Zavítáte-li do cizího městečka či města a chcete se o něm rychle něco dozvědět, rozhodně nehledejte informační středisko, ale zajděte si na místní hřbitov. Staré hrobky a jejich nápisy vám promptně prozradí bývalou úroveň města, kdo patřil k městskému patriciátu, čím město vynikalo - a další a novější náhrobky pak to, jakými proměnami město a jeho obyvatelé v toku času prošli. Zavítáte-li do cizího bytu a chcete se co nejrychleji něco dozvědět o jeho obyvatelích, nakoukněte na knížky v jejich domácnosti.

Na začátek tohoto příběhu bych chtěla předeslat, že tento příběh je především o člověku. O člověku, kterého si vážím pro jeho píli, znalosti, zkušenosti a v neposlední řadě pro jeho pokoru a do jisté míry i pro jeho skromnost. Sympatie k tomuto člověku nijak nevyjadřují můj politický postoj, mé politické zaměření, či souhlas s veškerým jeho počínáním. O tomto člověku se mnoho řeklo i napsalo, ale kde je pravda, ví jen on. Mně, ani nikomu nezaangažovanému nepřísluší ho soudit. To ponecháme povolanějším.

Co si myslíte o vysokých holkách?? Já mám od čtrnácti 175 cm a dost jsem si svoje mládí a hlavně pubertu protrpěla. Menší kamarádky byly vždycky víc v kurzu. Ony byly tak roztomilé, tak drobné, tak vzbuzující potřebnou ochranu… Jenže - když máte víc než pár centimetrů navíc, ale zhubnout je nemůžete, musíte se s tím prostě smířit. Být vysokou holkou nebyl žádný med. Jednoduše holka, co může šacovat eroplány, hrombidlo, žirafa, telegrafní tyč.

Když jsem se procházel jarně rozkvetlým městečkem Weissenkirchen v rakouském Wachau a obdivoval se neskutečným výhledům na bujaře proudící Dunaj, svažité vinice zalité sluncem, strmé skály a temné lesy, starodávné viničné statky, tvrze a kostely, náhle mi na mysli vytanulo moudré naučení jednoho amerického developera. Ten mi totiž, když jsem mu před léty pomáhal po Praze vytipovávat místa na lukrativní obchody, kladl na srdce: „Existují tři zásadní podmínky, které musí splňovat vhodný prostor pro obchod. Zaprvé: location. Zadruhé: location. A za třetí: location.

Můj příběh, který vám tu pro zajímavost vypíšu, začal na podzim před deseti léty, kdy jsem spolu s mými kamarádkami, které stejně jako já rozhodly být au-pair v Anglii, vstoupila do povinného kurzu angličtiny. Pamatuju, jak jsem na té první hodině se představovala: „Jmenuji se Magda a jsem z České republiky", představila jsem se. „Já jsem Emilio a jsem z Malagy, Španělsko", vypadlo z nádherného kluka, který seděl vedle, „a jsem veterinář" dodal.. Čímž mě dostal, neboť mým velkým snem od dětství bylo se stát veterinářkou. Ale usoudila jsem, že na to je lepší být chlapem, a že možná v mém dalším životě to třeba vyjde. Postupem času jsem se začínala na angličtinu těšit víc a víc.

Mám mnoho mimořádných talentů a tím nejmimořádnějším možná bude moje schopnost udržovat dokonalou, klidnou a spořádanou domácnost. Fakt, hned dám jeden příklad. Naše fenečky jsou mi ve snaze mít doma “bomba uklizeno” dokonalými parťáky. První fenečka, Šmudla, je po servisním zásahu na podvozku tak trochu inkontinentní, což znamená, že kdykoli se pohodlně uvelebí, přestane jí těsnit spodní ventil. Čím uvelebenější je, tím méně jí ventil těsní a tak po mimořádně kvalitní odpolední siestě by byt vypadal jak po návštěvě vodníka Česílka.

Nevíte, co to je? Dost možná nové oslovení... Pohlaví v občance totiž prý není nutné. Bylo pouze otázkou času, kdy někdo s podobným návrhem přijde i u nás. A je to tady! V rámci projednávání legislativy o občanských průkazech navrhl pirátský poslanec Ondřej Profant vypuštění údaje o pohlaví držitele. Důvod? Prý pro lepší ochranu osobních údajů. Podle autora návrhu řada osob neodpovídá běžné představě o mužích a ženách a je třeba ulehčit život trans a nebinárním lidem.

Báječná zpěvačka, Loretta Lynn, vl. jménem Loretta Webb, se narodila 14. dubna roku 1935 v hornické osadě Butcher Holler v Kentucky do rodiny horníka, v polorozpadlé chatce o jedné místnosti, jako jedno z osmi dětí. Už jako třináctiletá zpívala a skládala písničky pro nejrůznější společenské události. Lásku ke zpěvu a hudbě vůbec zdědila po svém dědečkovi, který byl Kentucky vyhlášeným hráčem na banjo. Při jedné oslavě se seznámila se svým pozdějším manželem, za kterého se ve svých 14 letech vdala. Zdá se takřka neuvěřitelné, že jako osmnáctiletá byla již matkou čtyř dětí a později, ve věku 28 let se stala babičkou...