Každý z vás, kdo pracuje ve službách, mi dá za pravdu, že práce se zákazníky je psychicky velmi náročná. Plnit neuvěřitelná, či nerealizovatelná přání zákazníků je našim denním chlebem a úsměvné příhody na toto téma jsou nevyčerpatelné. Zvláštní kategorii pak činí zákazníci z gastronomie a pohostinství. Tento druh je natolik nápaditý a vynalézavý, že není divu, že většina zaměstnanců z gastronomie končí v protialkoholní léčebně.

Je večer, a jak jsem tak poslouchala dnešní zprávy, tak se snad nic moc špatného nestalo. Pochopitelně, že tím myslím nějaké ty větší průšvihy, jinak to, co se děje každodenně, tedy různé bouračky, kriminální průšvihy či čekaná i nečekaná úmrtí, to počítat nemůžeme, protože to všechno patří k běžnému životu. Když to tak píšu, uvědomuju si známý citát: když zemře jeden dva lidé, je to tragédie, když jich zemře několik desítek či stovek, tak je to už statistický údaj. Mj. autorem je německý spisovatel Kurt Tucholsky, také to jednou připisovali Stalinovi.

Psal se rok 1977, a to jsme byli již čtyři. Pepa, Alenka a dva synci, Marek a Jiří. Starost o střechu nad hlavou nás zavála do malé restaurace kousek od Prahy. Když se nejmladší pustil kočárku a začal chodit, přišel za mnou jeden kamarád Petr s neobvyklou prosbou. "Mohli byste se na nějaký čas postarat o našeho pejska?", a než jsem se stačil nadechnout, vyndal z tašky štěně boxera, a že se jmenuje Roby. Roztomilost sama.

Seděla jsem zrovna po delší době na obědě v restauraci. Na zahrádce. Trochu otrávená, že květákový placičky, jediný lowcarb jídlo, který se v širokým okolí dalo sehnat, jsou smažený a ne z trouby. Vopruz. K vedlejšímu stolu přisedla čtyřka chlapců. Mezi 20-30. Okamžitě začali komentovat procházející ženy. Byla to zajímavá sonda, takže jsem zůstala déle, než vyžadovala konzumace placiček ve vyjetém oleji. Čím méně oblečená žena byla, čím víc věcí prosvítalo, tím hlasitější komenty byly.

Stalo se to -  co vám nyní popíšu -  v právě uplynulý pátek, první den adventních trhů v Brně. Obrovské vyhlídkové kolo na Moravském náměstí se totiž sice podle plánů těsně před desátou večerní zastavilo, ale jeho obsluha zapomněla, že má nahoře ještě některé pasažéry; kteří nemohli, jako ti spodní, vystoupit. A bylo… 

Původní informace z úterního podvečera, že na polské území dopadly „ruské rakety“, byla ještě v průběhu noci korigována prohlášením amerického prezidenta Bidena, že rakety „nemusely být vypáleny z Ruska“. Agentura AP dokonce s odvoláním na vysoké zdroje uvedla, že raketu, která v polském příhraničí zmařila dva lidské životy, odpálili Ukrajinci v rámci protiraketové obrany.

Rozhodla jsem se - sice poněkud svérázně - řešit současnou energetickou krizi. Takže hledám jeden kus chlapa, dejme tomu tak kolem 180 - 185 cm výše, žádného hubeňoura, ale ani valibuka. Věku zdravého a života schopného, tak do sedmdesátky maximálně, ale mladší mají přednost.  Soběstačného. Nehodlám nikoho krmit ani přebalovat. O tom, že si svoje životní náklady musí hradit sám, o tom žádná. Schopného běžné komunikace, zvyklého a schopného udržování osobní čistoty.