Kayo je neskutečnej. Říkala jsem si, jak to bude pro něj záhul - a tůdle - všichni se stále kolem něj točili, tu pitíčko, tu papáníčko... A pohladit, podrbat.... Jo, na to už já šanci nemám. Takže jsme zase dojeli, doletěli a na nějaký čas spolu v NY. Jak je tu? Horko všude, vlhko jakbysmet. V metru ještě o něco víc... Z Manhattanu se za cca půlhodiny dá dojet na pláž, tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. Je tu vedle zcela nová stanice, takže no problém. Jenže, kam nemůže čert, tam nastrčí mne.... Přežila jsem několik nejnovějších novinek, dostala se do vozu - a ...

Jo, nějak nezvládám... zase musím za tu velkou louži a nějak se toho na mne navalilo víc než dost. Sice jsem si udělala super harmonogram, ale ... V pátek mi u dveří zazvonila paní předsedová SVJ, s tím, že jsem vyplavila sklep. No, po zevrubné kontrole mojí rourové šachty bylo konstatováno, že nic není tak suchýho, jak ona, myslím tím šachtu, a že to tedy bude jinde. Ano, nade mnou někdo někoho vyplavil.

Mám kamaráda, kamarád má vnuka a vnuk přišel ze školy s poznámkou. Vnukovi rodiče i jeho dědu rozlítilo, že učitelka si dovolila napsat, že kluk nerespektuje autority, je drzý a vulgární. Poznámku dostal za to, že v hodině přírodopisu se hádal s učitelkou, že řepa se neseje, ale sází.

Mám novofundlanďáka Loena; kožich má jak do mrazů a začíná červen. Asi už čtvrtým rokem na jaře ho nechávám stříhat. Letos jsem to nějak prokaučovala, začíná červen a jemu je hic, mě ostatně taky, ale to je jiná kapitola... Dnes ráno jsem byla na nohou už v půl čtvrté a tak jsem šla vzbudit slepice a kohouta, ten se tedy divil. Když bylo 8 ráno, měla jsem už hotové:

Je počasí, že by soudný člověk psy z chladných dlaždiček v koupelně nevyhnal. Vedro k padnutí a já místo toho, abych seděla doma za staženými roletami a háčkovala, vyrážím do toho vedra ven. Nemám totiž sicflajš a tak místo luštění křížovek, nebo bourání a znovu stavění bytu, jako naše šéfová, nekonečného uklízení a tisíce jiných nezbytných činností, šmejdím krajinou.

Už 12. dubna přiletěly vlaštovky, dlouho se ale nezdržely, byly to Polandy a brzy odtáhly dál na sever. Za tři dny přiletěly naše a pustily se do díla. Začaly lepit hnízda na baráku a náš pes Frigo si mohl hlavu vykroutit. Brzy na to si začali v okapech dělat svoje nepořádná hnízda i vrabci.

Před nějakým časem jsem pod tíhou zážitku napsala na FB, že jsem právě obdržela žádost o ruku a budu se teda asi vdávat. Tato zpráva strhla lavinu gratulací směrem k mému tehdejšímu partnerovi a několik kondolencí a zpráv „hele neukvapuj se, probereme to“, od skalních kamarádek, směrem ke mně.

Kdo? NO PŘECI EMZÁCI!!! Začalo to minulý týden, to jsem se courala ve Voděradských bučinách a nad Vyžlovským rybníkem jsem narazila na mloka. Vlastně velemloka, měl alespoň metr a nikdo mně nenamluví, že to byl nějaký zástupce naší fauny. Čapek už v 35. roce věděl, co jsou zač. Určitě mimozemšťani, a tady ta fotka je jako důkaz: