Tohle není jen metafora pro imigranty pendlující mezi USA a Evropou, ač se to zdá nemožné. Kdo by se dokázal rozkročit přes Atlantik, který oba kontinenty odděluje? A přesto existuje místo, kde můžete pouhým okem pozorovat oba. To místo se nachází na Islandu a jmenuje se Thingvellir. V pět kilometrů širokém údolí, na břehu největšího islandského jezera, se zde setkávají americká a eurasijská zemská deska. Nebo, lépe řečeno, rozestupují se a vzdalují.

Říká se, že řemeslo má zlatý dno, pak ale je divný, že jich není jak naseto a dobrého řemeslníka abys pohledal. A když najdeš, tak buď je to neumětel a když náhodou umí, tak má diář nabitý a za odvedenou práci tě pak klidně připraví i o poslední pětikačku. Z těchto důvodů se jim snažím vyhnout, pokud to jenom trochu jde. Raději si to zmatlám sama, než aby to zmatlal nějaký umělec a já mu za to ještě platila.

Hm. Tak zase jsem byl narván do hnusný malý tašky, strčen pod sedadlo a donucen tam strašně dlouhou dobu být zavřenej. A navíc! Nedostal jsem celý předchozí den vůbec, ale vůbec nic najíst! Uznejte, to je podlá tyranie, holt, protože jsem malej po tatínkovi (luxusní čivaváckej plejboj) a vypadám tak hodně, že si na mne každej troufne. To zas po mamince, bišonce. Nezvládnu s touhle vizáží být obranář, to musí uznat každej. Jak mám bránit paničku, když se neubráním ani jí... Takže, abych to shrnul: devět hodin v tašce, a místo na Jižáku jsem na Manhattanu.

Tak nevím, možná má někdo doma to původní vydání (1967), ona tahle příjemná a nadčasová kniha vyšla už několikrát. Ani by jeden neřekl, že poprvé to bylo v šedesátých letech. Dobře a lehce se čte a přitom je plná zajímavých (a nadčasových) informací s praktickými, zábavně pojatými aplikacemi. Štikologie, kromě toho že je zábavná, je taky parádní učebnicí a návodem, jak být úspěšnou mrchou. ROZHODNĚ DOPORUČUJU VŠEM alespoň jednou přečíst...

U Štefánikova mostu bývala kavárna Vltava, kde se scházeli převážně studenti konce 60. let. Kolem čtvrté páté odpoledne se tam začínaly takzvané čaje. Hrál tam báječný orchestr Karla Krautgartnera, pořádaly se tam různé talentové soutěže.  V roce 1957 v soutěži Hledáme nové talenty také zazpíval Karel Gott, sice nevyhrál, ale Krautgartnera zaujal a ten mu nabídl, aby u něj zpíval každou středu mezi hostujícími zpěváky. Ano, tam začal svou kariéru.

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili? Nejdřív proběhlo několik pokusů o provoz občerstvení pro čekající ve frontě. Ale ukázalo se, že pouhé bistro, natož nudný a odlidštěný automat nemohou lidem poskytnout ten pravý komfort. Proto se na poštách začaly otevírat jídelny.

Mám krásnou vzpomínku z dětství: můj dědeček byl ročník 1901, babička 1904. Když jsem se narodila já, měl děda za sebou šedesátku a babičce klepala na dveře. Často jsem k nim na Červený vrch jako malá jezdila, nejdřív na nejrůznější prázdniny a později alespoň v neděli na návštěvu. On si totiž děda čas od času brával našeho psa a chodil s ním na dlouhé procházky kamsi k šáreckému lesu.

Ale vlastně ani to není pravda, i to je jinak. Fotky, které jsem před delší dobou vymazávala, protože na nich jsem si připadala hnusná, a jak strašidlo, mi dneska se zdají docela fajn, ale zato dnes se netroufám podívat do mobilu, když se fotoaparát otočí směrem na mne. Ta hrůza, jakou tam uvidím! To ne, takhle přeci nemůžu mezi lidi!!! Jediný, co mne trochu uklidňuje, je fakt, že v tomhle sebemrskačství rozhodně nejsem sama.