. S vysokou pravděpodobností by se tak mohlo jednat o utonulou osobu. Je třeba se zaprvé postarat o psa a za druhé pokusit se z čipu zjistit informace o majiteli, aby bylo zřejmé, po kom se vlastně pátrá.