Regionální muzea mají smůlu. Proč? Protože jsou regionální a nejsou v Praze. Návštěvnost se pohybuje kolem 200.000 lidí ročně a někdy ani vybrané vstupné nedokáže pokrýt náklady výstav. Výstava korunovačních klenotů Karla IV. se konala už začátkem roku v muzeu v Jílovém. V Praze by se na vystavené předměty stály několikahodinové fronty. Když jsem tam byla já, tak mimo naší skupinky lidí stejně postižených zvědavostí, tam byl už jenom personál.

V mém životě bez dětí jsem měla jasno. Děti jí zdravě, pestře a s chutí. Díky mně samozřejmě. Je to o důslednosti a budu to mít pod kontrolou. Bude mě to bavit. A děti taky. Užijem si to... Děti mám teď tři. Iluze žádné. Byla jsem na návštěvě u kamarádky, jejíž manžel je kuchař. Ona doma se dvěma dětmi.

Letos v květnu se konal už 9. ročník květnové výzvy „Do práce na kole“. Zapojilo se téměř 20 tisíc lidí z různých měst po celé ČR, rok od roku účast stoupá. I podniků, které se připojují je víc a víc. U nás v práci, pokud se nemýlím, se dalo přihlásit tento rok podruhé. V jednom svém povídání jsem se zmínila, že loni se Honza hecnul a zapojil se taky. Letos jsem se hecla i já. Nešlo mi o kilometry, ale o pravidelnost jízd, o tu totiž v této akci jde především. Prostě nechat auto doma a dopravit se do práce a domů bez zbytečného vytváření oxidu uhličitého.

S narůstajícím počtem vlastních dětí roste i míra vašeho sebevědomí. To, co vám jako prvorodičce přišlo náročné, považujete jako matka od vícero dětí za naprostou banalitu. Řekla bych skoro, že vám to přijde pod vaši úroveň. Narodila jsem se ve znamení lva. Hvězdy mi tím do vínku nadělily potřebu letních teplot a můj organismus tomu po celý život dává za pravdu. Vyzbrojil mě na to speciálně mizernou mikrocirkulací, to proto, abych si snad nedovolila usínat bez teplých ponožek, a to i během vlahých letních nocí.

Holt jsem na starý kolena nemohl odmítnout pomoc synovi. Když už se konečně nastěhovali do funklnovýho baráku, vzpomněli si, že po tý vší dřině a stěhování si sjedou oddychnout někam na ostrov do Itálie. Ani si nepamatuju, kam přesně, ale to je fuk. Jenže vznikl nečekanej potíž. Dali očkovat psa, jenže to začne platit až tři týdny po vopíchání, což už časově nevycházelo a tak hrozilo, že by jim psa na ten ostrov trajektem nepustili.

Jsem krásná. O tom vůbec nebudeme pochybovat. I když se mě v průběhu života snažilo mnoho lidí přesvědčit o tom, že nejsem, nepovedlo se jim to. Měla jsem pár těžších období, které mi obvykle způsobili moji přenádherní muži, ale to je pryč. Od té doby co jsem sama, jsem krásná. Mám krásný nohy, ruce, obličej. Zadek mám nádhernej! Prsa... to ani nebudu popisovat, abych vám neudělala nějaký mindráky.

Železniční trať mezi pražským Smíchovem a Řepy je právem považována za nejkrásnější na území hlavního města. Vlaky po ní jezdí od roku 1872 a kvůli svému profilu a okolním přírodním scenériím si železnice záhy vysloužila označení Pražský Semmering - podle rakouské horské železnice zapsané na seznamu UNESCO. Ten náš Semmering je zase chráněný jako kulturní památka.

Včera jsem nebyla vůbec schopná udělat Kudlanku. Protože jsem zažila velmi smutnou událost... Šla jsem v podvečer ještě něco nakoupit a když jsem vyšla z obchodu a zastavila se na přechodu, slyšela jsem najednou ránu a nářek... "Au, au, to bolí, to bolí, pomoooc..." Ve výhledu jsem měla přijíždějící autobus, ale ani pak jsem nic neviděla. Až když jsem přešla na druhou stranu, viděla jsem lidi, kteří se také zastavovali a otáčeli tím směrem.