Na ČRo probíhá beseda s dobrovolníky odebírajícími covidové vzorky: „Dobrý den, tady posluchač z Plzně. To víte, ze začátku to byl adrenalin. Člověk do toho jde naplno, snaží se být co nejlepší, nehledí na námahu. Taky je v tom trochu strachu, aby neselhala ochrana. Ale teď už se z toho pro mě stala běžná rutina. Zvládám to čím dál rychleji a dokonce při tom myslím na svoje věci a mám před sebou vidinu, jaká to bude úleva, až to jednou skončí...

V ruské vesnici v Jakutsku -  v Tomtoru - zemřelo po soukromém alkoholickém večírku devět lidí. Tři skonali přímo na místě, dalších pět osob zemřelo na jednotce intenzivní péče. Bylo poté zjištěno, že si oběti v jednom z místních obchodů zakoupily pětilitrový kanystr s látkou obsahující dezinfekci, konkrétně kožní antiseptikum na ruce, a celý jej vypily. Podle "vůně" tekutinu považovali za alkoholický nápoj a vzhledem k jeho nízké ceně ho ihned zkonzumovali ...

Docela se mi líbí zjišťovat, že nejsem sama, která se nevyzná. Ovšem na rozdíl od většiny z vás, kteří mají velký výběr z toho, co neznají, já se mohu šmahem přiznat skoro ke všemu. V současné době už dost dlouho neřídím, ba dokonce ani žádné autíčko nevlastním. To první, milované, byl překrásný bílý bakeliťák, který jako jediný na světě (pevně tomu věřím) měl přední kapotu neskutečně kanárkově žlutou.

Tak zas tu je sloupek nevzdělané šéfredaktorky... Stejně jako ty houby, tak podobně rozlišuju kytky. Respektive, jo, rozlišuju: stromy, keře, kytky darovací, aneb do vázy, kytky zvadlé, les... a konečně kytky jedlé jednou a úplně nakonec kytky jedlé pokaždé. Tímpadem vám určitě všem došlo, že já se v přírodě moc nenajím... Kam se hrabu na dobrodružnou botaničku DEERES, která pozná jakýkoliv zelený cancour, co vyleze ze země, případně nám cestou visí nad hlavou... Jo, ještě znám kytky z pouti a pak ty na hrob.

Auta většinou rozeznávám na osobní, nákladní, červená a vraky. Podobně jsem na tom i s houbama. Vzpomínám si, jak jsem kdysi, v minulém století, byla s dětmi někde na Vysočině na prázdninách, a při takovém delším couru lesem jsme našli plnou košili hub. No, znáte to, to se z košile udělá batoh... Sbírali jsme poctivně všechno, protože jsem, jako moudrá maminka, dětem pravila, že se pak zeptáme nějakých znalců, a to by v tom byl čert, abychom neměli večeři...

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se tedy zeptal a Tom mu to potvrdil. Řekl, že jí za pár měsíců bude jedenadvacet. Bankéř, zkušený a vzdělaný to muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy těžko takový stařík uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost.

Nesmírně mne baví dávat vám hádanky. Protože jen díky vám se většinou dozvím výsledek. No, tedy, pokud si ho raději rovnou ještě předem nepřečtu. Začnu rovnou jednou, přímo "životu nebezpečnou": Vězeň odsouzený k smrti, dostane šanci ovlivnit způsob vykonání trestu, když mu král řekne: „Budeš-li mít zítra řeč, která bude pravdivá, setneme ti hlavu, budeš-li mít lživou řeč, utopíme tě v řece.“ Vězeň si svou řečí zachránil život, uhodnete, co řekl?(Trochu logiky...)

10. 10. 2020 - 17:03 hod.; 3448 g; 48 cm. MATĚJ. Pár slov, pár čísel - a co to všechno znamená ... Přišel na svět další muž. Zatím velice malý muž, mužíček. Co všechno ho tu čeká? „Jsem tu dobře? Narodil jsem se u slušných lidí? Ve slušném století? Nevedu náhodou válku? Je tady zrušeno otroctví? Mám správnou barvu kůže? Vhodný původ? Smím dýchat? Tak děkuji.“ (L. Aškenazy)