… a taky léto, podzim, zima… Tento příběh se začal psát před necelými čtyřmi lety. Zrovna jsem se přistěhovala do roztomilé vesničky, kde bydlím dodnes, a po velmi těžkém rozchodu jsem měla nepřekonatelnou averzi na všechno s chromozomem Y. Byla jsem naštvaná na celý svět, zoufalá, bezmocná a neustále jsem si stěžovala na nepředstavitelnou nespravedlnost. Žehrala jsem božstvu, ve které nevěřím, aby mi konečně seslalo trošku štěstí, které ovšem pořád nepřicházelo.

Karkulka se vlastně jmenovala Karolína, ale když si sousedí všimli, že se jí "zapalují lýtka", překřtili ji na Červenou Karkulku. Karkulce se nejvíc líbil myslivecký mládenec Jaromír a neustále přemýšlela, jak to udělat, aby ho 'jako náhodou' potkala. Nabídla se tedy mamince, že navštíví babičku, co bydlí za lesem, a donese něco na košt. Ale máma ji cestu přes les zakázala, vždyť les je plný trampů a to jsou hrozní nadrženci: "Chceš být cestou k babičce desetkrát znásilněná?" To Karkulka nechtěla, chtěla si nechat věneček pro Jaromíra a navíc ti trampíci byli jeden špinavější než druhý.

Nevím jak u vás, ale v naší rodině měla vždy její hlava vyhrazenu jednu zásuvku, ve které mohla schraňovat veškeré své nezbytnosti, ve které nemusela udržovat pořádek, nedostala za to vyhubováno a do níž nikoho jiného ani nenapadlo lézt. Přesto jsme jako děti měly čas od času (většinou za doby nemoci nebo podzimních plískanic, kdy jsme se doma k smrti nudily) dovoleno v té tajuplné zásuvce kramařit, a řeknu vám, že to vždy bylo dobrodružství, které určitě neprožíval žádný archeolog na světě, ba jistě ani objevitel Tutanchamónovy hrobky ne.

Ve Vysokých Tatrách, na chatě Brnčálka, jsem byl tenkrát týden s horolezeckou partou ze Špindlerova Mlýna. První kopec, na který jsem vylezl, byl Kežmarský štít, bylo to drolivé nepříjemné lezení. Vzpomínám, že můj tehdejší lezecký partner byla ženská - Madla Haková. Ta vám byla … Vím, že Madla pak ještě ve věku asi 55 let, (přesný věk nevím) se svou dcerou podnikla v Kanadě hřebenovou zimní túru, jež trvala celé dva měsíce. Nastoupily do hor ve Whistleru a skončily na hranicích Yukonu.

Divím se neustále, čemu všemu jsou lidé schopni věřit. Staletí se věří na nejrůznější čáry a kouzla, energetičtí mágové posílali svou kladnou sílu přes obrazovky televizí, do Lourd chodily a chodí dlouhá procesí, lektvary ze všech možných neuvěřitelných ingrediencí se prodávaly a prodávají, voda se ozařuje, zaříkává, pomocí kamenů harmonizuje… Jen si vzpomeňte na zrůdnosti o vykadění rakoviny po užívání speciálních kapiček… Čím nesmyslnější ptákovina, tím dražší, a bohužel mnoha nešťastníky akceptovaná.

Co jsou narozeniny, to všichni víme - ale znáte všichni slovo "ramen"? A co přesně znamená? Je to polévka - japonské národní jídlo, které si každý připravuje podle svých chutí. Na rozdíl od českých je tato exotická asijská polévka servírována jako hlavní jídlo, podává se jí totiž pořádná mísa a je plná výživných surovin.  Jde o silný vývar s nudlemi, doplněný různými dalšími surovinami, například vajíčkem, masem, zelenou cibulkou, řasou nori, houbami či bambusovými výhonky a případně další ingredience podle vaší chuti a preferencí. Důležité je, aby výsledek byl horký, silně ochucený a vydatný... A TEĎ POZOR - tohle jídlo, které se vaří cca 3 hodiny, připravila moje vnučka Nikol pro svou maminku k narozeninám.

Můj kamarád Milan, když pán Bůh rozdával mužný vzhled, tak šel určitě dvakrát. Je to pěkný chlap. Popisovat jeho vzhled nebudu, nechám to na ženské fantazii. A navíc při rozdávání sexuálního apetitu ve frontě předbíhal a zařadil se do ní znovu, a poté ještě... Obě tyto vlastnosti, pokud jsou koncentrované v těle jednoho muže, jsou neslučitelné se spořádaným manželstvím, to jistě chápete, a když k tomu přidáme ještě velkou touhu po sklenici oroseného piva, tak teprve ne.