|
Neděle, 05 červenec 2020 |
 Otevírala jsem ho a třásly se mi ruce. Věděla jsem od koho je podle tak známého písma na obálce. "Prosím, předejte Alence, je to velice důležité!" Kde vzal adresu? Vždyť já jsem mu žádnou neposlala... „Alenko, miláčku můj - má lásko, nemohu tomu stále uvěřit, jsem sžírán představami. Jednou chmurnými, hned nadějnými - kolem je náhle strašné prázdno, hrozné ticho až k zbláznění. Nevím kam se otočit, zavolat, co je s Tebou, žádná zpráva - prazdno pusto, klid. Musím se vymluvit aspoň do téhle němé zprávy, která mi zosobňuje tebe, abych se nezbláznil. |
|
|
Čtvrtek, 02 červenec 2020 |
|
Jak
tak na to teď z okna koukám, pámbu sundal ze své konve kropítko, a zalejvá nás
proudem. Takovéhle "deště" jsem byla zvyklá vídat jen v bláznivém New
Yorku, nebo na Floridě (možná, že to je i jinde, ale já jinde nebyla), kde
za pár minut je ze silnice řeka a nestíhající kanály střílejí vztlakem
kryty do výše. Fakt, nekecám - viděla jsem, jak u chodníku najednou do
výšky vystřelil kovový kryt kanálu, který nezvládl proud vody... No, a
teď na to koukám za oknem na pražském Jižním Městě...
|
|
|
Úterý, 30 červen 2020 |
Kluci přes den pracovali, aspoň se to práci snažili nazývat. Do práce jezdili na devátou a v jednu už byli zase zpátky. Vždycky jsem z balkonu hlídala, kdy se vrátí Alain, abych mu běžela naproti a skočila mu do náruče. Těch pár hodin někdy bylo příliš mnoho... Toulala jsem se po pláži, seděla pod palmama vedle vily, zpívala si své trampské písničky, divala se na modré moře a vlny na něm... Kluci mi navrhli, že když nemám co dělat, mohu jim vařit. Myslím, že to bylo velice fér za to, že mě živili a poskytovali mi ubytování. |
|
|
Pondělí, 29 červen 2020 |
 Mám
problém s úklidem. Jakože mám strašně ráda pořádek. Miluju naklizeno. Miluju
šuplíčky, kde jsou věci srovnaný podle barev nebo velikosti nebo důležitosti nebo
podle jakéhokoli řádu. Miluju řád. Když se zapřu, jsem schopna ho i stvořit.
Čeho ale nejsem schopná, je ho udržet dýl jak tejden. V bordelu se cítím
strašně. Ale lenost je u mě naprosto dominující vlastnost. |
|
|
Pondělí, 29 červen 2020 |
 Za chvíli mi skočí čtyřicítka na hrb
(přesněji řečeno za dva roky a tři měsíce) a pořád jsem svobodná, bezdětná a až
na pár milostných dobrodružství, nezadaná. Nepovažuji se za škaredou, myslím
si, že ani hloupá moc nejsem. Jsem sice trošku načechraná, ale díky vhodně
zvolenému oblečení dokáži mnohé skrýt a make–up také udělá svoje. Své nároky
jsem už zredukovala. Nečekám prince na bílém koni. Úplně mi bude stačit
zachovalý kníže s ojetým autem. |
|
|
Neděle, 28 červen 2020 |
 Pandemie zásadně změnila způsob objednávání pacientů ke každé návštěvě ordinace. Objednat telefonem, říct, co potřebuju – a pak už to jde. Takhle jsem byla před měsícem u své paní doktorky. Napřed jsem si zavolala, že potřebuju jen můj obvyklý e-recept, ale nakonec prý přeci jen se mám ukázat. OK, tak jsem se stavila, byl mi změřen tlak a všechno v pořádku. Jenže – tento čtvrtek jsem tam po chvílích celý den bezúspěšně volala, v pátek do půl jedenácté. Telefon zvonil, nikdo to nebral. Že by měla dovolenou? |
|
|
Sobota, 27 červen 2020 |
"Já jsem Alena… ". Vzal mne za ruku a vedl mne k nejbližšímu prázdnému stolku, kde jsme se dohodli, že nemluvím bohužel francouzsky, ale dá se mnou domluvit anglicky - tedy při troše dobré vůle… Ta mu nechyběla a on naštěstí angličtinu ovládal, dokonce líp než já. "Měla jsi problém s tím Arabem?" "Ten mám tady s kdekým!" pokrčila jsem rameny. "Proč jsi tu sama, ty tady nikoho nemáš?" |
|
|
Čtvrtek, 25 červen 2020 |
Když jsem šla na emigrační úřad, musela jsem pokaždé proběhnout Medinou. A vždycky mně znovu uchvacovala. Medíně kralovala mešita, do které jsem ale nemohla jít, nevěřící tam nepouštěli. Jmenovala se Jamaa Zitouna, neboli Mešita olivovníku a je v ní tuniská teologická škola. |
|
|
Pondělí, 22 červen 2020 |
V pátek jsem šla znovu na emigrák; ředitel emigráku, doktor Ibrahim, byl starší pán a nějak moc radost ze mne neprojevoval. Řekl mi, že jsem první emigrantka, co tu je z Československa, že tu jednou byli dva Rusi - ovšem to už je dávno... Teď jsou tu prý většinou uprchlíci z Angoly. Dal mi telefon na sebe do nemocnice. Jinak se zdá, že nic víc pro mne momentálně udělat nemůže. Musím prostě čekat... Moji Alžířani se mezitím chystali k odjezdu. |
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Následující > Konec >>
|
| Výsledky 1 - 13 z 1234 |
