Jako malá jsem byla strašně aktivní dítě. V pondělí výtvarka, v úterý klavír, ve středu taneční a výtvarka, ve čtvrtek sbor a v pátek dramaťák. Bylo mi deset a chtěla jsem dělat nelépe všechno. Domů jsem chodila kolem čtvrté odpoledne. Učení mi šlo, takže nebylo nutné ubírat mých zájmů. I když až tak moje zájmy to nebyly. Do většiny kroužků jsem chodila proto, že tam chodily moje kamarádky.

Sháním, pídím se a nalézám staré fotky, co se váží k naší rodině. Mám snahu dokončit album s co nejvíce fotografiemi předků, rodičů i fotkami současnými. Ke kompletní sbírce mi ale dlouho chyběly fotografie strýce a tety (bratra maminky). Je tomu již řádka let co nás tato má zlatíčka opustila. A já žádné jejich snímky nemohl nikde sehnat.

Půvabná princeznička Marie Antoinetta byla rakouská arcivévodkyně a dcera rakouské císařovny Marie Terezie. Ta s ní měla velké dynastické plány, protože jejím sňatkem s francouzským následníkem trůnu chtěla utužit v té době velmi křehké rakousko-francouzské vztahy. Marie Antoinetta byla přirozeně veselé a rozpustilé stvoření, avšak víceméně povrchní povahy, dívka, která si z ničeho nedělala těžkou hlavu.

Docela  mne to vzalo. Tedy, měla bych spíš výskat, jásat, blaženě se smát a radovat, ale já z toho byla naopak celý den totální mimoň... Oč se jedná: děsně dlouho mám nějaké záhadné potíže - po nějakém jídle se proměním ve vzducholoď a téměř (bohužel ne opravdu) bych se mohla vznášet. Každopádně vypadám tak, jako kdybych měla příští den přivést na svět minimálně mládě hrocha. O trápení s tím spojeném ani nemluvě.

... Tak je dobré cokoliv, jen aby se zviditelnily. Ne nadarmo se říká, že i špatná reklama je reklama. Tohle přesně mne napadlo, když jsem četla o filmové herečce Gwyneth Paltrow, které se nezadržitelně blíží padesátka, jakouže si to vymyslela věc, aby na sebe upoutala pozornost. Kdo to nečetl, snad ani neuvěří – prodává totiž svíčky s vůní svého „mezinoží“…

To, že vaření beru jako druh meditace, je o mně celkem známý. Myslím, že už jsem to tady i psala. Jak mě na vaření baví hlavně to, že vím, jak to dopadne, když to udělám podle předpisu nebo ještě lépe podle zkušenosti a vyberu ty nejlepší ingredience. (Omlouvám se za cizí termit, ale slovo surovina ve mě evokuje slovo surový a surovýho já už v životě nic nepotřebuju.)

Nevím, jak to zvládáte vy, ale od té doby, co žiju sama, tak se půl dne "probojím". Co zas vyvedu. A jsou to přitom úplně běžné věci, které se mohou stát komukoliv, ale v určité situaci je to vyloženě průšvih. Například: zapomenete si doma klíče. OK, stačí zavolat manželovi, partnerovi, dítěti... Po mírném či větším seřvání volaný přijede a pustí vás domů. Jenže - jste-li sami? Komu zavolat? Jedině zámečníkovi. No, a tohle neplánované rande vás vyjde na "dva litry".