Myslím, že si spousta lidí oddechla, když ve všech médiích zaznělo slovo „rozvolnění.“ I Švýcarsko zasáhla ta dobrá novina. Obřadně jsem byla vyzvána doporučeným dopisem, že můj účetnický kurz pokračuje klasickými přednáškami na živo, nikoliv home office, jako doposud. Pro mě to znamenalo vytrhat si obočí, schovat tepláky a vytáhnout podprsenku. Až s dětskou radostí jsem se těšila na první den „do školy,“ kam jsem se musela dopravit vlakem.

Ano, je to už víc jak pár dnů, co jsem na Floridě, ale stále jsem si ještě úplně nezvykla. Jednak je tu o něco tepleji - v průměru kolem třiceti celsiovejch, druhak se neustále musím vymlouvat na to, že jsem už chudinka stará. Zhubla jsem už, mám super tlak a dokonce jsem už zase začala chodit. Tedy ne jen se ploužit bytem, ale dnes mám už za sebou víc jak pět kiláků. A ono to v tom dusnu není jen tak, moji drazí! Pochopitelně, že s Kayou na vodítku. Tady psi na volno nesmějí.

Hodně dlouho psala na pokračování zážitky svého velkého cestování z domova, přes několik dalších států, až do kanadského Yukonu - jmenovalo se to "Za romantikou na Yukon". Její zážitky byly víc než barvité, osud nelehký. Alena, jejíž vyprávění jsme pak společně v následujících pokračováních četli, neměla opravdu život všedně plynoucí. Ostatně, ona sama také nebyla jen tak obyčejná ženská. Patřila od počátku 70. let mezi partu trampských psavců, kteří spolupracovali s brněnským trampským časopisem TULÁK, či na vydávání prvních trampských samizdatů.  

Tak si říkám, že jsem se spíš měla narodit jako truhlář a ještě víc zahrádkář. Tedy, nemyslím tím, že bych se cítila někdy jako to druhé pohlaví, ale asi je neběžné být truhlářkou. To spíš tou zahradnicí.  Snažila jsem si to celý dospělý život nějak vynahrazovat, ale nikdy to nebylo úplně ono. Když byly děti malé, tak jsem pronajala v Černošicích jeden čerstvě dostavěnej domek. Tedy hrubou stavbu, s okolním zakramařeným placem. Po čtyřech letech to byl krásný zařízený domek a perfektní zahrada se skleníkem a dokonce i s dost obsazenou králíkárnou. Nojo, ale školy zavelely, a my se vrátili zpět na Jižák...

Záchranná a odchytová služba pro zvířata, které šéfuje PETR PROKEŠ, sídlí přímo v nádražní budově a na přilehlém pozemku v obci Dalovice. Stanice vznikla z potřeby okamžitého umístění psů, takže není útulkem. Jsou tam však také umísťováni psi ve velmi vážném zdravotním stavu, kteří potřebují nadstandardní péči, kterou běžné útulky poskytnou nemohou. Přečtěte si o jeho zážitku z včerejší noci čarodějnic. O tom, jací jsou někteří lidé mezi námi...

Na dnes mám pro vás něco fakt neběžného!!! Až zas uslyšíte znělku seriálu Vraždy v Midsomeru, tak se zaposlouchejte – hlavní melodii tam hraje nástroj THEREMIN. Nejspíš jste o něm neslyšeli - Je to jediný hudební nástroj, na který se dá hrát, aniž by se ho sólista musel dotýkat, opravdu! Je poměrně snadné naučit se ho ovládat, ale extrémně těžké na něj hrát opravdovou muziku. 

Jedno máme všichni společné – každý z nás byl dítětem. Někdo měl dětství šťastné, někdo méně, ale každý z nás si občas s něčím hrál. A některým to vydrželo i v dospělosti. Svět hraček je světem sám pro sebe. Je to svět nekonečné fantazie, kreativity, a v poslední době také velikým byznysem. S tím nic nenaděláme, protože řečeno slovy klasika – pokrok nezastavíš. Vsadím se s každým z vás, že nejméně v duchu, možná i nahlas, porovnáváme všichni dnešní vymazlené hračky s těmi, které provázely dětstvím nás, věkem už lehce babko- a dědkoidní.