Mám dceru a ta ještě dříve, než se stala módou enviromentálná výchova, tíhla k přírodě a ekologickému chování. Projevovalo se to tak, že ještě jako dítě, každou chvíli přinesla domů nějaké nechtěné, vyhozené či zatoulané zvíře, zraněného holuba a jednou i hmyz. Vždycky to bylo stejné: „Maminko, maminečko, viď, že si to necháme? Přece bys nebyla taková zlá mamizna a nevyhodila tu chuděru na ulici? Já se tentokrát o to doopravdy budu sama starat.“

Hádanky jsou jedním z prvních žánrů, které si děti školního věku zamilují. Možná si pamatujete na klasické nachytávky typu "Kolik má noha židlí? " nebo "Velký byl synem malého, ale malý nebyl otcem velkého." Hrají si se slovíčky a zažitými předpoklady, aby vás přiměly ke špatné odpovědi. V momentě, kdy se správnou odpověď dozvíte, je vám najednou zcela jasná.

Brňáci vždycky trpěli komplexem méněcennosti vůči Praze. Stejně jako Slavie, Brno bylo, je a bude věčně druhé. A když se o něm konečně natočí film, vznikne Nuda v Brně. Brňáci mají blíž do Vídně než do Prahy a místo lva uctívají draka, i když je to vlastně krokodýl. A jak tvrdí facebookové profily: Brňáci jsou zaprvé lepší než Pražáci a zadruhé jsou nejlepší na světě. Správný Brňák prostě jezdí šalinou a pije Starobrno.

Minulé pondělí mne v jednu v noci vzbudilo cinkání lednice, jak si stěžovala, že je bez proudu. Bez proudu byla celá obec až do rána, dokud neodstranili z vedení spadlý strom. Celkem by mi to nevadilo. Jenomže přestal fungovat i kotel a do rána jsem doma měla celých 14°C. Máme sice pro tyto případy náhradní agregát, ale živě si dovedu představit, co by asi řekl správce, kdybych mu po půlnoci zavolala, aby přijel a agregát zprovoznil.